• Pondělí, 18. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Romana

Jan Padych: Kopačky na stožáru
Počet návštěv: 1540

Jan Padych: Kopačky na stožáru

Jan Padych Článek od Jan Padych

Tehdy jsem hrál fotbal závodně za dorost. To víte, člověk občas něco řekne, a ani by to tak nemyslel, kdyby došlo na věc. No ale chlapské slovo platit musí, i kdyby...  No prostě musí. A já tehdy prohlásil, dokonce několikrát za sebou, před spoluhráči i před trenérem: „Jestli my někdy dostaneme v zápase deset gólů, tak s fotbalem končím a kopačky pověsím tamhle na stožár, kde visí ta vlajka!“

     Když jsem to prohlásil poprvé, byli jsme na tom ještě docela dobře. Jenomže vzápětí někteří odešli na vojnu a z těch mladších zatím nepřišel skoro nikdo. A tak se naše výsledky začaly horšit, někdy až hodně povážlivě. S tou desítkou na našem kontě to však ještě zdaleka tak zlé nebylo. Až jednou.

     To jsme přijeli na hřiště lídra tabulky a v docela oslabené sestavě. V poločase jsme to projížděli nula ke třem. A tehdy jsem se nechal slyšet znovu, že pokud vyfasujeme desítku, kopačky pověsím na stožár. Já chtěl jenom ostatní povzbudit, avšak nijak se to neprojevilo. Spíš naopak. Brzy jsme dostali tři góly za sebou a padaly ještě další.

     Dvacet minut před koncem to bylo nula devět. Můj tolikrát ohlašovaný konec s fotbalem se přiblížil. Velmi povážlivě se přiblížil. Jenomže mně se do toho konce vůbec nechtělo. Pomyšlení, že budu muset splnit, co jsem tak vyhlašoval, mě holt sebralo. A přímo tím správným směrem.

     Když to zůstalo celé na mně, tak jsem to vzal jako výzvu. Jenom jsem se divil, že sudí to nechal bez pořádného trestu. Jenom sem tam něco písknul, jinak se zdálo, že má snad před očima mlhu. Mně to rozhodně nevadilo. Mně ne. Už jsem nepoužíval jenom nohy, ale i ruce. Mokrý terén s hlínou nasáklou vodou, mi ještě pomáhal ke skluzům, delším, než obvykle. Prostě jsem soupeře kosil jako trávu. Vrážel do nich, stahoval je k zemi, byly i tvrdší zásahy. Nedostali se dál, než před vápno. Ale to už se vzpamatovali i moji spoluhráči. A sudí to nechal tak, jak to šlo.

     Zápas tedy skončil výsledkem nula devět. Když jsem jako první vyšel ze sprch a pak i oblečený ze šaten pod širé nebe, všimnul jsem si, jak na sebe pár místních fandů něco ukazuje, jakési posuňky. To se mi nějak nezdálo. Chytře jsem proto vběhl zpátky do šaten, jako že jsem si uvnitř něco zapomněl. Ohlédl jsem se. Ti fandové, staříci i mladí, na sebe jen krčili rameny. Prostě něco se jim nepovedlo. No co asi? A já byl rád, že jsem ten jejich manévr prohlédl včas. Otlučený a utahaný ze zápasu jsem byl ažaž. O nakládačku od místních rozezlených fandů jsem opravdu nestál.

     Vyšli jsme ven všichni pohromadě, což mi přišlo vhod. Prošli jsme mezi těmi fandy, kteří po mně zírali hodně zostra. Viděl jsem na nich zklamání, že si nemohli udeřit, když přece já na hřišti tak nešetrně zacházel s jejich oblíbenci.

     Takže moji spoluhráči mi z té šlamastyky pomohli, třebaže nevědomě. Ale vroubek u mě mají ještě pořád. Vždyť jim bylo úplně jedno, jestli své kopačky pověsím na stožár.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Poslední domácí zprávy