• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 2
Počet návštěv: 676

Chlapec 2

   „Ty jsi veliký,“ řekl Chlapec dubu, který rostl uprostřed louky. „To jsem,“ odpověděl dub, „protože rostu už více než pět set let. Kdysi tady na podzim sojka upustila žalud, ten zapadl do pukliny v zemi, přečkal tam zimu a na jaře vyklíčil. Nejprve jsem byl jen takové slabé Nic, musel jsem se prodrat travinami, abych viděl na slunce, cítil jeho teplo a hnal se za světlem výš a výš. Nebyl jsem víc než slabounký proutek, na jehož špičce se objevil jediný pupen. Víš, Chlapče, co je to pupen?“

  „Jak bych to mohl vědět,“ začervenal se Chlapec. „Jsem na světě krátce, teprve nedávno jsem se stal svědkem zrodu pramínku, který před mýma očima začal vyvěrat z hlubin Země. Ten mě také přivedl k tobě.“

   V koruně dubu zašumělo. Znělo to jako údiv, takové „šuhmmm, šuhmmm,“ které se prohnalo mezi větvemi. „Tak věz, že pupen je zárodkem listu. Je vlastně hodně podobný vám, lidem. Když se pupen začne rozvíjet, je svraštělý, jako je tvář dítěte, které se narodí. Ale už po chvíli se vrásky začnou vyhlazovat, lísteček roste, napřimuje se, je větší a větší, je stále krásnější – stejně jako dítě – až jaro dospěje do léta, to už je z něho moje pýcha: svěží, silný, schopný přeměňovat sluneční svit v krev stromu. Podobně tak roste každé lidské dítě. Také prožíváte jaro, léto, až nakonec dospějete a je z vás muž nebo žena…“

   Dub se odmlčel. 

   „Tak budu růst i já?“ zeptal se chlapec. 

   „Ano,“ odpověděl dub. „Jediný rozdíl spočívá v tom, že proměna pupenu v list trvá jeden jediný rok, ty budeš procházet proměnami mnoho a mnoho let. Moje listy každý podzim zestárnou a v zimě budou padat na zem, ale toho už nebudu svědkem, protože v zimě tvrdě spím.“

   Do koruny dubu přiletěl pták. Byl šedivý, s bílými proužky na krku. 

   „To je divoký holub,“ představil dub chlapci návštěvníka. „Každý rok si na mých větvích postaví hnízdo. Ale přilétají sem i jiní ptáci. Sojka na podzim sbírá žaludy, živí se jimi, ale také jí sem tam nějaký upadne a vyroste další dub. Sojka je jakýsi zahradník. Pak mě léčí datel, strakapoud, brhlík a sýkorky – těch je hodně. Léčí mě tím, že sbírají housenky, které žerou moje listy, navrtávají mou kůru a těmi dírkami vytéká moje krev. Snažím se zacelit své rány pryskyřicí, ale nebýt těch dobrých ptáků, mohl bych i zemřít.“

   „Co to znamená – zemřít?“ zeptal se Chlapec.

   V koruně velkého stromu zašumělo a znělo to jako povzdechnutí. „Všechno má svůj čas, ale teď už jdi,“ pobídl dub Chlapce. „Pramínek teče, nečeká, jdi za ním, povede tě dál…“

   A Chlapec šel. Trošinku vrtěl hlavou nad tím, co mu pověděl dub, ale šel a od jeho zlatých vlasů se odráželo slunce. Z dálky k němu doléhalo šumění vody, pramínek se třpytil a ten třpyt lákal Chlapce, aby se k němu připojil.

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

02.02.2020 19:11

Čas, kdy dešťové kapičky dostaly nožičky, je ztracen v tajuplném mlčení větru jenž, když je při silách, vane a prolézá každým průduchem. Boj o vláhu mezi lesními velikány není hodnocen slovy, ale tím, jak hluboko dosahují kořeny žíznivých stromů. Velikáni spolykají denně kýble vody a dělají, jako že nic. Jen proto se zelenají uprostřed léta, že voda protékající jejich kořeny je udržuje při životě. Klokotavé zurčení pramínku s cirkulací jemného písku vracejícího se kotoučově k vývěru je zázrak. Je to zrod života. K němu se musíme vracet, abychom v zrcadle studánky spatřili svou tvář. Stačí zčeřit vodu a vše se rozplyne. Vše je pouhým zdáním. Voda uniká kamsi směrem k moři, o němž při svém zrodu nemá tušení. Netuší, že je součástí koloběhu, že je naším životadárným nápojem. To jí dojde až potom. Lososi táhnou proti vodě navzdory jejímu proudu. Nezbývá jí, než se podrobit jejich vůli. Její peřeje a dravý proud někdy boří. Přesto jí vše odpouštíme, když naplní studánky a vyvěrá jen tak po celou věčnost ze zřídla našeho bytí na této planetě. ...Mějte se hezky.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

02.02.2020 19:05

Pane Neuwitrhe,vy jste se dal na poezii?Už dlouho jsem nečetl nic takového ze života,jak se nyní projevujete.A za to Vám patří dík!


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...