• Neděle, 08. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Květoslava

JAK SE JICH ZBAVIT?
Počet návštěv: 842

JAK SE JICH ZBAVIT?

Učitel, který studentům zadal domácí práci – napsat úvahu o tom, jakou úlohu sehrávají politici v našem životě, pročítal se vzrůstajícím zájmem text jednoho studenta, který téma pojal vskutku originálně… 

 „Napadlo mě, když jsem pozoroval svou maminku při práci na zahradě, jak se snaží zbavit plevele, který mařil její úsilí vypěstovat na záhonku ušlechtilou zeleninu, že je to podobné v případě politiků.“ 

   „Nelze se té svoloči zbavit,“ postěžovala se mi jednou, když už pokolikáté plela záhonky. „Třeba takový pýr plazivý! Nikdy se mi nepodařilo ho zničit beze zbytku. Vždycky v hlíně zůstanou, byť i malinkaté kousky úlomky oddenků, a to stačí, aby z nich za krátkou dobu vyrašila nová rostlina. To platí i o svízeli, kopřivě, přesličce…“

   „Maminka vyjmenovala spoustu dalších druhů plevele, což mi připomnělo, že i politiků je podle druhu také hodně: municipální, krajští, parlamentní, vládní… Vznikají nové a nové politické strany a hnutí, všude se to politiky jen hemží…“

   Učitel se pousmál analýze svého žáka a pokračoval ve čtení.

   „Náš stát je také zušlechťován úsilím obyčejných lidí, jako je moje maminka. Ta říká, že čím víc kypří a hnojí půdu, aby měla bohatou úrodu, tím více se daří rostlinkám plevele. Množí se a ubírají živiny a vodu zelenině. Maminka s plevelem svádí neustálý boj, ovšem zbavit se ho nedokáže. Večer je unavená, naříká na těžkou a zbytečnou práci, která nemá konec. Napadá mě, že se politiků zbavit nemůžeme také: jsou vytrvalí, houževnatí a rodí se jako houby po dešti. Jsme toho svědky při každých volbách. To politici ožijí, hýří energií, košatí se a rozsévají semínka slibů. Ta pak zapadnou, aby se s příštími volbami vynořila odněkud, začala klíčit a bytnět z práce obyčejných lidí. Historické zkušenosti dokazují, že politici dokáží přežít každou epochu, byť sem tam jich byla část zbavena života…“

   Učitel dočítal poslední věty, poslední myšlenky mladého člověka.

   „Maminka nevěří, že se jednou plevele zbaví úplně. Říká, že buď záhony zatravní nebo pokryje betonem. Ať to ten ničemný plevel zadusí! Co z toho by platilo na politiky, nevím?“

   Učitel se zamyslel, pak vzal červenou tužku, kterou obyčejně opravoval chyby, ale než napsal hodnocení, blesklo mu hlavou, že třeba to bude tento jeho student, který najde správný způsob, jak se s politiky jednou a provždy vypořádat. Rozmáchl a s touto vizí v genialitu svého žáka napsal velikými písmeny doporučení:

IMPRIMATUR

 Štěpán Neuwirth                                                                    

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

12.05.2019 10:58

Unkraut vergeht nicht. ...Plevel nezaniká. Tento poznatek patří v Německu k idiomatickým obratům. Jde o to, aby nám býlí nepřerostlo přes hlavu. Daří se mu i na celospolečenské bázi. I vlastenec, básník Jan Neruda psal o bodláčí v cestě jež zakvete. Popsal svou básní pocit těch, kteří jsou ujařmeni cizí mocí. Jsme pouze trpěni, jsme bodláčím vzdorujícím v cestě. A tak se naše dějiny, dobové mantinely, posouvají od jedněch uchvatitelů k druhým. Nebýt nadšení Josefa Jungmanna a jeho sběratelské činnosti, kdy shromažďoval za éry Habsburků česká slova a vytvořil slovník naší mateřštiny, Český jazyk by německém elementu zanikl. Ve své chalupě v Hudlicích nám zanechal odkaz, z něhož dodnes čerpáme a jsme za něj vděčni. Přesto naše mateřština doznala mnoha reforem v gramatickém vyjádření i prosté mluvě. Opět je zaplevelena mnoha cizími slovy. Opět se našli poklonkovači cizí moci. Sdělujeme si, jak je náš národ myšlenkově rozdělený. Za prst vyšší spravedlnosti lze považovat, že oba tábory sjednocuje nekvalitní, podřadné jídlo, které nám dodávají ti, kteří jsou jedněmi uctíváni, zatímco druhými haněni. ....Mějte se hezky. ....Napsal Jiří Přibyl. ....PS: Zlobí mi klávesnice počítače. Některá písmenka se musí několikanásobně tisknout, aby "naskočila", takže píšu stručněji. Těším se na další z Vašich příspěvků. Mám (pro Vás) připravený příběh válečného pilota Luftwaffe, který byl sestřelen nad La Manche, sestřel přežil a okamžitě po skončení války založil svou hudební agnturu, jíž šéfoval až do své smrti. Když jeho letadlo hořelo a řítilo se do vod průlivu, slyšel hudbu. Ta znamenala vymýtání ďábla. Toho se zbavil tím, že zbytek života organizoval koncerty s různými hudebními tělesy. Ale o tom až v dalším příspěvku. ... JP.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

11.05.2019 18:43

Plevele se skutečně nelze zbavit,jedině snad chemicky.Je škoda,že se chemie nedá použít i na politiky.Nakonec je to vina voličů.Vědí,že jejich sliby před volbami jsou lež,ale pořád volí stejné rádobypolitiky.Vyhrát by se dalo jedině vyhnáním a zákazem politických partají a jejich členů.A k tomu nikdo odvahu nenajde.Místo nynějších darebáků by se vyrojili jiní a nebo by opět odložili partajní legitimace a hrdě se hlásili k bezpartajnictví.


 
Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu:

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu: "Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado“

Tak si opět připomínáme 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Nyní pokus o připomenutí mého nezvyklého nekrologu; o mrtvých jenom dobře, budiž jim země lehká, nicméně není od věci dodat, že díky němu byla vyměněna naše svoboda za lichvu exkomunistických oligarchů.

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

„Čína roste, Čína je silná, Čína má tak velký trh! Každý to opakuje – a tím přikrmuje zlo. Všichni víme, jaké zločiny má Komunistická strana Číny na svědomí,“ říká v rozhovoru pro ČT24 Rušan Abbásová, proslulá ujgurská aktivistka. Dobře ví, o čem mluví. Její rodinu prý spolkl koncentrační tábor.

Poslední domácí zprávy