• Pondělí, 20. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Zbyšek

Jan Padych: Něco jako výtržník
Počet návštěv: 938

Jan Padych: Něco jako výtržník

Jan Padych Článek od Jan Padych

Víte, jak se člověk stane středem pozornosti, aniž by chtěl? Jistě to sami znáte. Ale já vám prozradím, co se mi přihodilo někdy před pětatřiceti lety. Bydlel jsem v Havířově a pracoval jsem v centru Ostravy. Po práci jsem k zastávce autobusu chodil na náměstí za mostem.

    Toho letního dne se počasí náhle zhoršilo, obloha potemněla a začalo mírně poprchávat, ale jen tak lehce, že chlapovi to většinou ani nestojí za to, aby z aktovky vytáhl deštník. Přicházel jsem k zastávce toho mého autobusu, který zrovna přijel a řada lidí už vystupovala po schůdcích dovnitř. Déšť poněkud zhoustnul, ale pořád to pro mě ještě nebylo na deštník. Řada se zkracovala, už skoro všichni byli uvnitř. Zbýval jsem venku jenom já. Vtom jsem si všimnul, že přibíhá nějaká paní, docela pohledná, v běhu dost neobratně zavírala deštník, aby se před vstupem do autobusu nezdržovala.

     Počkal jsem před otevřenými dveřmi, prostě jsem jí uvolnil své místo a také jsem na tu chvilku pozdržel autobus, aby té paní neujel. Vzpomínám si, že paní to docela slušelo, třeba když si musela pozvednout sukni, aby mohla stoupat po schůdcích. Vtom najednou mě doslova ochrstlo množství vody, jako by na mě někdo shora vylil pořádný kýbl vody, nebo snad ještě něco většího. A hned nato podruhé. Totéž.

     Samozřejmě jsem nečekal a dral se dovnitř. Sednout jsem si nikam nemohl, voda po mně stékala, jako bych se vynořil odněkud z vodní hloubky. Tak to jsem tedy zíral, co se dělo. A něco takového jsem dosud nezažil, ani nikdy potom. Ani jsem o takovém dešti s tak vydatnými sprškami neslyšel, ani nečetl, že by zrovna kdekoliv u nás... Sotva se autobus rozjel, viděl jsem přes mokrá okna, že venku déšť náhle ustal. Takže tu závěrečnou spršku jsem schytal já. A hned dvakrát. A ještě k tomu takovou. Lidé v autobusu se chvíli usmívali, než je to přestalo bavit. Ta hezká paní, kterou jsem pustil do autobusu přede mnou, se na mě vděčně usmála a pak se pohroužila do svých vlastních myšlenek. A jenom sem tam se na mě podívala a trochu jí zacukalo koutky úst.

     A já? Ještě ani v Havířově, když jsem tam vystoupil před kulturákem, jsem zdaleka neoschnul. Tím spíš to kdekomu z kolemjdoucích vrtalo hlavou. Vždyť tam krásně svítilo sluníčko a obloha se stkvěla nádhernou letní modří. Ani jsem nikdy předtím netušil, jak jeden zmoklý mezi tolika suchými najednou kdekomu vadí. Pár se jich usmálo, ale většinou si mě prohlíželi jako nějakého výtržníka, či provokatéra, nebo dokonce zvrhlíka, co já vím, co všechno si mysleli. Podle některých snad jako bych se zrovna vykoupal v městské kašně, všem navzdory. Co v takovém případě? Co chcete komu vysvětlovat? Vždyť já sám jsem z toho byl celý tak podivně zmoklý.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Tomas Petr

Tomas Petr

09.11.2018 17:38

*Najdětee nahé dívky ve svém okolí zde : Huit.Re/Divky


 
Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí.  Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí. Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Na Národním hřbitově v Terezíně na Litoměřicku se v neděli 19. května 2019 uskutečnila tradiční vzpomínka na oběti nacistické perzekuce. Tryzny u příležitosti 74. výročí konce 2. sv. války se každý rok účastní stovky lidí, kromě pamětníků událostí také politici i diplomaté. Vzpomínková akce organizovaná Památníkem Terezín se koná pravidelně třetí květnovou neděli.

 

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

#Jsme tu, abychom prosadili ten „žádoucí“ názor. Iniciativa s vazbami na Člověka v tísní likviduje diskuze

S blížícími se eurovolbami sílí hlasy nejrůznějších politických neziskovek, iniciativ, politiků a umělců, kteří jsou žádoucně názorově ukotvení. Jedním takovým hlasem je iniciativa #jsmetu, která se v rámci skupiny na Facebooku svolá do diskuze pod vytipovaný článek, kde jsou dle jejich názoru nevhodné (nenávistné) příspěvky. Tam se angažují a navzájem si podpoří a „olajkují“ své příspěvky, čímž svým „žádoucím“ názorem vytlačí ostatní diskutující. Není asi překvapením, že srdnatě obhajují EU, migraci nebo neziskovky. A administrátoři skupiny mají vazby na politické neziskovky Člověka v tísni a Evropské hodnoty.

Poslední domácí zprávy