• Úterý, 18. únor 2020
  • Svátek má Rukojmí Gizela

Na člověka v tísni se to nějak sype
Počet návštěv: 5407

Na člověka v tísni se to nějak sype

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

V organizaci Člověk v tísni zřejmě nebudou považovat právě uplynulý týden za nějak zvlášť vydařený. Nejdříve tak „nešťastně” rozvířil vody veřejného mínění jejich vysoký manažer, Daniel Hůle, který nátlakem a udáváním dosáhl propuštění jedné liberecké prodavačky, co si pustila pusu na špacír o jisté chráněné a všeobecně oblíbené menšině. Na sociálních sítích a v disidentských mediích to pak vzbudilo vlnu znechucení a odporu, jakou v Česku „sluníčkové” udavačství zpravidla vyvolává.

Následoval poslanec Foldyna, který ve Sněmovně oznámil, že šéf Člověků v tísni, Šimon Pánek vyhrožoval SMS zprávami předsedům politických stran, že budou mít potíže, jestliže dopustí jmenování pana Křečka ombudsmanem. Zmínění předsedové, alespoň tedy ti, kteří jsou k Pánkově organizaci dlouhodobě vstřícní, informaci hlasitě a veřejně popřeli. Ale to v politice nemusí nic znamenat…

To nejhorší však přišlo z Ruska. Provalilo se, že Člověk v tísni, stejně jako další Západní organizace, které jsou v Rusku považovány za nežádoucí, podněcovaly ruskou mládež k užívání drog. (zde). Předseda komise Dumy pro vyšetřování skutečností, zasahujících do záležitostí Ruské federace, Vasilij Piskarjov, z toho obvinil následující organizace: Národní fond na podporu demokracie, Mezinárodní republikánský institut, Národní demokratický institut, Atlantická rada, Nadace Otevřená společnost (všechny USA), Otevřené Rusko (Anglie), Člověk v tísni (Česká republika).

Podle  Piskarjova  nabádaly tyto organizace mládež k „masovým nepokojům za účelem boje za legalizaci drog”, prováděly „distribuční akce, spočívající v rozdávání semen”, a uveřejňovaly materiály o způsobech, jak se vyhnout odpovědnosti za legalizaci drog.

Kdo by nevěřil, může se podívat v originále, třeba (zde). Tento zdroj uvádí doslova, že zmíněné nevládní organizace usilovaly „vzbudit touhu ruské mládeže požadovat legalizaci drog”, a všemi cestami sugerovaly mladým, že „drogy jsou svoboda, nezávislost, štěstí”.  Další, místní zdroj (zde) uvádí, že byl z uvedených důvodů již předložen návrh zákona o  trestnosti propagace drog na internetu. Návrh příslušných sazeb uvádí další ruský zdroj (zde) a jsou to docela „pálky”. Pro občany pokuty od pěti do 30 tisíc rublů, pro úředníky od 50 tisíc rublů do 100 tisíc rublů, pro právnické osoby pak od jednoho do 1,5 milionu rublů. Navíc bude takové „právnické osobě” pozastavena činnost, a to až na 90 dní.

To poslední Člověky v tísni trápit nemusí. Už jsou pozastaveni, a to tak, že nafurt. Poslední kapkou, kterou Ruská trpělivost přetekla,  byla akce organizovaná Člověky v tísni v Arménském Jerevanu. V roce 2018 tam proběhlo cosi s názvem forum CampCamp 2018. Jak zjistili investigativní reportéři ruské televize, šlo v podstatě o školení ruské opozice v metodách vyvolávání nepokojů a organizování barevných revolucí.

Ovšem „Člověci” tam protentokrát nepůsobili přímo. Pro lepší krytí vše zastřešovala česká organizace Prague Civil Society Centre. Což je fíkový list, zakrývající Člověky v tísni, ve spolupráci s Norskou ambasádou, Institute of Public Affairs  a Human Rights House Foundation (Oslo). Ve vedení sedí… no schválně. Ano, uhodli jste, Šimon Pánek.

