• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Jan Padych: Zavolejme si
Počet návštěv: 595

Jan Padych: Zavolejme si

Jan Padych Článek od Jan Padych

Před takovými čtyřiceti lety se telefonovalo úplně jinak než dnes. Třeba hlavně v té největší špičce, tedy mezi devátou a jedenáctou dopoledne se někoho dovolat hned na první pokus, to byl opravdu zázrak. Nezřídka jste potřebovali tři hovory, někdy až osm i více. To jste doslova rozehráli takovou zvláštní, přímo tajemnou, zvonkohru, aniž jste vůbec měli tušení, kam jste se to dovolali.

     Tak jste se třeba dozvěděli, že někde je dítě samotné doma, anebo vám to zvedl nahluchlý stařík, který trval na tom, abyste do sluchátka křičeli, jinak že nerozumí.

     Ještě zajímavější bylo probudit nějakého mrzouta, který zrovna vyspával po noční směně a chystal se na další noční, přímo dvanáctihodinovou. To přitom o nějaké urážky z jeho strany vesměs nebyla nouze a klidně jste si mohli dovolit vůči rozezlenému totéž, a to s vědomím, že se s spolu stejně nikdy nepotkáte, a jako vy zrovna nevíte, s kým mluvíte, tak ani on se nikdy nedozví, kdo ho tak neomaleně probudil a s kým tedy má tu čest, dá-li se to tak říci.

     A když jste pak čirou náhodou tak po nějaké té půlhodince trefili to samé číslo a znovu jste toho rozběsněného zuřivce probudili, i když nechtěně, to teprve bylo ve sluchátku husto, opravdu mírně řečeno.

     Někteří vtipálci vám zvedali telefon se slovy, že jde o pohřební službu nebo krematorium, až člověk někdy strnul. Ani o další zážitky nebyla nouze.

     Prostě telefonovalo se jinak než dnes, hlavně dopoledne, v té nejhustší špičce. Bylo to pracnější, docela rozmanité, někdy hodně rušné, většinou při tom vůbec žádná nuda nebyla.

     Tehdy jsme si zažili opravdu jiné telefonování. Když dnes zavoláte na mobil někomu na opačné půlce světa, okamžitě se dovoláte na první pokus. No jo, tak proto se dneska ty moderní mobilní telefony mnohdy neobejdou ani bez internetu, videa, audio a všelijakých těch aplikací, co jich už navymýšleli ažaž. Jinak by takové přesné mašinky člověka zřejmě dost nudily.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

07.12.2018 20:09

Časy se mění,co bylo,není.Říká se tomu pokrok.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy