• Pondělí, 17. červen 2019
  • Svátek má Rukojmí Adolf

  Trochu historie neuškodí. Tento článek jsem vydal cca před 10 či 12 lety. Aktuální je neustále. Co vy na to??? Vyjádřete se!!!
Počet návštěv: 3979

Trochu historie neuškodí. Tento článek jsem vydal cca před 10 či 12 lety. Aktuální je neustále. Co vy na to??? Vyjádřete se!!!

Oldřich Rambousek Článek od Oldřich Rambousek

Mám v rodině právníka. Do roku 1994 jsem měl dokonce dva. To zemřel ve věku dvaasedmdesáti let můj strýc Jan, známý pražský advokát. On nade mnou držel ochrannou ruku, když po mně v sedmdesátých a osmdesátých letech „šlapal“ bolševik. Radil mi, jak mám vypovídat u výslechu, co po mně můžou chtít a na co jim nemusím odpovídat. Často a rád na něj vzpomínám. Jen jemu vděčím za to, že nefiguruji v Cibulkových (dnes také Žáčkových a Pencových) seznamech spolupracovníků StB.

Strýc Jan pracoval jako podnikový právník. Od něj vím, že tehdejší „disidenti,“ z nichž většina byli normalizační komunisté, vyhození po prověrkách v roce 1969 z rodné strany, vyjednávali už od roku 1985 s představiteli komunistického režimu o podílu na moci. Ne s pitomci typu Milouše Jakeše, ale například s Rudolfem Hegenbartem.

To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.

Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.

Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.

Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.

Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?

Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“

Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.

Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce. 

Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.

Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 „úspornými balíčky“ a propadem HDP na mínus 0,7%.

Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to „chrti“ typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.

Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.

To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří „byli u toho.“ Václav Klaus ví, že „oni“ vědí! Proto udělal vše pro svoje znovuzvolení. Schůzka Šlouf – Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěné tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!

Když se vrátím zpátky do těch přelomových devadesátých let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu „Z“ také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které v tom Fondu „Z“ spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.

Oldřich Rambousek
Mým principiálním základem, který uznávám je teorie Marxismu, ale tento se bohužel téměř nepraktikuje, protože nepřináší svým obsahem ten pravý byznys, který by každý chtěl z politiky mít. Já ho přesto preferuji, protože jsem přesvědčen o tom, že politika má být službou národu a nikoliv hmotným statkům.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

19.02.2017 09:57

Kdo má peníze, má i moc....Má výkonnou moc proto, že dovede politickou situaci vždy využít ve svůj prospěch. Může dokonce reorganizovat policejní útvary, pokud má pocit, že lidé, kteří vedou vyšetřování, by jakkoliv ohrozili jeho pozici. A tak se policejní reforma vždy bezprostředně týká těch útvarů policie, které jsou viníkům megapodvodů a rozkrádaček na stopě. Naši největší národní slabost spatřuji v tom, že dokážeme skočit na kmotry vymyšlená obvinění všech těch, kteří mají snahu společenské poměry postrčit směrem k přehlednému právnímu systému, znemožňujícímu kmotrům jejich rozkrádání veřejných financí, prostředků. A potom úřadují "šmejdi". Ti nás většinově převědčí, že lidé, kteří se svou vlastní pílí a houževnatostí vypracovali a zaměstnávají stovky až tisíce lidí, jsou vlastně naší společnosti nebezpeční. Je třeba před nimi varovat a psát pamflety, které jsou obelhanými čtenáři brány jako fakt faktoucí. Takto zpracováni vyrazíme k volebním urnám a dáme všem těm, na něž kmotři ukázali prstem, co proto. Důsledky této naší "prozíravosti" máme to potěšení mít dnes a denně mít na talíři. Logická odpověď na stav, na který si potom stěžujeme a chceme změnu, vyplývá z toho, že jsme naletěli těm, kteří nás rafinovan zbavili všech těch, kdo by měli odvahu ke společenským změnám, především ve vymahatelnosti práva. Bohužel, až příliš masově jsme ochotni naslouchat lžím šmejdů a potom zařídit své osudy podle jejich vůle. Většinově je volíme, protože věříme jejich lžím a tím se zbavujeme možnosti jakýchkoliv společenských změn k lepšímu. ... Zcela jiná je situace v našem chápání skutečnosti ve světě kolem sebe. Tam kupodivu vidíme realisticky. Poměr 5% vlastizrádců za nacismu, komunismu i v současnosti oddaných obdivovatelů nových okupantů se nijak nezměnil. Stále je to menšina těch, kdo se klaněli a klaní cizí moci. Zde jsme, jako národ, v pořádku. Jsme si vědomi našeho vlastenectví a s hrdostí ho obhajujeme a upřednostňujeme. Za tuto naši vlastnost jsem na náš slovanský národ hrdý. To, že si nedokážeme poradit s vlastními šmejdy, je tristní. Pokud bojuji proti těm, kdo mi, jako pracovníkovi dávají práci, bojuji tím sám proti sobě. To není jen boj s větrnými mlýny....Nezbývá, než věřit, že prohlídneme, jako ti čerstvě narození králíčci. ...Mějte se hezky.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

