• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 12
Počet návštěv: 461

Chlapec 12

Před Chlapcem se otevřel nádherný pohled: veliká rovina, jejímž středem protékal potůček. Potůček? Ne, už to byla poklidně tekoucí říčka...

   Voda se leskla pod slunečními paprsky, břehy byly lemovány pestrou zelení, všude polétávali ptáci a motýli, vzduch se tetelil, protože slunce hřálo a na obloze nebyly žádné mraky.

   Chlapec šel stezkou a rukama hladil vysoké stvoly travin. Louka byla bohatá, bělostí zářila kola kopretin, modraly se kalichy zvonků, které soupeřily s blankytnou modří chrp. Pak se před Chlapcem rozprostřelo obilné pole a v něm tisíce rudých květů divokého máku. Ladící směsice červené, bílé a modré v Chlapci vyvolaly touhu se za tu krásu odvděčit. V mysli mu zazněly prostinké verše. Kdepak je už slyšel?

Cestička známá vede mě poli,

 do kroků šumí klasů sbor,

 nad hlavou píseň jiskřivě teplá, 

lehounkým vánkem chvěje se stvol.

Kolem se valí zlatavá řeka

šumící písní života,

dražší než zlato, než rubínů lesky

domova něžná prostota.

   Na chvíli Chlapce ovanul lehounký závan smutku, jako když se tváře dotkne hedvábí pavučiny. Po něčem se mu zastesklo, ale to už jeho oči utkvěly na majestátní lípě rostoucí na mezi dělící políčka obilí, jetele a vlnící se stébla lnu. Vydal se ke stromu a po chvíli se stulil ke kmeni. 

   „Je čas zrání,“ zašumělo z koruny. „Zavři oči a poslouchej! Slyšíš, Chlapče, slyšíš?“

   Ten hukot včelích křídel už Chlapec znal. Ohromný sbor neúnavných včelích dělnic, které se činily na lipových květech. Do ladného hukotu včelích křídel se mísilo brum, brum čmeláků. Odněkud z pole přiletěla velká kobylka a usadila se na Chlapcově ruce. Slyšel, jak nožkama přejíždí přes blankytná křídla a vyluzuje zvuky, kterým rozuměl. „Jen si zdřímni, naber síly, pak tě zavedu k jedné stráni. Právě tam dozrávají maliny, sestřenky ostružin, ale čas těch sytých, černavých plodů nastane až malinko později. Maliny jsou slaďounké, ostružiny však soustředí do chuti svých bobulí předzvěst podzimu. Je v nich smíchaná vůně končícího léta, zralých švestek, jablek, hrušek a bohatých střapců hroznového vína ve vinohradech. Trošička melancholie, trošička vzpomínek a slib, že vše se bude opakovat.“

   Chlapec usínal, malinko se usmíval, protože ve snu se mu zdálo, že má plné hrstičky zralých malin a v ústech se mu rozplývá nepoznaná sladkost lahodné šťávy.

 

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

07.03.2020 18:59

Pokud se člověk stotožní s přírodou,tak si ticho příliš neužije,ale poklidný život bez stresu a křiku bude slyšet stále.Jen ten zvuk bude takový nějaký uklidňující,až se může dostavit i ozdravný spánek.Správně to popisuje pan Neuwirth a také příspěvek pana Přibyla!


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

07.03.2020 11:04

JAKÉ TICHO...? ...Ticho, mech, dech, vzdech... Jaké ticho? Ptačí zpěv a tvůj zjev! ...Ležíš na zádech, dech, vzdech, mech... Jaké ticho...? ...Větru šum, bzučení včel. ...Zrozenci do ticha pod klenbou stromů. ...Zrozenci do ticha šeptem a vzdechem, zrozenci hledající věčné světlo na cestě životem, cestou domů. ....Mějte se hezky.


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...