• Středa, 17. červenec 2019
  • Svátek má Rukojmí Martina

Jan Padych: Byznys a takové ty jemnosti
Počet návštěv: 760

Jan Padych: Byznys a takové ty jemnosti

Jan Padych Článek od Jan Padych

 Před čtyřiadvaceti lety, šestý rok po sametové revoluci. Kdekdo zkoušel podnikat v rámci svých možností. Někomu to šlo, někomu vůbec. Ani já jsem nezůstal stranou a také jsem přiložil ruku k dílu. A to nejednou. Nicméně zrovna tento příběh by jako rada pro začínající podnikatele zcela určitě neobstál.

     Zrovna jsem přišel o místo v redakci nakladatelství, a jak to tak bývá, že člověk v takových chvílích zvažuje, co dál, nejraději u skleničky a mezi lidmi, od nichž se dá očekávat nějaká inspirace. Tímto ideálním místem byl pro mě bar poblíž Kuřího rynku. Scházeli se tam lidé ze všelijakých redakcí, malíři, hudebníci a mnoho dalších, kteří si tam oblíbili tu nezaměnitelnou atmosféru. K nim patřil i Jaromír, měl o pár let víc než já, bývalý náměstek strojírenského podniku. Zrovna přišel o místo při reorganizaci a snižování počtu pracovníků. A také přemítal, co dál.

     V tom baru tehdy pracovaly dvě barmanky, obě sestry, obě velmi pohledné. Ta o něco málo starší se náhle provdala a zůstala tam její sestra, vždy velmi příjemná a usměvavá. Když měla chvíli čas, ráda si s námi povídala, s Jaromírem o něco víc, než se mnou. Nicméně to mi až tak nevadilo, docela jsem obdivoval jeho dar výmluvnosti a rád jsem naslouchal, když způsobem sobě vlastním líčil všelijaké situace, které sám prožil, anebo se o nich někde doslechl. A když jsme tak jednou seděli vedle sebe na vysokých barových stoličkách a hezká barmanka se zrovna věnovala někomu jinému, dali jsme se spolu do řeči. A zjistili jsme, že jsme na tom zrovna stejně, oba bez práce a prozatím bez představ, co dál. Tehdy Jaromír zvedl z podlahy svůj kožený kufřík, otevřel ho a na barový pult přede mne vyložil složku s doklady a obrázky všelijakých typů saun, vhodných do budov, ale i do rodinných domů a do bytů. Z dopisu, který měl přeložený z němčiny, mi přečetl návrhy svého kamaráda z Bonnu, aby za velmi slušné provize sjednával prodej saun a všeho, co s nimi souvisí. Toho dne jsme se té krásné barmance už příliš nevěnovali, zato jsme připíjeli na zdar našeho společného podnikání. A spřádali jsme opravdu velké plány.  

     Následujícího dne jsme se sešli před polednem v našem oblíbeném baru. V té naší základně. Oba jsme se řádně ohákli, aby bylo znát, že své misi

přikládáme patřičný význam. Obleky, kravaty, kufříky, decentně zastřižené kníry… Když jsme z baru vycházeli, kdosi z našich velmi dobrých známých za námi zavolal: „Kampak vyrážíte, vy dva staří oblbováci?“ A my s Jaromírem jsme se na sebe jen podívali. Nehodlali jsme vysvětlovat nějakým opilcům, v jakém byznysu to my dva rozjíždíme.

     Jaromír neponechal nic náhodě. Předem si telefonicky vyžádal schůzky ve dvou větších firmách. A tak začalo naše společné podnikání.

     Hned v první firmě, která sídlila v Mariánských horách, kde nám hned uvařili kafe a nabídli minerálky a keksy, Jaromír předvedl, kromě svého úžasného daru výmluvnosti, že si své německé prospekty předem nejenom pročetl, ale také podrobně prostudoval. Takže působil velmi znalecky a seriózně. Obzvlášť, když velmi kultivovaně líčil všelijaké zdravotní vlivy na tělo mužské, především ale ženské. A k tomu dodal ještě něco až o neskutečných požitcích z takovýchto procedur. Občas jsem se pohotově vmísil do jeho výkladu, takže naslouchající mohli mít dojem, že saunu beru, ne-li každý den, tak aspoň párkrát do týdne, zatímco po pravdě jsem v sauně byl kdysi před dvaceti podzimy, a to ještě spíš náhodou, když mě tam zatáhli kamarádi, aniž jsem chtěl.

     No ale čím Jaromír nejvíc zaujal především nádhernou asistentku majitele firmy, bylo, když při svém výkladu o skvělém působení sauny na ženské tělo, se na ni upřeně zahleděl a pronesl: „Madam, to jsou takové ty jemnosti, víte...“ A na té krásné paní bylo znát, že ji to značně rozrušilo. A jevila se tak i při našem odchodu, když jsme jí oba, napřed Jaromír, potom i já, galantně políbili hebkou ručku s několika zlatými prstýnky a cinkajícími kroužky na zápěstí. To jsme si byli jistí, že tato paní na nás určitě nezapomene a naše nabídka je tudíž v dobrých rukou.

