• Úterý, 19. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Alžběta

Jan Padych: Vodní víla (před 2.600 lety na poblíž hradiště Molpír jz. Slovensku)
Počet návštěv: 1511

Jan Padych: Vodní víla (před 2.600 lety na poblíž hradiště Molpír jz. Slovensku)

Jan Padych Článek od Jan Padych

     Byl rád, že to místo urychleně opustili. Ještě se několikrát ohlédl. Černí ptáci se opět slétali dolů. Gudmegis zatoužil se opláchnout. Tušil, že někde poblíž teče potok. Možná dokonce ten, v němž se s Dukanou vesele čvachtali a Burkis objevil zvědavého Bhela. Už slyší zurčení potoka, jak voda sjíždí po kamenech. Ukázal si směr a vykročil. Ani nečekal na oba své průvodce. Prodral se křovinami a stanul na břehu potoka. A co nevidí?

      V potoce se umývá nějaká dívka. Je úplně nahá! Štíhlá a na děvče poněkud šlachovitá. Snad i svalnatá. Každopádně jí to sluší. Moc jí to sluší! Kovový řetízek se jí blyští na krku. Zlatý plíšek na něm visící, utkvěl mezi nevelikými, avšak pevnými ňadry. Bedra obepnutá barevnou šňůrkou s krátkými třásněmi. Na paži něco jako návaz z kousku kůže s nějakou drobnou kresbičkou. Vůbec ho neviděla a skloněná se usilovně věnovala umývání. Připadala mu jako z úplně jiného světa. Z krásného jiného světa. Přímo nádherného. Úplně jako víla. Asi taková, jakou si odjakživa představoval.

     „Jsi člověk nebo vodní zjev?“ pronesl s úžasem.

     Až jí to celou škublo, jak se vylekala. Vyšvihla se na protější břeh a chtěla sebrat něco z vysoké trávy, avšak rozmyslela si to. Rukama se snažila zakrývat si porostlý klín i obě ňadra. Což se jí příliš nedařilo..

     „Jsem člověk jako ty,“ třásl se jí hlas. „Otoč se, ať klidně odejdu.“

     „Mluvíš stejnou řečí jako já?“ užasl. „Odkud jsi?“

     „Neprozradím,“ hleděla na něho vyděšeně, avšak pomalu se jí do tváře vkrádaly okamžiky úsměvu, které byly vždy opět potlačeny úzkostí.

     „Počkej, půjdu do vody za tebou,“ pustil palici do trávy a chystal se svléknout.

     To ale už se vedle něho prodral z křovin Burkis. A za ním Dukana. Ta na tu nahou dívku vyplázla jazyk a chystala se po ní něčím hodit. Akorát neměla po ruce nic příhodného.

     „Mazej pryč, nestvůro!“ aspoň zavřískala vztekle, jak nejvíc jí to šlo. „Nebo uvidíš, co z tebe udělám!“

     Neznámá se sehnula a zvedla z vysoké trávy nějaké věci. Poznali, že to je kabátec, jaký nosívají Skendové. I krátký meč.

     „Co ta tu dělá?“ zděsila se Dukana. „Ta je přece od nich! Od Skendů!“

     Nahotinka se svými věcmi v náručí skočila mezi křoviny. To poslední, co z ní viděli, byl její zadek a nad ním barevná šňůra s krátkými třásněmi. Všichni tři chtěli skočit do potoka, přebrodit ho a rozběhnout se za ní. Avšak cosi zahvízdlo vzduchem a do kamenitého břehu se

s jemným zadrnčením vetknul opeřený a pestře malovaný šíp. Všichni tři hbitě pochopili, co mají udělat. Jen blázen by za tou holkou běžel.

(z románu „Prastará tajemství“)

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Jan Tříska (✝80), který by 4. listopadu oslavil 83. narozeniny, patřil k nejlepším hercům generace 60. let. Hrál Romea i roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, mj. v díle „Strach“ o bratrech Mašínových

Tříska se chtěl původně stát tanečníkem. To mu naštěstí rozmluvil legendární herecký bard Karel Höger (†67), který ho náhodou slyšel recitovat. V letech 1955 – 1959 proto vystudoval herectví na pražské DAMU, a poté se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla, podobně jako kdysi Ladislav Pešek (†79).

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Rusko zařadilo českou rádoby humanitární organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích organizací. Člověk v tísni se stal devatenáctou zahraniční či mezinárodní organizací, jejíž působení bylo Kremlem zakázáno.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček okomentoval v polovině listopadu 2019 zařazení organizace Člověk v tísni na seznam společností, jejichž činnost je v Rusku považována za nežádoucí. Bude chtít vysvětlení od ruského velvyslance, řekl a na svých sociálních sítích prohlásil, že bude vysvětlení kroku vyžadovat od ruského velvyslance, neboť zákaz této „respektované organizace“ považuje za absurdní.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy