• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Jan Padych - Lámání křížů (9.)
Počet návštěv: 822

Jan Padych - Lámání křížů (9.)

Jan Padych Článek od Jan Padych

Profesorka, zvaná Genocida, nebo také Geňa, vytvořila ve třídě správné dusno jako vždy, když vyhlásila zkoušení. Brzda měl jiné potíže, než padat před nějakým tasením k tabuli. Člověk neví, jestli zítra nezalehne k ledu, a tahleta blokáda s tím nadělá!

    „A půjde sem.“ listovala Genocida v zápisníku snad záměrně dlouho. „Lumír!“

     Ani v klidu pojít člověka nenechají! vstal Brzda a šoural se ke katedře s tabulí. Zase vraždění neviňátek.

     Genocida si přeložila nohu přes nohu, sukně jí sjela dost povážlivě. Hned ji způsobně stáhla.

     „Pověz nám…“ dala si záležet na rozvažování otázky, „…třeba něco o morálním kodexu.“

     Vím, kam střílí, zuřil. Ta potvora z moře vytažená chce slyšet odpověď zrovna od něho.

     „Čekáme,“ připomněla Genocida a zahleděla se na hodinky.   

     Je akorát čas na umírání! vzpomněl si na oblíbené rčení satanistů. 

     Mlčel. A že zrovna ona.

     „Nic ti neříká, co?“ pásla se na situaci.

     Brzda neměl chuť lovit žádnou nápovědu, přestože měl v dohledu pár ochotných. Kráva! řekl si. Jenom jestli jí něco říká.

     „Čím se vlastně řídíš ty, Lumíre?“ měla humoru na setbu. „Zkus nám udělat výčet toho, co sám uznáváš.“

     Brzda se zahleděl do samolibé stárnoucí hlavy. Já se přece otevřeně hlásím k Satanovi, lámu kříže, fetuji, kouřím, chlastám, beru každou holku která mi dá  když chci já, uznávám pomstu a hlavně zlo, jako můj pán Satan. A ty? Pokud já vím, tvůj výčet bude asi takový: jeden rozvod vlastní, jeden rozvod kolegy profesora, flámy s tančením na stole, jedno vylití dvoudecky šampusu na ředitelův poklopec a z trestu převedení z fešáckého gymplu mezi učňovské maturanty.

     „Bod první,“ ušklíbla se Genocida, „dlouhé vlasy, krátký rozum.“

     Někdo ze třídy se té pitomosti zasmál. Nějaký tupý ojedinělec. Pyramida jedna! řekl si Brzda a hodil pohledy na její nohy, zase nedokonalé kryté sukní, a na síťovou halenku, která povadlé tělo bývalé komety nekryla skoro vůbec. 

     „Bod druhý,“ pronesla o něco vážněji, aby zase šplíchla svým fórem, „bunda s kresbou nějakého ďábla a k tomu cizí nápis, kterému ani sám nerozumíš, to tě úplně vystihuje.“

     Skryla tvář do dlaní, snad aby se nevysmívala veřejně. Stejně to s ní škubalo. A tuhletu metelici, přeměřoval si ji zúženým zrakem, by měli snad úředně označit nápisem „sexualkontakt“ a neměl by scházet obrázek rozšklebené bosory, jenomže ona nic takového nenosí.

     „Bod třetí,“  vztyčila ruku se třemi narovnanými prsty: „Učit se? Nač?“

     Máš pravdu, Geňko, opět si jen pomyslel. Nač se učit. Nač bude Manuelovi vzdělaný parťák?

                                                        -----                                                       

     Ve městě potkal Kerkáče. Bývalý feťák a metalista, nyní depešák a tím pro všechny feťáky a metalisty podrazník, se loudal chodníkem nějak podivně zamyšlený. Odkdy poslechl doktorské „nechej fetování, najdi si holku“, bylo ho vidět skoro vždy jen s holkama a vůbec nikdy v zamyšlení jako právě teď. Kdyby ho s ním nepojily společné problémy, které kdysi prožili, ani by s ním teď nepromluvil, protože Kerkáč skutečně zradil. Že nechal fetování, jeho věc, říkali feťáci, ale on změnil svůj ohoz. Najednou chodil jako depešácký frajer  v černém, vlasy vystříhané až nahoru a ulízané. To už vypadalo na veksláckou slupku, do které nevleze žádný feťák. Kerkáč zahrál na své kámoše tunel. Jenom Brzda ho snad chápal, i když ani jemu se od jisté doby Kerkáč nezdá a kámoše by z něho už mít nemohl. Kerkáč udělal víc, než bylo nutné. Míval šílenou krysu, ani ta však nemohla dost omluvit jeho zradu.

     „Čau Kerke!“ strčil do Kerkáčových zad, až se vylekal. Navíc od feťáků, a Brzda je solidním feťákem už na pohled, může čekat jenom nějakou nakládačku, nebo jiné šme. 

     „Kerke, jak to jde,“ nasadil příznivou pózu.

     „Hlavně že nás nebijou,“ prohodil Kerkáč okřídlená slova.

     Brzda se pozorně zahleděl na bývalého kamaráda: „Něco tě stihlo, co?“

     „Stojí to za zlámané péro,“ svraštil Kerkáč svoji sklíčenou masku. Jenom tvář neměl tetovanou, jinak se celý nosil v kerkách, tedy v tetování.

     „Kočky tě nebaví?“ vyzvídal Brzda.

     Kerkáč mávl rukou. Moc nálady nejevil.