19.02.2017 09:57

Kdo má peníze, má i moc....Má výkonnou moc proto, že dovede politickou situaci vždy využít ve svůj prospěch. Může dokonce reorganizovat policejní útvary, pokud má pocit, že lidé, kteří vedou vyšetřování, by jakkoliv ohrozili jeho pozici. A tak se policejní reforma vždy bezprostředně týká těch útvarů policie, které jsou viníkům megapodvodů a rozkrádaček na stopě. Naši největší národní slabost spatřuji v tom, že dokážeme skočit na kmotry vymyšlená obvinění všech těch, kteří mají snahu společenské poměry postrčit směrem k přehlednému právnímu systému, znemožňujícímu kmotrům jejich rozkrádání veřejných financí, prostředků. A potom úřadují "šmejdi". Ti nás většinově převědčí, že lidé, kteří se svou vlastní pílí a houževnatostí vypracovali a zaměstnávají stovky až tisíce lidí, jsou vlastně naší společnosti nebezpeční. Je třeba před nimi varovat a psát pamflety, které jsou obelhanými čtenáři brány jako fakt faktoucí. Takto zpracováni vyrazíme k volebním urnám a dáme všem těm, na něž kmotři ukázali prstem, co proto. Důsledky této naší "prozíravosti" máme to potěšení mít dnes a denně mít na talíři. Logická odpověď na stav, na který si potom stěžujeme a chceme změnu, vyplývá z toho, že jsme naletěli těm, kteří nás rafinovan zbavili všech těch, kdo by měli odvahu ke společenským změnám, především ve vymahatelnosti práva. Bohužel, až příliš masově jsme ochotni naslouchat lžím šmejdů a potom zařídit své osudy podle jejich vůle. Většinově je volíme, protože věříme jejich lžím a tím se zbavujeme možnosti jakýchkoliv společenských změn k lepšímu. ... Zcela jiná je situace v našem chápání skutečnosti ve světě kolem sebe. Tam kupodivu vidíme realisticky. Poměr 5% vlastizrádců za nacismu, komunismu i v současnosti oddaných obdivovatelů nových okupantů se nijak nezměnil. Stále je to menšina těch, kdo se klaněli a klaní cizí moci. Zde jsme, jako národ, v pořádku. Jsme si vědomi našeho vlastenectví a s hrdostí ho obhajujeme a upřednostňujeme. Za tuto naši vlastnost jsem na náš slovanský národ hrdý. To, že si nedokážeme poradit s vlastními šmejdy, je tristní. Pokud bojuji proti těm, kdo mi, jako pracovníkovi dávají práci, bojuji tím sám proti sobě. To není jen boj s větrnými mlýny....Nezbývá, než věřit, že prohlídneme, jako ti čerstvě narození králíčci. ...Mějte se hezky.


