• Úterý, 12. listopad 2019
  • Svátek má Rukojmí Benedikt

Jan Padych: Okamžik pravdy
Počet návštěv: 1336

Jan Padych: Okamžik pravdy

Jan Padych Článek od Jan Padych

 Přesně před padesáti lety… V našem fotbalovém oddílu, v té naší okresní soutěži, mě převedli z žákovského družstva mezi dorostence. Hned v prvním soutěžním zápasu jsem vstřelil tři góly. V první půli jsem skóroval jako levý obránce, kdy jsem vydařenou hlavičkou z čáry velkého čtverce vyrovnal na 1:1.

      O přestávce mě trenér přemístil z obrany do středu útoku a dal jsem ještě dva góly. Vyhráli jsme 4:1. Následovalo několik zápasů, ve kterých jsem vstřelil pokaždé alespoň jeden gól. Tehdy jsme se po několik kol drželi v čele tabulky. Tyto úspěchy, moje vlastní i celého týmu, jsem vnímal s ohromným nadšením. Dával jsem do hry všechno. Využíval jsem své rychlosti ve sprintu a dařilo se mi dobíhat dlouhé přihrávky a často jsem soupeřovým obráncům unikal a padaly  z toho branky. Také jsem míval skvělý výskok a skóroval jsem hlavou. Rychlý běh, výskoky, pády i srážky. Hlavně důraz v soubojích s obránci soupeřů. Na hřišti pro mě nebylo nic tak důležité, jako střílení gólů a výhra. Až jednou…

     Hráli jsme na hřišti místního rivala. S některými kluky toho týmu jsem se dobře znal ze školy a také jsme se občas střetávali při fotbálku na školním hřišti. Tím spíš jsem si usmyslel, že ten zápas musím rozhodnout zrovna já v náš prospěch.

     Někdy v polovině prvního poločasu to bylo ještě 0:0. Tehdy náš pravý křídelník proběhl s míčem podél postranní čáry a nakopnul ho dlouhým obloučkem do pokutového území soupeře, zrovna do míst, kam jsem nabíhal.

     „Je tvůj!“ zařval na mě a já si dal hodně záležet. V rychlém běhu jsem se vší silou odrazil k výskoku. V letu vzduchem jsem sledoval blížící se míč a uvědomoval jsem si, kde je branka. Nic víc jsem nevnímal. A zrovna, když měl míč dopadnout na moji hlavu, přišel náraz, jako bych vrazil do zdi. To brankář, který byl o hlavu vyšší než já a výrazně mohutnější, vyskočil proti mně a svými ohromnými pěstmi v rukavicích udeřil do mé hlavy. Jenomže já hlavou prorazil jeho pěsti a vrchem hlavy ho nabral do čelisti. Zcela bezděky, aniž jsem chtěl. Já ho totiž ani neviděl, že se ke mně blížil. Jak mi potom kamarádi líčili, oba jsme se ve výšce otočili jako vrtule a vyhodilo nás to každého jiným směrem. Jeho k tyči vlastní brány a mně poblíž penaltové značky. Kromě úderů, toho letu vzduchem a pádu na škváru jsem vnímal zděšený řev diváků. Nějakou chvíli se mi temnělo a jiskřilo před očima, pištělo mi v uších, cítil jsem nejen bolest hlavy. Avšak brzy jsem se otřepal. Jenom jsem chvíli seděl a ohmatával jsem se, jestli jsem celý. Spoluhráči se ke mně seběhli, a když viděli, že jsem v pořádku, plácli mě po zádech či po rameni a odcházeli na své pozice.

     S tím brankářem to bylo horší. Ale ne až tak, jak jsem se v té chvíli obával. Hned byli u něho dva místní zdravotníci a on dost dlouho ležel a držel se za tvář, hlavně se chytal z boku za čelist. Po nějakých deseti minutách ho odvedli k lavičkám, kde si sedl a sledoval zbytek zápasu. Takže kosti vydržely ten těžký   náraz. Nejenom ty moje, ale i ty jeho.

     Zápas jsem dohrál do konce, třebaže mi nebylo dvakrát nejlépe. Napřed jsem se trochu motal, ale přešlo to. Nicméně jsem tehdy nedal žádný gól. Bylo to po dlouhé době. Později jsem jich nastřílel habaděj. Avšak ten okamžik, co naštěstí nedopadl nejhůř, ale spíše jenom něco podstatného naznačil, jsem vždycky potom vnímal, aniž jsem kdovíjak chtěl. Po celých dalších pět roků, kdy jsem hrál fotbal závodně, jsem se už nikdy od té příhody nevrhl do neznáma tak střemhlav, bezhlavě a slepě. Vždy mě něco zadrželo. Opravdu naštěstí.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Před sedmasedmdesáti roky vrcholila bitva 2.sv. války v pevnosti a přístavu TOBRUK, městu v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem, obklíčeném Rommelovými Africa Korps. Říjen a listopad 1942 byly rozhodující

Více o tom věděl Pravoslav Petrák, jeho strýc Pravoslav Řídký byl přímým účastníkem bojů.  Následující úryvky jsou z jeho deníku. Narodil se 9. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn Jakuba Řídkého a jeho manželky Františky Řídké - Kubicové. Jeho otec byl nadporučík ruských legií, vyučený mistr kovotepec.  Pravoslav v letech 1918-1925 studoval na ostravské české reálce a 23. 6.1925 maturoval s vyznamenáním.

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Proč je pro premiéra Andreje Babiše podezřelá bytost Martin Roman, „symbol korupční doby“ a v byznysové komunitě jeden z hlavních terčů, na které premiér v minulosti tolik s chutí střílel

Martin Roman (50) je i dnes v byznysu vnímán jako kontroverzní muž, a to je možná ještě milosrdné označení pro to, jak se o něm po Praze v některých kruzích mluví. Pro Andreje Babiše je něčím jako Voldemort pro Harryho Pottera. Jeho jméno se raději nevyslovuje.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

Uplynulo třicet roků od chvíle, kdy se německý národ sjednotil a první východní Němci už měsíc předtím ve svých trabantech projížděli z Maďarska do Rakouska a zpátky do SRN.

„Přišli jsme k vám, abychom vám sdělili, že dnes budete moci vycestovat.“ Těmito slovy ohlásil tehdejší spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher 30. září 1989 z balkonu Lobkovického paláce, že bude více než 4 000 uprchlíkům z NDR umožněno vycestovat za svobodou do SRN; v listopadu pak byla zbořena Berlínská zeď.

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Dnes začnu zvesela o zákazu kouření cigaret, byť konec už k smíchu nebude; polovina dětí ve věku do jednoho roku, jež zemřely na syndrom náhlého úmrtí, doplatily na to, že jejich matky v jiném stavu kouřily

Začnu zvesela anekdotou: Slepý zajíc skáče po lese a stoupne na hada. Zajíc: ”Promiňte, neviděl jsem Vás, jsem slepý” Had: “I Vy promiňte, také jsem slepý a neuhnul jsem. A co jste za zvíře?” Zajíc: “Nevím, nikdy jsem se neviděl. Osahejte mne a povězte jaký jsem.” Had se otočí okolo zajíce a povídá: “Máte jemný kožich, velké uši a malý čumák. Vy jste zajíc.” Zajíc se zaraduje. Pak osahá hada a povídá: “Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule ani páteř… Vy musíte být Kalousek…”

 

Poslední domácí zprávy