• Pátek, 03. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Richard

Jan Padych - Lámání křížů (11.)
Počet návštěv: 577

Jan Padych - Lámání křížů (11.)

Jan Padych Článek od Jan Padych

Kousek za hřbitovní bránou roztrhl partu. Vůbec mu nevadilo, že po něm Indián se Zubem řvali ještě z dálky, ať už se konečně vzpamatuje.

 „Je mi příšerně, blbové!“ zavolal ještě, ale mávl rukou a dál se motal, jako by vypil odvar z tabáku, nebo aspoň vykouřil cigáro máčené v mléce a pak vysušené.

     Ať se jdou bodnout, já už nehraju.

     Ve svém pokoji se vryl do peřin a čekal, co na něho přijde. Kromě pískání v uších a několika cuknutí skalpem se zatím nedělo vůbec nic. Zvolil si tichý poleh, ani hudbu si tentokrát nepustil. Málem jsem sletěl za Manuelem! opakoval si. Už jsem tam mohl cepenět s ním. Způsobila to Vlasta. Proč jí na mně záleží? Ze mě křižáka neudělají. Nejsem žádný vypínač, aby si se mnou někdo hrál: Cvak – tma! Cvak – světlo! Knihy a chytrosti od nich beru, ale stačí mi jeden šéf. Tím je zatím Indián!

     Někdy v noci se tiše otevřely dveře, do pokoje vklouzla úplně neznámá holka, ještě k tomu jen v plavkách.

     „Můžu?“ zašeptala bázlivě.

     „Jasně!“ vmžiku se posadil a chtěl rozsvítit lampu.

     „Nechej tmu,“ žadonila, i když ani bez toho světla v pokoji úplná tma rozhodně nevládla.

     Nečekaná návštěva a nečekaně hezká holka. Vlasy jí splývaly někam na ramena, nohy měla krásně štíhlé a dlouhé, ňadra velice slibná a na bříšku hrozně hezkou dírku.

     „Jsem rád, žes přišla,“ vstal, „sedni si ke mně, ukázal na postel se zmuchlanou peřinou. Bylo znát, že se odmítavě usmívá. Asi by jí to hned vadilo, usoudil.

     Zrovna neměl v pokoji žádnou židli: „Skočím pro něco k sednutí!“

     Celý byt zastírala tma, ne však úplná, protože z ulice dovnitř přece jenom nějaké světlo pronikalo. Brzda sebral z kuchyně židli a mazal s ní do pokoje. Hned ve dveřích si všiml, že místo holky tam stojí nějaký chlap. Kdo je zase tohle! Brzdovy ruce zklamaly, jako v uplynulém dni. Židle udeřila o tenký koberec a zarachotila.

     „Nedělej rámus,“ promluvil chlap tiše. „A zbytečně nesviť!“ to už poručil.

     Neznámý vyhlížel docela obyčejně, jako kterýkoliv chlap z ulice, ani slupkou se nelišil od běžného třicátníka. Že tu byl místo holky v plavkách, měl Brzda za šílené zklamání.

     „Kdo jste!“ postavil Brzda židli. „A kde je ta holka?“ 

     „Abys věděl,“ promluvil neznámý docela hlasitě, „ta holka jsem byl já.“

     „Vy?“ zamrazilo Brzdu v zádech. „Kdo jste?“

     „Diktoval jsem velmistrovi antiknihu.“

     Velmistr... to byl přece velký mág Crowley. Antikniha, to je Antibible. Knihu diktoval démon Aivas.

     „Správně, jmenuji se Aivas,“ promluvil přízrak a Brzdu teď už vůbec nepřekvapilo, že mu přečetl myšlenky, „a přišel jsem tě někam pozvat.“

     S tou holkou by to bylo o moc lepší. Ale s tímhle? Ne!

     „Je mi špatně,“ vymlouval se, „potřebuji ležet.“

     „Nařizuji ti!“ začínal se chlap měnit, dokonce i svým vzhledem. Podivně zestárl. Najednou.

     „Otevři okno!“ zazněl další rozkaz.

     Okno. Vždyť bydlíme v šestém patře! ovládl Brzdu zvláštní děs. To ne!

     „Otevři!“ zařval přízrak, který zrovna přijal podobu chlupatého lidoopa.

     „Šesté patro!“ měl Brzda snahu se hájit. To po něm nikdo nemůže chtít.

     Lidoop natáhl ruku, ta se mu proměnila ve výstražně syčící zmiji. Brzda uhýbal, jak jen mohl. Nesmí mě dostat! Nesmí.

     Lidoop s hadí hnátou se změnil v černého vlka. Jen bílé zuby mu svítily. 

