• Pátek, 22. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Cecílie

Jan Padych: Když sudí píská pro svoji kapsu
Počet návštěv: 1340

Jan Padych: Když sudí píská pro svoji kapsu

Jan Padych Článek od Jan Padych

Toho večera rozmlouvali o všem možném. Pepan o svém divadélku, které bude muset zavřít a zatím neví, co dál. Béďa o knihách, které se chystá napsat a doufá, že z nich budou bestselery. Květoš o tom, že to u policie balí a jde za kšeftem, vždyť, jak se dnes s oblibou říká, prachy leží na cestě, jenjen se pro ně sehnout.

      A Mára? Ten si napřed postěžoval, že ho stále otravují exekutoři a policajti. Pořád dokola si ho pletou  s jeho jmenovcem, který ještě ke všemu má skoro stejné rodné číslo, což je tím podivnější, že se oba narodili ve stejný den, akorát Mára je mladší o deset jar. Pak ale  promluvil o svém švagrovi, kterého musí vytáhnout z maléru. Švagr Rudla totiž píská nízké fotbalové soutěže a v krčmě se nechal v opilosti zaplést do té nejhloupější sázky, na jakou jen mohl kývnout.

     „Ten magor souhlasil, že pokud vyhraje favorit, který ke všemu ještě bude hrát na svém domácím placu, tak on, hlavní sudí zápasu, všem těm opilcům zaplatí celodenní útratu v místní ratejně.“

     „No a když vyhraje pikolo?“ docela se zájmem se otázal Béďa. „Co za to?“

     „Pak si Rudla může do té jejich krčmy pozvat své kámoše a jeho sousedé jim celý den budou dělat bankéře!“

     To se docela zalíbilo. Bodejť by ne. Rudlu v tom určitě nenechají. A ti  opilci, co se s ním vsadili? Ti jeho sousedé? Stanou se bankéři! Co si nakoledovali…

---

     Škodovka jela spolehlivě. Sice se z ní ozývalo všelicos, hlavně cvrlikání ventilů a řinčení plechů, ale u tak starého vozítka se musí skousnout kdeco.

     Mára sice znal cestu, ale občas se zakecal, takže dvakrát přejeli někam jinam a museli se vracet. Avšak nenajít fotbalový stadión, to přece nejde. A samozřejmě dojeli včas.

     Zápas musel začít sotva před několika minutami, ale pískotu a nadávek už zaznělo snad za několik celých zápasů. Neslo se to k nim, když se blížili. Také už z dálky viděli, jak někteří z fandů zvedají pěsti a vztekle  si navzájem ukazují posuňky, které hovořily za všechno.

     Místní fotbalový stadión byl spíše venkovským hřištěm se slušně střiženou trávou. Fandů mohly být dobré dvě stovky, ne-li víc. Viditelně fandili modrožlutě pruhovaným, kteří si velmi zdařile přihrávali a běhali o poznání svižněji a víc, než červení. Zato slušně běhal i sudí,  celý v černém, jehož každý verdikt ocenili fandové pískotem a nadávkami. Zápas se od samého začátku jevil až příliš bouřlivě.

     „Takže Rudla se už přičinil,“ zhodnotil situaci Mára.

     „Tak ho bereme a mizíme, ne?“ prohodil Béďa dost nervózně.

     „Kam spěcháš? Rudla to musí vyhrát, jinak se nedoplatí. A my utřeme hubu.“

     Čekali, co nastane. Pro jistotu z auta ani nevylezli, jenom ho přistavili, aby zevnitř viděli. A opravdu bylo nač se dívat. Pokaždé, když se modrožlutí přihnali k vápnu červených, ozval se nekompromisní hvizd. Ofsajd, faul, cokoliv, co celou slibnou akci zastavilo. Řev nespokojenců stále narůstal, což se týkalo téměř všech přihlížejících. A když Rudla odpískal půli a šel k šatnám, hodně se rozhlížel, zatímco fandové po něm zírali jako po nejhorším hnusu. Když ale uviděl Béďovu stařičkou škodovku a poznal v ní sedícího Máru, viditelně si odechl a zřetelně se mu ulevilo.