Vděčná ruská vláda na takovéto „iniciativy” nezapomíná. A proto předkládá další návrh, který Člověky v tísni, stejně jako jejich kumpány z party, jmenované Vasilijem Piskarjovem, vůbec nepotěší. Jedná se o legislativní návrh, dále rozšiřující Zákon o nežádoucích zahraničních organizacích, zavedený v roce 2015. Jako obdoba Amerického zákona FARA. Nový návrh (zde) by umožňoval potrestat účastníky kurzů „nežádoucích a zakázaných organizací”, které se konají v zahraničí. Takoví vejlupkové, pardon, aktivisté, byli dosud netrestatelní. Protože se školili mimo území Ruska. Podle již zmiňovaného předsedy komise Dumy, Vasilije Piskarjova, „nežádoucí organizace nyní vedou kurzy například ve Finsku, Pobaltí a České republice”. Jako obzvláště aktivní v tomto podnikání jmenoval právě Člověky v tísni. Pokud návrh projde, a má se schvalovat brzy, hrozí absolventům takovýchto školení pokuty, v případě recidivy pak také veřejné práce nebo uvěznění až na šest let

Ať už si o Rusku myslíme cokoli, své si chrání. Dokonce velice podobnými zákony, jako výspa demokracie, USA. Nejspíš by neuškodilo ani nám, kdybychom se nechali trochu inspirovat.

Protože i když politický boj může být kolikrát pěknou křivárnou a svinstvem, tak propagovat v jakékoli zemi toxikomanii, šířit mezi tamější mládeží přesvědčení, že „drogy jsou svoboda, nezávislost, štěstí”… to už fakt těžce za hranou!

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Alena Marešová

Alena Marešová

15.02.2020 20:05

Člověk v tísni jsou slunickari, afobedou být pěkně sprostí,když napíšete komentář na jejich účet, i když neslušně napsaný! Teto neziskové organizaci bych nevěřila nic ! Navíc jim jde ne o nás, ale o černochy


 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.02.2020 18:55

Člověk v tísni je jenom sluníčkářská neziskovka a byla už z několika zemí vyhoštěna pro nepřátelskou činnost.Pánek se chopil po převratu příležitosti a založil Člověka(?) v tísni.A od té doby má zajištěnu bezpracnou a vysokou živitní úroveň.Zda posílal SMS či ne,by se dalo dohledat,pokud by o to byl zájem.Ten ale česká pobočka CIA nemá.Hledá nepřítele všude možně,jen na místech,kde skutečně je.A to jsou právě podobné neziskovky,jako je ČvT.Je to stejné,jako Jandovy evropské spropstoty či BL.


 
Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

Ožily mi znovu vzpomínky na havárii v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina; chvíle, kdy jsem poznal také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou

V devadesátých letech jsem byl v Kyjevě pečený vařený. Dělal jsem rozhovor s náčelníkem kyjevské milice, který se mě na závěr interwievu a pózování do objektivu zeptal: Nu što, maladěc, kakaja u vas prabléma? V domnění, že jsem asi někde vytřískal hospodu a chci rozhovorem s ním průšvih zamést pod koberec.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (4)

Opravdu se setkali v kasinu. Všude plno světel, zelené stoly trochu připomínaly obyčejné hospodské kulečníky, ale rozhodně ne ty noblesní krupiérky, které u nich postávaly, ani ty hromady barevných žetonů na okrajích stolů, kolem nichž posedávali a postávali většinou muži, ale i několik málo žen.

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Jan Padych: Bankéři z pergoly (3)

Sál se starým, značně už zchátralým pódiem, se pozvolna plnil. Dětí přibývalo,  s nimi i křik a výskot. Dvě učitelky, obě už postarší a značně nervózní, okřikují neposedné caparty a ukazují na  řady židlí, kam si kdo má sednout. Kdosi zatáhne závěsy na velkých oknech a značně se setmí.

Poslední domácí zprávy