     Obdobně jsme pochodili v další větší firmě, kde nás také už čekali po Jaromírově telefonátu. I ve dvou menších, kde jsme jim prostě jen zaklepali na dveře a oni si pro nás udělali čas. Až jsme se divili, jaké měli všude hezké asistentky, což jsme ani nečekali. Také jim jsme především věnovali své výklady o prospěšnosti saun. A Jaromír je všechny obzvlášť zaujal tím svým: „Madam, to jsou takové ty jemnosti, víte…“ Všechny je to náležitě rozrušilo. A se všemi jsme se rozloučili políbením ručky. Ty dámy byly z toho naměkko. Zato na jejich šéfech, kteří prakticky všechno jen sledovali, jsme většinou žádné kdovíjaké nadšení nepozorovali. Nicméně atmosféra se všude jevila jako velmi příznivá. A to nás dva s Jaromírem docela naladilo.

     Ten první den jsme náležitě oslavili. Kde jinde, než v našem oblíbeném baru, v naší základně. Při vínečku jsme spřádali další plány. Obzvlášť jsme zdůrazňovali stále dokola, že v obchodní činnosti přece nejde a nemůže jít jen o samotnou komerci, ale je tady i ta druhá stránka, ta společenská, která je velmi důležitá. Těch nápadů, co přicházely! Tak se stalo, že toho večera jsme to s naší poradou poněkud protáhli. Na druhý den dopoledne jsem pak na Jaromíra čekal v Hrabůvce u rondelu a on na mě v centru Ostravy v naší základně. Oba jsme totiž zapomněli, co jsme si dohodli úplně naposledy, někdy před půlnocí. No nic, ten den jsme pro naše podnikání takříkajíc úplně celý odpískali a zase to byly skleničky vína, jedna za druhou.

    Za dva následující dny jsme navštívili ještě několik firem a skoro všude s námi společně se svým šéfem jednala nějaká pohledná paní, většinou šlo o asistentky. My už věděli jak na to, dobře si vědomi naší nepsané zásady, že obchodní činnost obsahuje nejenom komerční stránku, nýbrž i společenskou. Takže jsme pokračovali ve stejném duchu a většinou to bylo i s tím Jaromírovým úspěšným: „Madam, to jsou takové ty jemnosti, víte…“, což, jak se ukazovalo v těch souvislostech, působilo přímo zázračně, a svoji návštěvu jsme pak většinou završili závěrečným políbení ručky pohledné dámě, která z nás byla úplně naměkko.      

     V pátek před víkendem jsme všechno dopodrobna probírali v naší základně až do noci. Domýšleli jsme, jak naši metodu ještě vylepšit. Ovšem na příští týden jsme měli v plánu především obejít ty samé firmy, kde jsme zanechali své nabídky. Plně ve smyslu odvěké zásady: jak kdo zaseje, tak také sklidí.                       

      V pondělí dopoledne nás čekalo hned první překvapení. V té větší firmě v Mariánských horách, kterou jsme v minulém týdnu navštívili jako první, jsme nezastihli ani majitele firmy a také ani jeho půvabnou asistentku. Jak nám tam sdělili, ovšem kromě striktního odmítnutí naší nabídky, tak majitel firmy se svojí asistentkou spolu, velmi náhle a k překvapení všech spolupracovníků, uzavřeli sňatek a spěšně odjeli na svatební cestu, kterou neměli předem v plánu. Obě pracovnice, jedna starší a druhá docela mladá, se na nás usmívaly s jakýmsi potutelným smíchem, jako bychom snad to jejich překvapení zapříčinili my dva s Jaromírem.

     Ani jinde jsme neuspěli o nic lépe. Ty hezké asistentky se k nám tentokrát chovaly velmi odměřeně, chladně a cize. Vůbec nám nepřipadaly tak příjemné a rozněžnělé jako předtím. A ti šéfové s námi už také nehodlali ztrácet čas. O saunách nechtěli slyšet ani slovo, ani o žádných skvělých vlivech na zdraví. Nikde nám ani kávu neuvařili, nenabídli ani minerálku, ba ani obyčejnou vodu bez bublinek. Všude nás čekalo velmi rázné odmítnutí nabídky a pokaždé jsme se vmžiku ocitli venku na chodníku.

     To zapíjení bylo ale přesto veselé. A měli jsme co probírat. Dokonce jsme se chvílemi až řezali smíchy, když jsme připomínali některé drobné epizodky a detaily z naší mise a spojovali souvislosti.

