• Pondělí, 18. říjen 2021
  • Svátek má Rukojmí Lukáš

Čtení na prázdniny:  2022:  Útěk z Covidlandu (pohádka z blízké budoucnosti)
Počet návštěv: 811

Čtení na prázdniny: 2022: Útěk z Covidlandu (pohádka z blízké budoucnosti)

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

Den začal jako každý jiný. Muži odešli do práce, ženy na nákupy a děti usedly doma k počítačům místo ve škole. Nic nenasvědčovalo tomu, že jejich život se změní. V poledne zazvonil na stole vedoucího pošty telefon. „Prosím,“ ohlásil se. „Jardo, průšvih.“ „Co se stalo?“ „Příští týden dostanu nový autobus.“ „A ten starý?“ „Musím vrátit.“ „Odkud voláš?“ „Z depa. Byl jsem na výměně oleje, potkal jsem hlavního technika a ten mi sdělil tu radostnou novinu.“ „Klid, večer to probereme,“ odvětil Jarda a zavěsil. Pak vytočil nové číslo. „Horáček,“ ozvalo se ve sluchátku. „Jožko, zastav se večer u mě, musíme něco probrat.“ „Co se děje?“ „Až ústně“. Vedoucí pošty Jarda Vymazal zůstal v klidu. Jen při cestě domů hodil několika dalším přátelům do schránky lístek s utrženým růžkem. Bylo to dohodnuté znamení, že je potřeba se sejít.

Po deváté večer se u Vymazalů dveře netrhly. Muži postupně přicházeli a sedali si, kde bylo místo. Když byli všichni, ujal se slova řidič Franta. „Příští týden jedu vyměnit autobus.“ Muži překvapeně vzhlédli. „Náš plán je v ohrožení.“  „Jak to?“ zeptal se Slávek, vedoucí prodejny potravin. „Bylo mi to avizováno už dříve, ale s tím, že k výměně dojde až na podzim. Něco se změnilo, ale neměl jsem čas to zjišťovat,“ odvětil Franta. „Co uděláme?“ obrátil se k přítomným Karel, místní instalatér. „Přikročíme k realizaci,“ odvětil pošťák Jarda. „Jak to chceš udělat? Nejsme ještě připraveni.“ „Musíme přes víkend všechno dodělat a v pondělí“… nedokončil Jarda větu. „Zvládneme to?“ zeptal se pochybovačně Vladimír, takto učitel základní školy. „Musíme. Nic jiného nám nezbývá,“ odpověděl Jarda. „Musíme si rozdělit úkoly, všechno dobře naplánovat a připravit.  „To znamená?“ „Ženy připraví věci, které budeme potřebovat sebou, muži dokončí úpravy autobusu a vše ostatní. Každý víte, co máte dělat. Je to jasné?“ „Jasné,“ odpověděli přítomní sborem. „Doktore,“ otočil se vedoucí pošty na nenápadného muže na krajní židli, „máte všechno? „Mám,“ odtušil medicinman klidně. „Tak můžeme začít,“ oddechl si Jarda.

 

