• Pondělí, 20. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Zbyšek

Jan Padych: Minuta ticha
Počet návštěv: 844

Jan Padych: Minuta ticha

Jan Padych Článek od Jan Padych

Začátkem sedmdesátých let jsem hrál závodně fotbal za dorost, takovou tu naši okresní třídu, říkali jsme tomu „horská liga“, protože jsme měli několik soupeřů v Beskydech.  Ve stejném týmu jsme hráli s mým sousedem z vedlejšího vchodu. Jmenoval se Milan a byli jsme si hodně podobní, takže nás mnozí považovali za bratry, ne-li přímo za dvojčata.

     Ovšem každý z nás to hrál úplně jinak. Zatímco on byl spíše velmi jemný a obratný technik a nebylo u něho nouze o efektní parádičky a nějaké ty nově naučené kličky, tak já byl spíše razantnější pro ostřejší souboje jak v běhu, tak i tělo na tělo. On hrával většinou středního útočníka nebo v záloze a já hlavně stopera.

     V zápase, o kterém bude řeč, jsme hráli na domácím stadiónu, tráva tam byla sice obyčejná, ale dobře sekaná a diváci seděli na sedačkách ve svazích jako na tribuně, takže nám ten náš stadión někteří soupeři hodně záviděli. V kabinách jsme se těsně před zápasem dozvěděli, že hned po úvodním výkopu uctíme minutu ticha za nedávno zesnulého funkcionáře. Všichni jsme ho znali jako veselého staříka, který nezkazil žádnou legraci a kolikrát hýřil vtipy a rozesmál kdekoho. Akorát poslední dobou ho nebylo moc vidět, a když se přece jenom ukázal, vypadal spíše ztrápený.

     Takže pořadatelé vyhlásili minutu ticha. A když jsme sbíhali dolů na hřiště, ani jsem si nevšiml, že Milan s námi neběží.

     On kolikrát přibíhal na hřiště poslední, někdy těsně před začátkem zápasu, ale vždycky včas. Míval jakousi nervozitu a před zápasem si musel posedět na záchodě.

     Také teď přiběhl na poslední chvíli. Úvodní výkop jsme zahrávali my. Milan obdržel přihrávku a namísto toho, aby míč nechal míčem a postavil se uctivě do pozoru jako všichni ostatní, velmi brilantně obešel stojícího soupeře, neopomněl přitom fungl novou parádičku, kdy míč jakoby nechal za sebou, ale otočil se, předvedl dva blafáky a míč nabral obloučkem dopředu.

     A vzápětí obešel dalšího stojícího soupeře. U něho použil pro změnu zase jiný fígl, stejně parádní a předem promyšlený a odzkoušený.

     Avšak najednou si všiml, že je v pohybu jenom on sám. A že se všichni kolem něho řehtají. A že se rozjařili i diváci na tribunách. Dokonce sklidil potlesk a ovace za své parádní kousky. Jenomže sám byl z toho všeho vyjevený. Rozpřáhl ruce, jakože co to má všechno znamenat.

     No jo, on totiž na tom záchodě byl tentokrát o něco déle než jindy a doslova prošvihl ten pokyn k minutě ticha. A ty machrovinky, které si zrovna nacvičil, aby se zrovna v tu chvíli předvedl, nevedly k žádnému hromadnému úžasu, kterého chtěl docílit, ale spíš naopak.

     Nikdo nezůstal vážný. Všichni se řehtali. A kdyby ten zesnulý funkcionář předem věděl, jak dopadne jeho minuta ticha, určitě by se také rozesmál s nesmírnou chutí. Vždyť on přece, pokud žil ve zdraví, nikdy žádnou legraci nezkazil...

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí.  Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí. Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Na Národním hřbitově v Terezíně na Litoměřicku se v neděli 19. května 2019 uskutečnila tradiční vzpomínka na oběti nacistické perzekuce. Tryzny u příležitosti 74. výročí konce 2. sv. války se každý rok účastní stovky lidí, kromě pamětníků událostí také politici i diplomaté. Vzpomínková akce organizovaná Památníkem Terezín se koná pravidelně třetí květnovou neděli.

 

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

S blížícími se eurovolbami sílí hlasy nejrůznějších politických neziskovek, iniciativ, politiků a umělců, kteří jsou žádoucně názorově ukotvení. Jedním takovým hlasem je iniciativa #jsmetu, která se v rámci skupiny na Facebooku svolá do diskuze pod vytipovaný článek, kde jsou dle jejich názoru nevhodné (nenávistné) příspěvky. Tam se angažují a navzájem si podpoří a „olajkují“ své příspěvky, čímž svým „žádoucím“ názorem vytlačí ostatní diskutující. Není asi překvapením, že srdnatě obhajují EU, migraci nebo neziskovky. A administrátoři skupiny mají vazby na politické neziskovky Člověka v tísni a Evropské hodnoty.

Poslední domácí zprávy