     „Se kterou buchtou právě paříš?“ předstíral, že jeho zármutek nevidí.

     „S žádnou!“ odsekl Kerkáč.

     „Ti ho uřízli?“ nedal se odbýt. Něco se s Kerkáčem stát muselo. Natolik ho  znal. 

     Kerkáč silně váhal, jestli se má svěřit. 

     „Vytlač echo,“ šel Brzda za věcí, „a Tubéryho tyč, jestli máš.“

     Tetovaný depešák vylovil z kapsy balíček cigaret s filtrem a nabídl mu: „Na, hoď si blesk!“

     Zapálili si. Kerkáč se napřed vydýchal za pomoci kouře a teprve pak se svěřil: „Andy byla s krví a našli u ní pěkný zákos.“

     „Snad ne imunita,“ zašeptal Brzda.

     „Jo,“ ruka se Kerkáčovi rozklepala jako hašišákům v krizi. „Oni to prochází ještě jednou.“

     Ani tenhle nemá nic darovaného. Nechal fetování a dal se na kočky. Co když Andy skutečně dostala tu nemoc?

     Kerkáčem to házelo, jako by v něm chrčel motor z traktoru. Vylezl z feťáctví,   protože měl snad nejhorší krysu, jaká se fetmana může chytit. Při foukání se mu zdálo, že se mu někdy uvnitř obrací střep, hotová žiletka. Střep se obracel a řezal. Odřezával kus po kuse, jenom je vyplivovat. Kerkáče jeho krysa šíleně děsila. Měl pocit, že chrchlá sám sebe, plivá své chuchvalce a fláky masa po zahnojených zdech a průjezdech. Na tom své fetování skončil. Od té doby sklátil holek, že by obsadily autobus. Měl přitom jistotu, že pro sebe něco udělal a že neskončí předčasně.

                                                           -------                                                     

     Do pokoje nahlédla matka: „Máš tu kamaráda.“

     Přišel Indián. Dotáhl z přehrady Brzdův dvojitý spací pytel: „Něco jsi tam zapomněl.“

     „Mohls to někam hodit!“ připomínka na ty dva, kteří jeho spacák využili, ho rozpalovala. „Třeba rybám.“

     „Tu ho máš,“ pohodil Indián své břímě na Brzdovu postel. „Pro příště. Třeba se ti zadaří.“

     Indián tedy ví, co se stalo.

     Všichni z party vědí, co se stalo.      

     Vlastně se toho stalo víc. Oni zdaleka všechno vědět nemohou.

     „V kolik tam zítra budete?“ připomněl si Brzda Manuela.

     „Hodinu před,“ řekl Indián a zahleděl se na něho nějak moc ostře. „Hele, kams dal Manuelův barel?“

     Plechovka u kašny, uvědomil si Brzda. Zřejmě zmizela.

     „Píchl jsem ji zpátky do křoví,“ zvedl ruku k přísaze. „No fakt, netahám žádného betla.“

     Indián dal najevo, že věří: „Asi jsme prokopali křoví na opačné straně.“ A  hned pohrozil: „Ale když ne.“

     Dosud s ním Indián nikdy takto nemluvil. Něco za tím je, nějaké šméčko. Musí na to přijít.

     „Inde, mám blbou krysu.“

     Indián zvážněl skoro do grimasy: „Vím, co máš. Asi proto, že neuznáváš Satana, jak bys měl.“

     Šéf mě přišel soudit, došlo mu: „Proč myslíš?“

     „Protože ty o něm vlastně ani nemluvíš, a pokud mluvíš, pak je to jiný Satan, než jak ho známe.“

     Vyjevil se mu ústřižek časopisu: „Novinář se ptal slavného metalisty, jak to, že nemluví o Satanovi. Zpěvák mu odpověděl, že o Satanovi nemluví, protože on sám je Satanem. Podobné řeči on vést nemůže.

     „Inde, třeba o něm nemluvím jako předtím.“    

     „To nemluvíš!“ přerušil mu řeč Indián. „Od té doby, co chodíš za Pseudodadanýsem.“

     Přišli na Pseuďu.

     „Inde, změnil jsem se tolik?“

     „Nejsi to už ty.“

     Jsem jiný?

     Asi jsem.

     Proto, že dost čtu. Třeba Indián. Přečetl v životě jenom dvě knihy. Antibibli a Bakunina, slavného anarchistu. Indián dělá šéfa satanské party, protože četl Antibibli a leccos pochytil od starých uctívačů Satana. Ostatní kluci z party nečtou nic. Zato Darňa čte hodně. Také má bohaté sny. Je lepší hodně číst a mít dobré sny, než slyšet a vidět jenom samé transformátory a pole motorů.

     „Inde, já přece říkal, proč za tím křižákem chodím. Vždyť si nic pro sebe nenechávám.“

     „I když bys raději měl.“

     Dělá ze mě vola? Proč bych měl držet pysk o tom, co znám?

     „Je špatné znát něco víc?“

     „Špatné asi ne,“ slovně zakličkoval Indián, ale ty přitom nemluvíš o Satanovi, jak ho známe. Do takových keců nás netahej!“

     Přestáváme si rozumět, poznal Brzda. V parku chtěli kluci, aby jim dělal počítadlo a vořecha. To by ušlo. Ale tenhle chce mít jen blbou a poslušnou  smečku.

(čtení na pokračování - novela z knihy „Krysa v hlavě“ – příběh party feťáků satanistů z konce 80. let)

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...