     Není kam vylézt! uvědomil si Brzda. Na skříň nemůže, ta je až po strop. Postel je nízká. Stůl? I na něj vlk vyskočí, když ne jinak, z postele určitě. Jedině okno!

     „Rostou ti křídla!“ ozval se Aivasův hlas. „Neboj se a vyleť oknem!“

     Vlk se rozplynul, na koberci rozevíral mordu strupatý krokodýl. Každý z jeho řezáků se podobal blyštivému noži.

     Nesmí mě dostat! bylo jediné, co Brzda věděl určitě. Přeskočím ho!

     Rozběhl se na tři kroky a odrazil se. Doskočil a otevřely se dveře. V nich otec v pyžamu, rozespalý a vzteklý: „Co blbneš! Co hulákáš!“

     Otec. Je to vůbec on? Není v tom další šme?

     „Pojď dál,“ ukázal Brzda na židli a zvolna sahal po vypínači. Otci vůbec nevadilo, že se v pokoji rozsvítilo. Naštěstí.

     „Co zase máš!“ zasyčel otec vztekle. „Proč skáčeš jako pitomec?“

     Trochu tím připomněl démona Aivase.

     „Zůstaň tady,“ měkl Brzda jako už dlouho ne. 

     „Na židli? Na zemi?“ vykulil otec své už beztak vypoulené oči. „Jsi blbeček!“

     Brzdovi moc záleželo na tom, aby otec zůstal

     Ten však s ním byl hned hotový jako vždy: „Jestli se ti něco pitomého zdálo, můžeš si za to jen ty sám.“ Neměl na syna vůbec náladu. Zavřel za sebou dveře a odšoural se do ložnice.

     Brzda nechal pro jistotu svítit. Zalehl a zavřel oči. Hrozně moc si přál usnout normálním spánkem. Ucítil, že na zádech, přesně v místech lopatek, ho nějak podivně zasvědilo.                                                  

--------                                                            

     Celou noc nespal. Kromě cukání v hlavě ho chytal děs, že ho zase jeho vlastní krysa bude nutit k létání. K ránu vylomil kliku z okna a zasunul ji pod koberec. Oknem mě nevytáhne, řekl si. Jedině, že bych rozbil skla. Kravál rozbitého okna by určitě přitáhl otce i matku.

     Musím něco udělat, aby mě nezabila moje vlastní krysa!

     Ale co? Co udělat?

     Asi to, co Kerkáč.  

     Jasně, Kerkáč!

     Právě toho rána Brzda neviděl žádný smysl, aby se nechal týrat ve škole, obzvlášť když se jednalo o tak šíleně vážnou věc. Šel proto vyhledat Kerkáče na jeho učiliště.

     Kerkáč zčásti seděl a zčásti polehával na lavici, čelo opřené o zápěstí. Brzda do něho strčil: „Čao, Kerke!“

     „Co je!“ utrhl se Kerkáč na rušitele. Sotva poznal o koho jde, sebral se: „Co chceš?“ 

     Z Kerkáče zavál aceton s česnekem a cibulí. Pach sebral Brzdovi dech: že by Kerkáč znovu foukal? 

     „Potřebuji pár keců.“

     Kerkáč zívl. Smrad acetonu přeražený česnekem a cibulí Brzda rozeznal tutově. Kerkáč opravdu fetuje.

     No to je ale paralýza!

     Kerkáč zatáhl Brzdu na záchody. Přesvědčil se, jestli někdo náhodou nemůže poslouchat, pak k němu přišel: „Poznals?“

     „Kdo by nepoznal,“ zahleděl se Brzda na zvadlého Kerkáče. „Kvůli Andy?“

     „Ani moc ne,“ sklonil Kerkáč hlavu, „každý to dělá kvůli sobě.“

     Andy tedy tu hroznou nemoc dostala. Kerkáč tím pádem taky. Jemu je už všechno buřt.

     „A já se přišel poradit, jak vylézt z hajzlu!“

     Směšná situace, otřel si Brzda tvář dlaněmi. Ptát se hašiše, jak přestat s foukáním.

     Kerkáč se zahleděl do Brzdových očí a pronesl, jak nejvážněji uměl: „Najdi si holku, jak nám radili felčaři. Musíš toho nechat najednou. Všechno musíš vydržet. A na nás všechny se musíš vysrat!“

     „To je všechno, Kerke?“

     „To stačí.“

     „Není toho málo.“

     „Není.“

     „Tak děkuji!“

     „Rádo se stalo, vole.“

                                                     ---------                                              

     Před obchodním domem zahlédl Zubovu matku. Ruce měla prověšené od baňatých tašek, oči ztemnělé od smutku a dlouhého pití. Kráčela zrovna proti němu. Určitě ho spatřila dřív, než on ji. Kdyby se otočil, nebo kdyby změnil směr, určitě by ji na sebe upozornil víc.