     Naše podnikání tedy skončilo ještě dříve, než vůbec pořádně začalo. Ale dodnes se usmívám, když si vzpomenu, jak jsme spolu s Jaromírem nabízeli sauny, líčili skvělé vlivy na zdraví lidského těla, přitom jsme hleděli do krásných tváří dam a sledovali, jak se výrazy jejich tváří proměňují, hlavně když Jaromír spustil svoji zázračnou formulku, a pak jsme těm rozněžnělým paním při odchodu galantně líbali jejich pěstěné ručky. Takže ti šéfové naše působení bezpochyby pochopili tak, že jsme přímo, před jejich očima a docela zdařile, vyjeli po jejich asistentkách, družkách, snoubenkách či manželkách. Ani jsme neměli tušení, co všechno se tam po našem odchodu odehrávalo. Každopádně jsme po sobě zanechali jakýsi rozruch, někde větší, jinde menší.

     To naše podnikání jsme ukončili na místě a bez průtahů.  Jaromír celou záležitost zhodnotil výrokem, hodným bývalého náměstka strojírenského podniku: „Naše záměry a plány vzhledem k očekávaným hospodářským výsledkům jsme nenaplnili. Zde jsme zaznamenali katastrofální neúspěch, když jsme nevydělali ani na své náklady. Zato jako pozitivní lze vidět naše výrazné působení po stránce společenské.“

     Shrnuto stručně a jasně. K tomu opravdu nebylo co dodat.

     Hlavně k těm našim úspěchům veskrze společenským…

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

                                        Co tak nové Tajemství výchovy v ČT?

Co tak nové Tajemství výchovy v ČT?

Stalo se mi to před chvíli. Chystal jsem se na tramvajové zastávce usednout na lavičku a nevšiml si asi čtyřletého chlapce, který ve snaze vybojovat přede mnou místo pro sebe (a snad i pro svou maminku), se zřejmě z běhu (jinak bych ho včas stačil vnímat), vrhl pod můj už usedající zadek. 

Kalousek v roce 2008: „V každém případě opakuji, že není třeba se bát. Neexistuje žádný objektivní důvod domnívat se, že se česká ekonomika dostane do krize“. Dnes obviňuje Babišovu vládu, že ignoruje riziko budoucí krize

Kalousek v roce 2008: „V každém případě opakuji, že není třeba se bát. Neexistuje žádný objektivní důvod domnívat se, že se česká ekonomika dostane do krize“. Dnes obviňuje Babišovu vládu, že ignoruje riziko budoucí krize

Dnes opět v halvoidních médiích řeční Miroslav Kalousek, kdysi nejlepší ministr financí nejlepších zaostalých zemí. Kromě něho dostali ocenění mimo jiné Juan Carlos Echeverry z Kolumbie za Latinskou Ameriku, Cesar Purisima z Filipín za Asii, Yousef Hussain Kamal z Kataru za severní Afriku a Blízký východ a Abdoulaye Diop ze Senegalu pro Subsaharskou Afriku… Tedy přenáramně vysoká úroveň tehdejších ministrů financí…

Pornoherče Jando, všeuměle Šídlo a pražská kavárno-co si to dovolujete vůči mistru Gottovi?? Až vy olížete to, co mistr Karel Gott posral tak teprve pak můžete mluvit!!

Pornoherče Jando, všeuměle Šídlo a pražská kavárno-co si to dovolujete vůči mistru Gottovi?? Až vy olížete to, co mistr Karel Gott posral tak teprve pak můžete mluvit!!

Karel Gott údajně zpíval o hovně a byl komunistický kolaborant!! Takto mluví dnešní takzvaná elita naší kulturní scény!!! Mluví tak o člověku, který byl a je na vrcholu už 60 let a zpíval milionům lidí, kteří jej měli a mají rádi. Víte pane Jando a Šídlo-vy nejste odborníci, aby vám příslušelo mistra Gotta hodnotit. Vy jste jen ubohá závistivá pakáž, která se snaží za každou cenu rozeštvávat lidi a je vám z cela lhostejné jaké prostředky užíváte. Víte dobře, že sami nemáte na to, abyste dosáhli takových úspěchů a takové popularity jako mistr Gott a tak jej alespoň špiníte. Vy nemáte ani úctu ke stáří, tu minimální úctu, která 80 ti letému člověku právem náleží. Co vy jste to za dobytek? To vás rodiče zrovna dobře nevychovali!

Loutka Čaputová; Konec rebelů (nejen) na Slovensku

Loutka Čaputová; Konec rebelů (nejen) na Slovensku

Prezidentka Čaputová si zašla na festival Pohoda. Je to takový politický kýč, z kterého jednomu musí být i nevolno. Navíc se tam fotí u podobizen dvou zavražděných mladých lidí, z kterých se stal politický symbol. Chudáci – ani po smrti nemají klid. Vždyť koho by těšilo sloužit fanatikům a politikům, kteří jen posluhují zájmům korporátu?

Poslední domácí zprávy