• Neděle, 08. prosinec 2019
  • Svátek má Rukojmí Květoslava

AŽ USNOU LESY HLUBOKÉ…
Počet návštěv: 1058

AŽ USNOU LESY HLUBOKÉ…

… mohl by to být lyrický úvod tohoto článku za použití básně Josefa Václava Sládka, kterou si pamatujeme ze školy (Znám křišťálovou studánku.) Ovšem dnes mají tyto verše příchuť hořkosti, když si uvědomíme tragický stav našich lesů. 

    Podle profesora Vladimíra Simanova (nar. 1946) se měla na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou konat ve dnech 21.5. - 25.5.2019 konference na téma: KŮROVCOVÁ KALAMITA… ČESKÉ LESNICTVÍ NA ROZCESTÍ. Bohužel 7.5. byla přípravným výborem tato konference odložena na třetí týden letošního října. 

   Mne, jako laika, napadá otázka PROČ? Jak je známo, zdůvodnit se dá ledacos. Věřit lze v této republice už ovšem máločemu a málokomu. 

  V této souvislosti mě zaujal materiál Ing. Karla Simona, lesního inspektora. Jeho analýza stavu zřejmě odpovídá realitě daleko více než vše, co vychází ze strany politiků a příslušných ministerstev, o vedení Lesů České republiky nemluvě. Tak tedy Ing. Karel Simon: Spoluzodpovědnost Ministerstva životního prostředí – vrchního státního dozoru v lesích na rozsahu kůrovcové kalamity – největší ekologické katastrofy v historii českých lesů 

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) bylo zřízeno 19. prosince 1989 zákonem ČNR č. 173/1989 Sb., k 1. lednu 1990 jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí. 

K zabezpečení a kontrolní činnosti vlády České republiky Ministerstvo životního prostředí koordinuje ve věcech životního prostředí postup všech ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky. 

Dle § 50 platného zákona o lesích Ministerstvo životního prostředí, v rámci výkonu vrchního státního dozoru, dozírá jak na orgány státní správy, tak na právnické a fyzické osoby, zda dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jeho základě. Je oprávněno ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

Hnutí Život, z. s. požádalo pana ministra životního prostředí o informace ve věci povinností v ochraně lesa:

1. „Jaká opatření přijal Váš úřad při výkonu vrchního státního dozoru k zastavení kůrovcové kalamity (ekologických škod) v letech 2014 až 2018 ve smyslu povinností vyplývajících z § 50 zákona o lesích? Žádáme o zaslání kopií opatření.“

 Pan ministr prostřednictvím svého úřadu poskytl dne 3. 8. 2018 pod č. j.: MZP/2018/130/531 tuto informaci:

Ad 1) „MŽP neuložilo v letech 2014 až 2018 z důvodu rozšíření a přemnožení lýkožroutů žádné opatření k odstranění zjištěných nedostatků při výkonu vrchního státního dozoru ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vrchní státní dozor MŽP v lesích je primárně směrován, a také vykonáván, do oblasti komunikace s ústředním orgánem státní správy lesů – Ministerstvem zemědělství, se kterým spolupracuje při tvorbě a zajišťování koncepčních dokumentů na úseku lesního hospodářství a koordinuje spolupráci v oblasti ochrany lesa a zabezpečení mimoprodukčních funkcí lesů. Ve vztahu ke kůrovcové kalamitě vykonává státní dozor ČIŽP, kterou metodicky vede MŽP.“ Současné škody na lese, nenahraditelné složce životního prostředí v lesích ČR v důsledku rozsahu kůrovcové kalamity (neplnění povinností v ochraně lesa) převyšují několik biliónů Kč. Dojde k významnému snížení retenční schopnosti území, což ovlivní nejen kvalitu vody a její nedostatek, popř. v období většího množství srážek případný rozsah povodní, včetně obecného ohrožení.   

    Kůrovcová kalamita (největší v historii) zasáhla i lesy, které jsou součástí Chráněných oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV, Šumava, Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a další). Rozdílný přístup v boji s kůrovcem lze uvést na situaci v sousedním Německu, kdy tiskový mluvčí Bavorských státních lesů uvedl: „V období obchodního roku 2018 dosáhl objem kalamitního dříví v celém Německu kolem 13 milionů m3 a v Evropě až 30 milionů m3. Kalamitní i kůrovcové dříví Bavorských státních lesů se obchodovalo v případě stávajících smluv i nadále za dohodnuté ceny. Díky systematickým kůrovcovým kontrolám v předem vymezených oblastech se dařilo kůrovcové dříví zpracovat a odvézt.“

    Navzdory evidentně obtížným podmínkám v roce 2018 mají Bavorské lesy mimo jiné i díky využívání této aplikace (při prevenci boje s kůrovcem byla vytvořena mobilní aplikace, jejíž geodata umožňují označit v terénu napadené stromy) kůrovcovou situaci i nadále pod kontrolou. Např. česká média dne 31. 5. 2018 ke stavu kůrovcové kalamity uvedla: „Krizový stav se kvůli kůrovci zatím vyhlašovat nebude, řekli po dnešním meziresortním jednání ministři životního prostředí Richard Brabec (ANO) a zemědělství v demisi Jiří Milek (za ANO).“ Nebyly zakázány úmyslné těžby dřeva tak, aby veškeré těžební kapacity byly nasazeny v boji proti kůrovci.