     Blížili se. Zubova matka si ho očima několikrát sjela odshora dolů. Zrovna,   když se míjeli, hleděla jinam. Brzda šel ještě několik kroků, zastavil se a otočil. Je docela hezká, uvědomil si. Na svůj věk dobrá kočka. Zastavila se, ale neotočila. Jednu tašku postavila na chodník, ve druhé nahmatala malé kulaté zrcátko. Chvíli jím natáčela, než v něm uviděl její oko. Míří na mě, poznal. Zrcátko se zachvělo, ale nabylo stabilitu. Oko se v něm ustálilo.

     Zmateně uvažoval, co má udělat. Kdyby k ní zrovna šel, snadno by zrcátko schovala, zvedla druhou tašku a šla by pryč. No ale proč by se k ní měl hlásit? Stav, kdy se navzájem neznají, snad vyhovuje nejvíc. Oběma.

     Stál tam jako blbec a vystavoval se ženě se zpětným zrcátkem, aby si mohla prohlédnout jednoho z kamarádů svého syna.

(čtení na pokračování - novela z knihy „Krysa v hlavě“ – příběh party feťáků satanistů z konce 80. let)

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Český Maduro

Český Maduro

Hlavní proud české žurnalistiky oklestil naše právo na svobodný přístup k informacím téměř monotematickým zúžením pozornosti na problematiku koronavirové pandemie, o které podává uniformní informace. Zprávy a názory, jež se odchylují od názorů hlavního proudu, se vyskytují pouze porůznu na různých neoficiálních internetových stránkách. Informování o zahraničních událostech je velmi kusé, téměř žádné, ale opadl zájem i o skandalizaci vládních politiků (čehož v tuto chvíli není třeba litovat).

Pravidla reinkarnace? Ráno vstát a zakřičet, že věci, které mu právě ukázali lámové, patřily 13. Dalajlámovi a abrakadabra, na světě byl Dalajláma čtrnáctý, oslavující 80. let svého vysvěcení…

Pravidla reinkarnace? Ráno vstát a zakřičet, že věci, které mu právě ukázali lámové, patřily 13. Dalajlámovi a abrakadabra, na světě byl Dalajláma čtrnáctý, oslavující 80. let svého vysvěcení…

Úřady, školy a instituce vlajku Tibetu vyvěšují 10. března jako symbolické připomenutí protičínského povstání v roce 1959, při kterém údajně zahynulo nejméně 80 000 Tibeťanů. Spolek Lungta i v letošním roce v České republice koordinuje kampaň Vlajka pro Tibet…

EU není pomoci

EU není pomoci

Jistě na počátku před vstupem do EU převažovaly kladné emoce a konec konců i referendum o vstupu dopadlo poměrně kladně.

Exministr Kalousek a (jeho) právo na ozbrojený odpor.

Exministr Kalousek a (jeho) právo na ozbrojený odpor.

Ministerstvo obrany v minulých dnech předložilo vládě materiál určený údajně k další debatě, který by upravil postavení vládního kabinetu a premiéra v případě budoucích krizí. Podle médií dokument obsahoval návrhy typu, že by stát mohla dočasně řídit vláda nebo i samotný premiér zcela bez parlamentu. Téma vyvolalo silnou bouři na politické scéně. Na celou věc reagoval bývalý ministr financí a šéf poslanců TOP 09 Miroslav Kalousek, který v této souvislosti začal mluvit o legitimitě ozbrojeného odporu vůči Babišově vládě. Zkusme se nad Kalouskovým „legitimním ozbrojeném odporu“ vůči vládě zamyslet.

Poslední domácí zprávy

Český Maduro

Český Maduro

Hlavní proud české žurnalistiky oklestil naše právo na svobodný přístup k informacím téměř monotematickým zúžením pozornosti na...

EU není pomoci

EU není pomoci

Jistě na počátku před vstupem do EU převažovaly kladné emoce a konec konců i referendum o vstupu dopadlo poměrně kladně.

Uštván k smrti

Uštván k smrti

Dne 27. března 2020 zemřel Ing. Jaroslav Chalupa, bývalý ředitel odboru licencí Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ), „uštván k...

Zemane odstup! Nebo….!

Zemane odstup! Nebo….!

To je opravdu vrchol neuváženosti, Zeman sice nic neprovedl, ale podle jekéhosi pana Jandourka se věci podle něj mají tak, že „Pokud jsou informace...