 
Erich Zaňák

Erich Zaňák

19.02.2017 05:14

Já myslím že vyjadřovat se k něčemu, co bylo za těch sedmadvacet let omleto a probráno ze všech stran tak, že už to není ani nudné, ale spíš trapné, je úplně zbytečné. V každém přépadě jste napsal jednu zajímavou věc a sice že jste měl kliku na dobré známé a díky nim jste se neocitl v "cibulkových seznamech". Víte, ono to máte jedno. Jsou tací, kteří tam byli a po listopadu klidně seděli ve vysokých funkcích a jsou tací, co tam nikdy nebyli (žádný soud to nikdy nepotvrdil) a protože jsou úspěční, tak je ze spolupráce všichni podezřívají dodnes. Asi bych to být vámi moc nepitval, aby se v tom nějaký polointeligentní pisálek nezačal šťourat ;-)


 
Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. Jak to tedy bylo? Výbuch v Hirošimě byl rovnocenný asi 13 kilotunám TNT (54 TJ). Podle největších odhadů účinek výbuchu v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 000 lidí.

Napřed Trump v bývalém velkoskladu internoval stovky mexických dětí, pak „na žádost demokratů“ souhlasil,  že hranici s Mexikem nebude chránit betonová zeď, ale ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD (cca 127 miliard Kč) šéf Bílého domu trvá.

Napřed Trump v bývalém velkoskladu internoval stovky mexických dětí, pak „na žádost demokratů“ souhlasil, že hranici s Mexikem nebude chránit betonová zeď, ale ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD (cca 127 miliard Kč) šéf Bílého domu trvá.

A máme tady další sebestřednost amerického prezidenta Donalda Trumpa; imigrační smlouva s Mexikem, která odvrátila uvalení cel na mexický dovoz do Spojených států, obsahuje ve skutečnosti víc, než je v ní psáno, uvedl to 12. června 2019, když na Twitteru napsal, že Mexiko se zavázalo udělat pro omezení migrace víc, než stojí ve smlouvě. Později prohlásil, že „v dohodě je cosi, co Mexiko velmi brzy oznámí“. Nevěří prý, že by Mexiko existenci „neveřejné části“ migrační dohody popíralo.

Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu?  Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu? Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Kdepak asi skončí Velká Británie, dnes varovný příklad světové demokracie? Podle  ankety z 12. června 2019 by konzervativci s ohledem na jednokolový volební systém, ve kterém vítěz „bere vše“, obsadili v parlamentu 395 mandátů. Labouristé by byli druzí se 151 poslanci. Liberálové by skončili až čtvrtí s 26 křesly a Faragova strana by jako v minulosti „ostrouhala“. Třetí by byla Skotská národní strana s 59 zástupci v dolní komoře britského parlamentu.

Když studenti v nejbohatším městě světa Hongkongu místo studia demonstrovali, jejich rodičům z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jelikož za ně platí ročně školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun)...  z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě, jelikož za ně platí ročně školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun)...

Když studenti v nejbohatším městě světa Hongkongu místo studia demonstrovali, jejich rodičům z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, jelikož za ně platí ročně školné 21 tisíc dolarů (411 tisíc korun)...

Anální Šámalová bude šílet presstitutskou radostí; Hongkong 15. června 2019 oznámil, že odloží schvalování zákona o vydávání osob podezřelých z trestného činu, oznámila správkyně Hongkongu Carrie Lamová. Legislativní návrh vyvolal masové protesty, neboť by umožnil vydávat provinilce i do komunistické pevninské Číny. Již svolaná demonstrace se ale v neděli stejně uskutečnila...

Poslední domácí zprávy