V příštích dnech všichni v klidu a nenápadně připravili vše potřebné. V noci na sobotu a na neděli dokončili úpravu autobusu, především pancéřování a dobře je zamaskovali. V neděli večer se před půlnocí všichni sešli na dvoře Frantova statku, před nímž stál zaparkovaný autobus. Mlčky nastoupili a uklidnili děti. Za delší chvíli, kdy už menší děti usnuly, Franta nastartoval vůz a vyjeli z vesnice. K hranici to bylo asi deset kilometrů, ale po bočních cestách o něco více. Karel s Pavlem, nyní už bývalým zemědělcem, připravili zbraně a muži zaujali určené pozice. Autobus s vypnutými světly pomalu šplhal do kopce, přejel údolí a blížil se k hranici. Už to vypadalo, že bez problémů projedou, když se náhle vpředu rozsvítila světla a tmavá postava ukazovala červeným světlem na místo, kde má autobus zastavit. Vpředu byla vidět závora, za ní brána a vedle cesty strážní domek. Vysoký plot se ztrácel ve tmě. „Připravte se,“ zavelel řidič. V okamžiku, kdy se měl zabočit na parkoviště, rozsvítil přídavné reflektory a na okamžik tím oslepil strážce. Prudce přidal plyn, zařadil vyšší rychlost a vyrazil směrem k bráně. Muž se svítilnou taktak uskočil. Za okamžik se ozvaly výstřely, které se však od pancéřovaného autobusu odrazily. Muži v zadní části autobusu odpověděli salvou z loveckých pušek, aby odradili strážce hranic od pronásledování. Autobus prorazil bránu a ocitl se na území nikoho. Zanechal za sebou poškozený domek a zřejmě i několik zraněných. Ke druhé hranici zbýval asi kilometr a osádka autobusu tušila, že ještě není konec. Jejich obavy se naplnily za několik desítek sekund. Po několika stovkách metrů jízdy se před nimi ve světle reflektorů objevil několik metrů široký a hluboký příkop. Za normálních okolností nepřekonatelnou překážku posádka zdolala snadno. Ze spodní části autobusu vytáhla dva šestimetrové nosníky pro nakládku zemních strojů, přetáhla je přes příkop a autobus jej pomalu přejel. Ozbrojení muži hlídali okolí, ale nikdo se neobjevil. Rychle naložili nosníky a pokračovali v cestě. Za zatáčkou uviděli světla a velkou bránu. Před ní stálo několik železných sloupů, které znemožňovaly další jízdu. Z amplionu se ozval hlas, který přikázal posádce zastavit. Po krátkém dialogu vystoupil vedoucí skupiny pošťák Jarda z autobusu a beze zbraně vešel do domku. Po asi půlhodinovém čekání se sloupy zasunuly do země, brána se otevřela a Franta opatrně popojel na velké parkoviště, kde vůz odstavil. Po chvíli přišlo několik pohraničníků, prohlédli autobus, spočítali posádku, a když naznali, že Jardova výpověď je pravdivá, odvedli všechny do nedalekého domu, kde byl jakási ubytovna s veškerým zázemím. Tam přikázali ženám s dětmi, aby šly spát. Muži byli odvedeni k výslechu, který se protáhl až do rána.

Ráno přijelo několik aut s úředníky a vojáky, kteří celý případ převzali k dalšímu vyšetřování.

 

„Už jsem viděl a zažil ledacos, ale ujet s takovouhle skupinou a autobusem, to jsme tu ještě neměli,“ pousmál se vysoký muž s příjemným hlasem, když začal nový výslech zadržených. „Jak jste na to přišli?“

Slova se ujal pošťák Jarda. „Celou akci jsme připravovali téměř půl roku,“ začal. Muž tázavě pozvedl obočí. „Právě proto, že nás bylo hodně, museli jsme všechno důkladně promyslet, naplánovat a připravit tak, aby nedošlo k prozrazení, třeba jen náhodnému.“ „A když jste byli hotoví, tak jste vyrazili?“ zeptal se úředník. „Ne,“ zněla odpověď, „všechno jsme museli urychlit.“ „Proč?“ „Původně jsme měli v plánu věc uskutečnit až na začátku prázdnin a tak jsme byli domluveni i s kontaktem na vaší straně, ale záměr nám překazila informace o výměně autobusu tento týden. Náš autobus byl téměř připraven a nemohli jsme o něj přijít, takže jsme zaimprovizovali a útěk provedli včera.“ „Tak proto jsme o vás nevěděli,“ poznamenal chápavě úředník. „Váš kontakt se neozval?“ „Neměli jsme čas jej uvědomit,“ odpověděl Jarda. „Naštěstí všechno dobře dopadlo.“ „Myslíte?“ zeptal se zkoumavě jeho protějšek. Jarda udiveně vzhlédl. „Jistě – dostali jsme se k vám, nikomu se nic nestalo, vše proběhlo, jak mělo a tu rozbitou bránu tam,“ mávl rukou směrem k hranici, „si oni jistě rychle opraví…“

„A co když vás vrátíme zpátky?“ vystřelil muž naproti němu náhle tvrdým hlasem otázku. Jarda vytřeštil oči. „To přece nemůžete udělat – víte, co by nás čekalo a – “ pohlédl na něj znepokojeným a současně prosebným pohledem, „máme sebou děti…“  Úředník se zamračil. „Jistě, máte sebou děti. Samozřejmě, vojáci si vás všechny důkladně prověří a do té doby zůstanete na ubytovně. Potom úřady rozhodnou, co s vámi bude dál. Prokázali jste se sice negativními testy, ale stejně si vás všechny ještě dnes otestujeme znovu. Pak se uvidí.“ Pokynul rukou na znamení, že rozhovor je u konce. Jarda s úlevou vyšel z kanceláře a přidal se k ostatním, kteří čekali v hloučku v předpokoji. „Myslím, že to bude dobré.“ Pokud nebude někdo pozitivní, dodal polohlasem. „Doktore,“ obrátil se na svého společníka, „jsi si jistý, že někdo není latentně infekční?“ „Naprosto, poslední testy jsem dělal v neděli před odjezdem a všechny byly negativní, stejně jako ty páteční a úterní.“

