• Pondělí, 20. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Zbyšek

Jan Padych: Sběratel věnečků
Počet návštěv: 926

Jan Padych: Sběratel věnečků

Jan Padych Článek od Jan Padych

Někdy zjara v roce sedmdesátém třetím jsme s naším souborem lidových tanců vystupovali v Krakově. Náš repertoár byl postavený na moravskoslezském folkloru. My nejmladší hoši, co jsme měli kolem osmnácti, jsme nejraději tančili nesmírně dynamický a razantní zbojnický tanec Ondráš, který vždy celé vystoupení ukončil s ohromnými ovacemi, ať to bylo ve Francii, v Polsku, nebo kdekoliv jinde. Celkově náš program byl sestavený nejen z takových razantních tanců, ale byly tam i tance nesmírně poetické, například tanec zvaný Vjanky, neboli Věnečky.

      A zrovna s tímto tancem mladých děvčat mám spojenou jednu vzpomínku, a to právě z toho krakovského divadla. Tento tanec vlastně představoval pradávný rituál dosud svobodných děvčat, která si uvila věnečky z lučních květin, pak si jdou zatančit k tekoucí vodě, tedy k řece nebo potoku, a za zpěvu a tance pak ladně odhazují věnečky na vodu, aby podle toho, jak věnečky plují po proudu, zjistily, zda se vdají v místě, anebo někam daleko.  

     Když probíhal ten tanec, byl jsem zrovna ve zbojnickém kroji a z boku jeviště mezi plentami a kulisami jsem sledoval tento tanec, který se mi pokaždé hodně líbil. Vtom jsem zpozoroval, že naproti, rovněž mezi kulisami, na mě ukazoval Karel, syn vedoucí souboru, abych na jevišti poházené věnečky sebral, když jsem byl prakticky nejblíže.

     Tanečnice odcházely na druhou stranu a já situaci pochopil po svém. Prostě jsem si zahrál na šibala, který pokradmu pozoruje odcházející dívky a potom s lišáckým úsměvem sesbírá jejich věnečky. Svoji kulturní vložku jsem hodlal zakončit pořádným skokem, vysokým a dalekým. Avšak nějak jsem si popletl místo, ze kterého jsem se předtím doslova vkradl na jeviště. Předpokládal jsem, naprosto mylně, že proskočím mezerou mezi plentami a pevně doskočím na podlahu. Avšak narazil jsem, a to hodně tvrdě. Byly tam desky, potažené suknem, které se rozhodně nerozevřely, ale po nárazu, který pohnul a zaburácel kulisami, jsem se vyvrátil zpět na jeviště a věnečky mi popadaly na zem.

     Vmžiku jsem se otřepal, posbíral jsem věnečky a tentokrát jsem už vběhl do správné mezery mezi plentami a kulisami, kde už stálo několik rozesmátých zvědavců. Sál burácel nadšením.

     Ovace byly tak mocné, že zastínily dokonce i náš zbojnický závěr celého vystoupení.

     Když jsem pak vyšel ze šatny, už v civilu, zastavila mě paní učitelka, která moderovala náš pořad a vždy přitom pronášela všelijaká lidová zaklínadla a přednášela básně Petra Bezruče. Laskavým, avšak odměřeným učitelským hlasem mi sdělila, že příště ať si odpustím nějaké svoje improvizace, že k tomu tanci to moje hrané uličnictví bylo naprosto nevhodné.

     Takže od paní učitelky jsem to schytal. Ale všichni ostatní, mladí i starší, se ještě dlouho bavili na můj úkor. Že když budeme chtít mimořádný aplaus, ať mě zase pověří sbíráním věnečků.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí.  Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí. Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Na Národním hřbitově v Terezíně na Litoměřicku se v neděli 19. května 2019 uskutečnila tradiční vzpomínka na oběti nacistické perzekuce. Tryzny u příležitosti 74. výročí konce 2. sv. války se každý rok účastní stovky lidí, kromě pamětníků událostí také politici i diplomaté. Vzpomínková akce organizovaná Památníkem Terezín se koná pravidelně třetí květnovou neděli.

 

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

S blížícími se eurovolbami sílí hlasy nejrůznějších politických neziskovek, iniciativ, politiků a umělců, kteří jsou žádoucně názorově ukotvení. Jedním takovým hlasem je iniciativa #jsmetu, která se v rámci skupiny na Facebooku svolá do diskuze pod vytipovaný článek, kde jsou dle jejich názoru nevhodné (nenávistné) příspěvky. Tam se angažují a navzájem si podpoří a „olajkují“ své příspěvky, čímž svým „žádoucím“ názorem vytlačí ostatní diskutující. Není asi překvapením, že srdnatě obhajují EU, migraci nebo neziskovky. A administrátoři skupiny mají vazby na politické neziskovky Člověka v tísni a Evropské hodnoty.

Poslední domácí zprávy