   Vrchní státní dozor v lesích nepřijal dlouhodobě žádná systémová opatření, která by napomohla tomu, aby kůrovcová kalamita v lesích na území ČR nebyla v katastrofickém rozsahu (viz Německo). Účelem platného zákona o lesích je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm, končí svůj materiál Ing. Karel Simon.

   Kromě tohoto materiálu jsem pozorně prostudoval sborník, který připravil profesor Vladimír SIMANOV pro výše zmíněnou konferenci (jinak mezinárodně uznávaného českého lesníka!). V něm zpracoval faktografii děsivé skutečnosti.

  Uzavírá ji slovy, cituji: „Když o mně říkají, že jsem hrozný pesimista, odpovídám, že je to hluboký omyl. Já jsem bytostný optimista, protože zatím všechno dopadlo hůře, než jsem očekával. Krize českého lesnictví není v rámci stávajícího systému dotačního tržního hospodářství řešitelná. Dokud se nezhroutí celý politicko-ekonomický systém, bude krize lesnictví pokračovat a s ní i krize obecně prospěšných funkcí lesů.“

   Rád bych myšlenky pana profesora podpořil citací Francise Fukuyamy, amerického spisovatele, politologa a filozofa: „JESTLIŽE NEMÁ PROBLÉM ŘEŠENÍ V RÁMCI SYSTÉMU, NEJEDNÁ SE O PROBLÉM, ALE O VADU SYSTÉMU!“ 

ŠTĚPÁN NEUWIRTH

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

14.05.2019 18:53

Pan Přibyl má pravdu,ale zase jsme se dostali do situace,kdy i o soukromém lese rozhoduje nějaký úředník.Kromě toho mnozí tzv.ochránci přírody sami jí škodí.Všechny ty ekoteroristy bych sehnal dohromady,zabavil jim mobily,auta a další věci,které poškozují přírodu a které bezostyšně využívají.Jak rádi protestovali na Šumavě!A když se na ně vydali místní občané,nepřišel protestovat nikdo.Ale peníze od daňových poplatníků dostávají stále.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

14.05.2019 16:22

PS: Bohužel se zřejmě pro obšírnost neotiskly celé pasáže příběhu. Takže se omlouvám. ...JP.


 

14.05.2019 15:55

Ti, kdo spekulativně nakoupili výměry lesa nemají zájem na tom, aby je les přežil. Byla by to pro ně ztrátová investice. ....
Slíbil jsem neobyčejný příběh, tak tady je:
Schmidtke. ...Kluci v předválečných letech byli auf! Letadel přibývalo a kokpit lákal. Mladík Schmitke nebyl výjimkou. Měl touhu létat jako pták. V roce 1935 se mu splnilo přání. Byl vybrán jako adept do letecké školy. Byl pilný a tvárný, jako každý mladý prut, co se snadno ohýbá. Absolvoval jako adept s vyznamenáním. Dokázal bez problémů zvládnout všechny stanovené úkoly. Přišel nástup Hitlera. Jeho nemiřitelné vyřvávání za řečnickým pultem nebrali všichni tak vážně. Ostatně přišla olympiáda v roce 1936 a Berlin pulzoval mezinárodním děním na kolbištích sportovního svátku. Snad se dá nástup ničivé síly ještě zažehnat. Nestalo se. A tak ho posadili do stíhačky vyrobené Messerschmidtem. Prováděl s ostatními cvičné bojové manévry. Konečně vzlétl k bitvě proti Anglii. Podílel se na rozbombadování Coventry. Jeho kolegové mu dodávali odvahu a sílu v boji proti nepřipraveným Britům. Domy se měnily v trosky. Viděl požáry a hustý kouř zahalující město do tmy. Vrátil se, přistál, natankoval a šel do sprch spláchnout ze sebe obraz hrůzy. Nálety probíhaly až příliš snadně. Nebál se, že ho někdo sestřelí. Kumpáni se radovali při sklenkách alkoholu a k jejich báječnému světu hrdinů přisedaly holky. Holky s nimi pily a tak...
Čas plynul a ne všichni se vraceli z náletů na Londýn. Zasažené Messerschmidty hořely a za smrtelného řevu motorů padaly jako mrtvoly do vod průlivu. Totéž bylo i na druhé straně. I tam počítali mrtvé. I tam piloti, kteří ještě neměli dokončený výcvik, se stávali snadnou kořistí pro zkušené, ostřílené letce Luftwaffe. Bitva se ještě dala vyhrát. Ale postupně přicházela ledová sprcha. Velká Británie bojovala i za pomoci stovek Poláků a Čechoslováků o přežití. Na jaře roku 1944 přišel osudový okamžik. Schmidtke byl sestřelen. Zprvu hořel motor, z černého dýmu šlehaly plameny. A pak přišel okamžik, kdy Kristus nabízí vysvobození. Slyšel hudbu. Ta se přibližovala a sílila. V plném plénu dosedl na hladinu. Letadlo poskakovalo po hladině jako žabička , jako oblázek hozený klukem na hladinu rybníka. To mu zachránilo život. Podařilo se mu otevřít kryt letadla nad kokpitem a dostat se ven. Zdaleka nebylo vyhráno. Slyšel řev motorů ve vzdušné bitvě. Zasažená letadla se řítila do vod zálivu. Konečně vše utichlo. Vodou nasákla deka nebyla k použití. Viděl, že kolem se houpají na vodě trosky, které plavaly. Zachytil se jich. Byla mu zima. Mrznul. Náhle slyšel zvuk motoru lodi. Němci, nebo... Byli to Němci. Jedni z posledních, kteří prováděli pátrací akci po přeživších. Až teď přišel na to, že má zlomenou nohu, že má popálenou horní část těla. Všechno ho bolelo. Byl ve špitálu, zatímco se válka chýlila ke konci. Hnali ho do posledního boje, ale tomu se již vyhnul. Nálety na Třetí říši nabraly na intenzitě a vítězství, Endlösung se promítlo na druhou stranu. Válka skončila. Ještě v troskách Berlína Schmidtke sháněl přeživší muzikanty. Už v červnu roku 1946 měl k dispozici první poválečný ansámbl. Z trosek vykřesal naději. Postupně se vypracoval. Spolupracoval se známými i méně známými umělci a získal si publikum. Jeho Johann Strauss operete se stala zájezdovou součástí Vídeňské operety. Miloval jeho dílo, jeho valčíky. V autokarech s ním jezdili především po Evropě mnozí, kteří chtěli při tourné poznat evropská města a zároveň si zamuzicírovat. Schmidtke si nechal postavit v Kasselu. K jeho příběhu jsem se dostal tak, že jsem se zúčastnil jako hudebník jednoho z jeho tourné. Jako němčinář jsem si se starým pánem povídal. Požádal mě, abych mu pomohl s kufry. Když už jsem se ocitl v jeho pokoji, posadili jsme se a pan Schmidtke mi po částech svěřil svůj nevšední příběh. Příští rok jsem s ním nejel, protože jsem měl nasmlouvané jiné koncetry. Tentokrát Carmina burana Carla Orffa v mém rozhodování zvítězily. Jiní kolegové, kteří se zájezdu zúčastnili, zažili jeho smrt. Poslední jeho přání bylo, aby byl popel jeho těla rozptýlen do vod La Manche, tedy tam, kde Schmidtke uslyšel poprvé hudbu, která ho pak provázela po celý zbytek života. Věřím , že v průběhu svého života nalezl jeho smysl, klid a mír. Bojoval o svůj život věčný. Nepochybuji o tom, že vyhrál. Byla to jeho poslední, vítězná bitva. .....Mějte se hezky. ....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí

Blíží se Vánoce, ty nejkrásnější svátky v křesťanském světě; Američané se rovněž ve svém farizejském pokrytectví skrývají za Boží lásku, přičemž už přes 200 let přinášejí "demokracii" a vraždí po celé planetě.

Jednou z ukázek USA, země neomezených možností a splněných přání, bylo během desetileté americko-vietnamské války se třemi miliony zavražděných Vietnamců a Laosanů, též vánoční bombardování Hanoje koncem šedesátých let, kdy nechal pouze prezident Richard Nixon shodit větší množství bomb, než kolik bylo svrženo na Drážďany během druhé světové války. Šlo bezpochyby o nejbrutálnější nálet v historii. 

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu:

Zase je 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Ať je mu země lehká, byť nechal zmizet svazky StB se svými kamarády z „mokré čtvrti“; od Petra Cibulky si za to vysloužil nesmrtelnou větu: "Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado“

Tak si opět připomínáme 18. prosinec 2011, datum skonu Václava Havla. Nyní pokus o připomenutí mého nezvyklého nekrologu; o mrtvých jenom dobře, budiž jim země lehká, nicméně není od věci dodat, že díky němu byla vyměněna naše svoboda za lichvu exkomunistických oligarchů.

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

Proč světu vadí islámský terorismus bez výhrad, kromě muslimských vrahů z Číny, krvežíznivých Ujgurů; prý vězňů absurdistánu. A co potom byli saúdskoarabští atentátníci z 11. září 2001...?

„Čína roste, Čína je silná, Čína má tak velký trh! Každý to opakuje – a tím přikrmuje zlo. Všichni víme, jaké zločiny má Komunistická strana Číny na svědomí,“ říká v rozhovoru pro ČT24 Rušan Abbásová, proslulá ujgurská aktivistka. Dobře ví, o čem mluví. Její rodinu prý spolkl koncentrační tábor.

Poslední domácí zprávy