• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

Jan Padych: Sběratel věnečků
Počet návštěv: 1493

Jan Padych: Sběratel věnečků

Jan Padych Článek od Jan Padych

Někdy zjara v roce sedmdesátém třetím jsme s naším souborem lidových tanců vystupovali v Krakově. Náš repertoár byl postavený na moravskoslezském folkloru. My nejmladší hoši, co jsme měli kolem osmnácti, jsme nejraději tančili nesmírně dynamický a razantní zbojnický tanec Ondráš, který vždy celé vystoupení ukončil s ohromnými ovacemi, ať to bylo ve Francii, v Polsku, nebo kdekoliv jinde. Celkově náš program byl sestavený nejen z takových razantních tanců, ale byly tam i tance nesmírně poetické, například tanec zvaný Vjanky, neboli Věnečky.

      A zrovna s tímto tancem mladých děvčat mám spojenou jednu vzpomínku, a to právě z toho krakovského divadla. Tento tanec vlastně představoval pradávný rituál dosud svobodných děvčat, která si uvila věnečky z lučních květin, pak si jdou zatančit k tekoucí vodě, tedy k řece nebo potoku, a za zpěvu a tance pak ladně odhazují věnečky na vodu, aby podle toho, jak věnečky plují po proudu, zjistily, zda se vdají v místě, anebo někam daleko.  

     Když probíhal ten tanec, byl jsem zrovna ve zbojnickém kroji a z boku jeviště mezi plentami a kulisami jsem sledoval tento tanec, který se mi pokaždé hodně líbil. Vtom jsem zpozoroval, že naproti, rovněž mezi kulisami, na mě ukazoval Karel, syn vedoucí souboru, abych na jevišti poházené věnečky sebral, když jsem byl prakticky nejblíže.

     Tanečnice odcházely na druhou stranu a já situaci pochopil po svém. Prostě jsem si zahrál na šibala, který pokradmu pozoruje odcházející dívky a potom s lišáckým úsměvem sesbírá jejich věnečky. Svoji kulturní vložku jsem hodlal zakončit pořádným skokem, vysokým a dalekým. Avšak nějak jsem si popletl místo, ze kterého jsem se předtím doslova vkradl na jeviště. Předpokládal jsem, naprosto mylně, že proskočím mezerou mezi plentami a pevně doskočím na podlahu. Avšak narazil jsem, a to hodně tvrdě. Byly tam desky, potažené suknem, které se rozhodně nerozevřely, ale po nárazu, který pohnul a zaburácel kulisami, jsem se vyvrátil zpět na jeviště a věnečky mi popadaly na zem.

     Vmžiku jsem se otřepal, posbíral jsem věnečky a tentokrát jsem už vběhl do správné mezery mezi plentami a kulisami, kde už stálo několik rozesmátých zvědavců. Sál burácel nadšením.

     Ovace byly tak mocné, že zastínily dokonce i náš zbojnický závěr celého vystoupení.

     Když jsem pak vyšel ze šatny, už v civilu, zastavila mě paní učitelka, která moderovala náš pořad a vždy přitom pronášela všelijaká lidová zaklínadla a přednášela básně Petra Bezruče. Laskavým, avšak odměřeným učitelským hlasem mi sdělila, že příště ať si odpustím nějaké svoje improvizace, že k tomu tanci to moje hrané uličnictví bylo naprosto nevhodné.

     Takže od paní učitelky jsem to schytal. Ale všichni ostatní, mladí i starší, se ještě dlouho bavili na můj úkor. Že když budeme chtít mimořádný aplaus, ať mě zase pověří sbíráním věnečků.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Poslední domácí zprávy