 

Druhý den si všechny uprchlíky svolal vysoký úředník. „Ověřili jsme si vaši totožnost, vaše zdravotní karty a vaše testy. Všechno je pořádku. Ještě dnes odjedete do vnitrozemí, kde půjdete na dva týdny do karantény, a potom dostanete nové doklady, ubytování a zaměstnání. Děti nastoupí do školy. Nějaké dotazy?“ „Budeme se moci věnovat svým původním profesím?“ zeptal se nesměle Jarda. „Pokud to bude aspoň trochu možné,“ dodal. „Většinově ano, pokud pro někoho nebude místo, přeškolíme ho na podobnou práci,“ zněla stručná odpověď. „Všechno?“ „Ano,“ řekl Jarda za souhlasného pokyvování ostatních. „Dobrá, připravte se na odjezd.“ „A co náš autobus?“ vzpomněl si Franta. „Ten si tu necháme na památku. Třeba přijde časem do muzea emigrace jako exkluzivní exponát,“ usmál se vysoký muž a opustil místnost. Po obědě nastoupili uprchlíci do nového, speciálně pro ně přistaveného autobusu a vyjeli vstříc novému životu.

Bez roušek, testování, očkování a „covid-pasů“, bez BLM, LGBT a politických neziskovek, bez cenzury, politické korektnosti, pozitivní diskriminace, předsudečné nenávisti a dalších výdobytků „západní civilizace“.

 

Vstříc skutečnému a pravdivému životu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Maličký Kamínek

Maličký Kamínek

10.07.2021 14:49

Moooc pěkné... :-)) Máte pravdu, normálnost se vytratila.
Děkuji životu za normální dětství!


 
Petr Majevský

Petr Majevský

10.07.2021 14:47

Docela dobrá satira.Jen ten příjezd se poněkud nepovedl,protože se každý stát chrání před cizinci.Když to Němci neudělali s migranty,tak by to také neudělali s covidem?


 
Bůh s námi, přátelé...

Bůh s námi, přátelé...

Jsem na Floře v Olomouci a celý den mám možnost komunikovat s lidmi, kteří mají rádi přírodní léčbu nebo hledají alternativu k lékům, které jim už nezabírají. Deziluze z lékařského stavu je více než zřejmá. Bohužel si za to lékaři mohou sami svou arogancí, neochotou vyslechnout si pacienta a bagatelizovat jeho potíže. Lékaři se lidem vysmívají za jejich pokusy porozumět sami vlastnímu tělu. Apriori odmítají zabývat se stravou a zkoumat vliv vitamínů a živin na naše zdraví.

Stát jako hračka

Stát jako hračka

Parlamentní volby jsou za námi. Byly referendem o postavení Andreje Babiše. Hnutí ANO sice zvítězilo se 72 mandáty, ale je to nevýhra: nemají šanci postavit vládu s důvěrou Sněmovny. Vítězí slepenec pěti nesourodých stran, jejichž předáci se v povolebním opojení radují jako děti, jež dostaly novou hračku: těší se, že  si se státem pěkně pohrají. A opájejíce se vítězoslávou, dávají najevo, že jen na nich záleží, zda se vítěznému ANO dostane důstojného zastoupení ve vedení Sněmovny. Tradiční slušnost v zacházení vítězů s opozicí není zaručena.

         P.C.Roberts: Amerika je kráčejícím mrtvým mužem

P.C.Roberts: Amerika je kráčejícím mrtvým mužem

Bude Amerika existovat za dalších 10 či 20 let? Pravděpodobně nikoliv.

Pochopil jsem, že je s Amerikou konec, když blahosklonní a lhostejní hlupáci umožnili korupčnickému establishmentu ukrást prezidentské volby a za prvního muže pro agendu establishmentu nastolili nulu.

Poslední domácí zprávy