     Druhá půle se od první nelišila, snad akorát ještě silnějším řevem a prudšími výhrůžkami, které se nesly široko daleko. Rudla vytrvale zastavoval akce pruhovaných a nedal si do toho mluvit. Jednomu z rozčilených hráčů s pruhy dokonce ukázal žlutou kartu. Za nedlouho uviděli žlutou i další dva, kteří si dovolili po něm vykřiknout něco nelichotivého.

     A vrchol všeho nastal, když se červení jednou za celý zápas ocitli před vápnem soupeře a jejich útočník, celý roztřesený, zakopl o svoji vlastní nohu a upadl. Tehdy Rudla rezolutně odpískal penaltu. Pruhovaní se kolem něho seběhli, ale on se nedal. S rukou na kapsičce, z níž předtím dvakrát tasil žlutou kartu, odolal dalším výpadům. Několik fandů vyběhlo na hřiště, ale hodně rychle se vrátili, když na ně jiní pokřikovali, že tak jenom dají záminku, aby domácí prohráli kontumačně. Červený kopl penaltu přesně. Míč prudce napnul síť pod horní tyčí a hosté najednou vedli. Na vyvýšené boudě s otvory pro skóre se ukázalo 0 : 1. To zbývalo do konce nějakých deset minut. Sudí Rudla šikovně přebíhal a pokud možno nenápadně ukazoval Márovi, kam má přistavit škodovku. V té chvíli mu určitě nikdo nezáviděl, do jaké šlamastyky se namočil.

     Blížil se konec zápasu a červení stále vyhrávali, zatímco modrožlutí se vztekali, když jim sudí odpískal kde co. Tehdy už Rudla neběhal tolik, jako předtím. Spíše se zdržoval poblíž staré škodovky. A ve chvíli, kdy míč zrovna poskakoval na opačné straně hřiště, rázně odpískal konec zápasu a rozběhl se k autu.

     To už mu Mára otevřel zadní dveře škodovky. Rudla doběhl, vsedl dovnitř a zabouchl dveře.

     „Ale bleskem!“ pronesl s úlevou celý udýchaný a zpocený.

     Béďa otočí klíčkem, motor však ne a ne naskočit.

     Znovu. A znovu. A ne a ne.

     „Kurva, co je!“ vyděsil se Rudla. „Jen to ne!“

     Měli dost i Mára s Béďou.

    Od hřiště už tryskem přibíhala rojnice chlapů, rozzuřených jako psí smečka.

    „Roztlačit! Jedině roztlačit! Jinak jsme v prdeli!“

     Rudla s Márou vylezli a tlačili.

     Zprvu to moc nešlo. Ale motor přece jenom naskočil. Rozeřval se jako nějaké hrozné zvíře.

     Nejvyšší čas. Vždyť rozlícení fandové to měli k nim sotva pár skoků. A tak se už jen naprázdno pitvořili vzteky a zvedali zaťaté pěsti. Také nějaké kameny létaly vzduchem, všechny míjely  uhánějící škodovku, podobně  jako míč fotbalovou bránu.

(úryvek z románu „Bankéři z pergoly“)

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

„Přišli jsme k vám, abychom vám sdělili, že dnes budete moci vycestovat.“ Těmito slovy ohlásil tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září 1989 z balkonu Lobkovického paláce, že bude více než 4 000 uprchlíkům z NDR umožněno vycestovat za svobodou do SRN; v listopadu pak byla zbořena Berlínská zeď.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

V USA mají děsivý rekord; letos bylo ve Spojených státech spácháno 369 masových střeleb (incidentů, při kterých zemřou čtyři nebo více lidí, u 160 lidí odsouzených od roku 1973 k trestu smrti se později prokázal justiční omyl

V USA mají děsivý rekord; letos bylo ve Spojených státech spácháno 369 masových střeleb (incidentů, při kterých zemřou čtyři nebo více lidí, navíc u 160 lidí odsouzených od roku 1973 k trestu smrti se později prokázal justiční omyl

Faktem je, že loni se 251 hromadných masakrů v USA událo za 216 dnů. Násilí je vyvoláváno každý den svou nenávistnou agendou a rasismem. Umírá více lidí, protože se naopak nebojuje proti bělošským super nacistickým teroristům. To jsou ti, kdo nenávidí Ameriku...

Poslední domácí zprávy

Ukradená spravedlnost

Ukradená spravedlnost

Při oslavách 30. výročí Sametu jakoby nebylo vhodné zmínit negativa dosavadního vývoje. Například téměř milion lidí postižených exekucemi....