Takže ne, nemusíte pokračovat pane Žantovský, myslím, že každý normálně myslící člověk ví, oč jde a zač je toho loket. Zvláštní však je, že jakkoli je to věc veřejně známá,  tak všechno naprosto v poklidu plyne dál. Žádné kontroly, žádný audit, nic, nikoho z politiků nebo veřejných činitelů nezajímá, jak se nakládá s veřejnými, resp. penězi nás občanů. I já se tedy ptám, je to normální? Když obyčejný trhovec neodvede daň, je popotahován, zaplatí pokutu a bude mít problémy, že se však prošustrují miliony korun v nějakých pofiderních dobročinných organizacích nikomu nevadí. Je tu však ještě jedna skutečnost, kterou pan Žantovský opomenul zmínit.

     Pan Žantovský ve svém článku (http://www.rukojmi.cz/clanky/7705-kam-jdou-nase-penize) se také  m.j.  zmiňuje, že v Česku je  zhruba 25 neziskových organizací, které mají v programu integraci cizinců, s celkovým rozpočtem cca tři čtvrtě miliardy korun ročně. V této souvislosti není od věci položit si oprávněnou otázku, kolik je vlastně v Praze  skutečných „imigrantů“,  tedy běženců např. ze Sýrie, Afghánistánu, Libye, Iránu apod., kterým je prostřednictvím neziskových organizací, především pak samotným ICP věnována tak mimořádná finančně náročná péče v objemu cca 750 milionů ročně?

     Samozřejmě, že jde o nadsázku, protože jak Petr Žantovský uvedl,  jen na příjmy zaměstnanců těchto neziskových organizací jde okolo 80% těchto příjmů, to znamená 4/5 celkových výdajů jdou na platy zaměstnanců. Jejich příjmy jim musí závidět i ministři vlády. Z toho však vyplývá, že na imigranty zbývá „jen“ zhruba 150 mil. Kč. Pravda, ani těch 150 milionů není zrovna málo vezmeme-li v úvahu, že nikde není zmíněn počet imigrantů v péči  neziskovek, výroční zprávy jsou kuse a plné planých konstatování, které nejsou natolik relevantní, aby z nich bylo možno usoudit,na jakou potřebu a  účely byly peníze konkrétně použity.

     Vláda ČR deklaruje, že je proti přijímání imigrantů v rámci kvót, které se nám snaží vnutit, pokud ne zrovna nařídit EU. To souhlasí, že však nejsme zásadně proti přijímání imigrantů, že nejsme antihumánní, antisociální, ale ani xenofobové či rasisti nasvědčují skutečnosti, kdy údajných 25 neziskových organizací se zabývá existencí imigrantů, nacházejících se v Česku. Kde všude se však tito imigranti nacházejí, není bohužel známo, stejně jako není potvrzeno či prokázáno, že činnost a aktivity členů neziskovek  se zakládají na pravdě. Jinými slovy, chtělo by to znát, kolik se konkrétně v Praze nachází skutečných imigrantů, kteří prošli sítem řízení  ministerstva vnitra ČR a byl jim udělen azyl nebo jiné povolení, které by neziskové organizace opravňovaly „věnovat jim zmiňovanou“ péči. Pokud imigrant nemá oficiální povolení k pobytu,pak se zdržuje v zařízeních pro uprchlíky, resp. imigranty, kde je o ně postaráno jinou formou.

     Nicméně, třičtvrtě miliardová částka, kterou mají neziskové organizace  za účelem pobytu a péče o imigranty v ČR ročně k dispozici, je do značné míry zpochybnitelná, pokud nebude oficiálně známo a potvrzeno, jaký počet imigrantů v Praze či jinde se  legálně zdržuje, jak jsou prokazatelným a doložitelným způsobem  finanční prostředky, poskytované neziskovým organizacím pro účely imigrantů, skutečně proinvestovány.  Jinak by to byla lumpárna první kategorie a ostuda lidí, kteří o reálném stavu věcí nejen vědí, ale této lumpárně tiše a blahosklonně přihlížejí. Stále totiž platí, že ne každá dobročinně charitativní aktivita musí být nutně poctivá a že na každé takové lumpárně se dá snadno, rychle a téměř bezpracně až neskutečně vydělávat.