• Úterý, 21. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Monika

Jan Padych: Okamžik pravdy
Počet návštěv: 652

Jan Padych: Okamžik pravdy

Jan Padych Článek od Jan Padych

 Přesně před padesáti lety… V našem fotbalovém oddílu, v té naší okresní soutěži, mě převedli z žákovského družstva mezi dorostence. Hned v prvním soutěžním zápasu jsem vstřelil tři góly. V první půli jsem skóroval jako levý obránce, kdy jsem vydařenou hlavičkou z čáry velkého čtverce vyrovnal na 1:1.

      O přestávce mě trenér přemístil z obrany do středu útoku a dal jsem ještě dva góly. Vyhráli jsme 4:1. Následovalo několik zápasů, ve kterých jsem vstřelil pokaždé alespoň jeden gól. Tehdy jsme se po několik kol drželi v čele tabulky. Tyto úspěchy, moje vlastní i celého týmu, jsem vnímal s ohromným nadšením. Dával jsem do hry všechno. Využíval jsem své rychlosti ve sprintu a dařilo se mi dobíhat dlouhé přihrávky a často jsem soupeřovým obráncům unikal a padaly  z toho branky. Také jsem míval skvělý výskok a skóroval jsem hlavou. Rychlý běh, výskoky, pády i srážky. Hlavně důraz v soubojích s obránci soupeřů. Na hřišti pro mě nebylo nic tak důležité, jako střílení gólů a výhra. Až jednou…

     Hráli jsme na hřišti místního rivala. S některými kluky toho týmu jsem se dobře znal ze školy a také jsme se občas střetávali při fotbálku na školním hřišti. Tím spíš jsem si usmyslel, že ten zápas musím rozhodnout zrovna já v náš prospěch.

     Někdy v polovině prvního poločasu to bylo ještě 0:0. Tehdy náš pravý křídelník proběhl s míčem podél postranní čáry a nakopnul ho dlouhým obloučkem do pokutového území soupeře, zrovna do míst, kam jsem nabíhal.

     „Je tvůj!“ zařval na mě a já si dal hodně záležet. V rychlém běhu jsem se vší silou odrazil k výskoku. V letu vzduchem jsem sledoval blížící se míč a uvědomoval jsem si, kde je branka. Nic víc jsem nevnímal. A zrovna, když měl míč dopadnout na moji hlavu, přišel náraz, jako bych vrazil do zdi. To brankář, který byl o hlavu vyšší než já a výrazně mohutnější, vyskočil proti mně a svými ohromnými pěstmi v rukavicích udeřil do mé hlavy. Jenomže já hlavou prorazil jeho pěsti a vrchem hlavy ho nabral do čelisti. Zcela bezděky, aniž jsem chtěl. Já ho totiž ani neviděl, že se ke mně blížil. Jak mi potom kamarádi líčili, oba jsme se ve výšce otočili jako vrtule a vyhodilo nás to každého jiným směrem. Jeho k tyči vlastní brány a mně poblíž penaltové značky. Kromě úderů, toho letu vzduchem a pádu na škváru jsem vnímal zděšený řev diváků. Nějakou chvíli se mi temnělo a jiskřilo před očima, pištělo mi v uších, cítil jsem nejen bolest hlavy. Avšak brzy jsem se otřepal. Jenom jsem chvíli seděl a ohmatával jsem se, jestli jsem celý. Spoluhráči se ke mně seběhli, a když viděli, že jsem v pořádku, plácli mě po zádech či po rameni a odcházeli na své pozice.

     S tím brankářem to bylo horší. Ale ne až tak, jak jsem se v té chvíli obával. Hned byli u něho dva místní zdravotníci a on dost dlouho ležel a držel se za tvář, hlavně se chytal z boku za čelist. Po nějakých deseti minutách ho odvedli k lavičkám, kde si sedl a sledoval zbytek zápasu. Takže kosti vydržely ten těžký   náraz. Nejenom ty moje, ale i ty jeho.

     Zápas jsem dohrál do konce, třebaže mi nebylo dvakrát nejlépe. Napřed jsem se trochu motal, ale přešlo to. Nicméně jsem tehdy nedal žádný gól. Bylo to po dlouhé době. Později jsem jich nastřílel habaděj. Avšak ten okamžik, co naštěstí nedopadl nejhůř, ale spíše jenom něco podstatného naznačil, jsem vždycky potom vnímal, aniž jsem kdovíjak chtěl. Po celých dalších pět roků, kdy jsem hrál fotbal závodně, jsem se už nikdy od té příhody nevrhl do neznáma tak střemhlav, bezhlavě a slepě. Vždy mě něco zadrželo. Opravdu naštěstí.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí.  Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Terezín - místo, které se stalo největším koncentračním táborem na území českých zemí. Za necelé čtyři roky jím prošlo více než 150 000 mužů, žen i dětí, z nich nepřežilo 2. sv. válku 118 tisíc...

Na Národním hřbitově v Terezíně na Litoměřicku se v neděli 19. května 2019 uskutečnila tradiční vzpomínka na oběti nacistické perzekuce. Tryzny u příležitosti 74. výročí konce 2. sv. války se každý rok účastní stovky lidí, kromě pamětníků událostí také politici i diplomaté. Vzpomínková akce organizovaná Památníkem Terezín se koná pravidelně třetí květnovou neděli.

 

Podřezat Zemana jako svini-to je volební heslo ODS??? Skutečně v pravý čas jste se bývalí soudruzi odkopali.

Podřezat Zemana jako svini-to je volební heslo ODS??? Skutečně v pravý čas jste se bývalí soudruzi odkopali.

Vážený pane Langu. Jsem potěšen a ze srdce Vám děkuji, že jste ještě před volbami ukázal občanům pravou tvář ODS. Jsem rád, že se našel někdo, kdo nablblým spoluobčanům poodkryl roušku tajemství demokracie, podle mustru ODS. Inu takto si představujete demokracii??? Přesně bylo tímto potvrzeno, že ODS je stranou, která postupuje dle dikce doktríny Thomase Barnetta z roku 2000.
Má paní Šojdrová také jiné starosti než sirotky z Tramtárie?

Má paní Šojdrová také jiné starosti než sirotky z Tramtárie?

Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží a všichni kandidáti se činí leč mohou. Ani paní Šojdrová není výjimkou. A protože její volební téma byla a je tolik „citlivá“, týkající se přijetí 50 ti dětských sirotků nejspíš ze Sýrie, kteří se mají nacházet v Řecku, ale ještě nebyli nalezeni, nadále hraje na city a počítá s naivitou lidí, že ji masivně podpoří ani ne tak v hledání sirotků, jako že jí dají hlas ve volbách.

Poslední domácí zprávy

                                                               Oběsit je ho třeba!

Oběsit je ho třeba!

Koho? No přece poslance Ondráčka. Tak my – myslím vláda a většina našich demokratických politických stran děláme vše možné, abychom...