• Čtvrtek, 13. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Alena

Chlapec 2
Počet návštěv: 1082

Chlapec 2

   „Ty jsi veliký,“ řekl Chlapec dubu, který rostl uprostřed louky. „To jsem,“ odpověděl dub, „protože rostu už více než pět set let. Kdysi tady na podzim sojka upustila žalud, ten zapadl do pukliny v zemi, přečkal tam zimu a na jaře vyklíčil. Nejprve jsem byl jen takové slabé Nic, musel jsem se prodrat travinami, abych viděl na slunce, cítil jeho teplo a hnal se za světlem výš a výš. Nebyl jsem víc než slabounký proutek, na jehož špičce se objevil jediný pupen. Víš, Chlapče, co je to pupen?“

  „Jak bych to mohl vědět,“ začervenal se Chlapec. „Jsem na světě krátce, teprve nedávno jsem se stal svědkem zrodu pramínku, který před mýma očima začal vyvěrat z hlubin Země. Ten mě také přivedl k tobě.“

   V koruně dubu zašumělo. Znělo to jako údiv, takové „šuhmmm, šuhmmm,“ které se prohnalo mezi větvemi. „Tak věz, že pupen je zárodkem listu. Je vlastně hodně podobný vám, lidem. Když se pupen začne rozvíjet, je svraštělý, jako je tvář dítěte, které se narodí. Ale už po chvíli se vrásky začnou vyhlazovat, lísteček roste, napřimuje se, je větší a větší, je stále krásnější – stejně jako dítě – až jaro dospěje do léta, to už je z něho moje pýcha: svěží, silný, schopný přeměňovat sluneční svit v krev stromu. Podobně tak roste každé lidské dítě. Také prožíváte jaro, léto, až nakonec dospějete a je z vás muž nebo žena…“

   Dub se odmlčel. 

   „Tak budu růst i já?“ zeptal se chlapec. 

   „Ano,“ odpověděl dub. „Jediný rozdíl spočívá v tom, že proměna pupenu v list trvá jeden jediný rok, ty budeš procházet proměnami mnoho a mnoho let. Moje listy každý podzim zestárnou a v zimě budou padat na zem, ale toho už nebudu svědkem, protože v zimě tvrdě spím.“

   Do koruny dubu přiletěl pták. Byl šedivý, s bílými proužky na krku. 

   „To je divoký holub,“ představil dub chlapci návštěvníka. „Každý rok si na mých větvích postaví hnízdo. Ale přilétají sem i jiní ptáci. Sojka na podzim sbírá žaludy, živí se jimi, ale také jí sem tam nějaký upadne a vyroste další dub. Sojka je jakýsi zahradník. Pak mě léčí datel, strakapoud, brhlík a sýkorky – těch je hodně. Léčí mě tím, že sbírají housenky, které žerou moje listy, navrtávají mou kůru a těmi dírkami vytéká moje krev. Snažím se zacelit své rány pryskyřicí, ale nebýt těch dobrých ptáků, mohl bych i zemřít.“

   „Co to znamená – zemřít?“ zeptal se Chlapec.

   V koruně velkého stromu zašumělo a znělo to jako povzdechnutí. „Všechno má svůj čas, ale teď už jdi,“ pobídl dub Chlapce. „Pramínek teče, nečeká, jdi za ním, povede tě dál…“

   A Chlapec šel. Trošinku vrtěl hlavou nad tím, co mu pověděl dub, ale šel a od jeho zlatých vlasů se odráželo slunce. Z dálky k němu doléhalo šumění vody, pramínek se třpytil a ten třpyt lákal Chlapce, aby se k němu připojil.

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

02.02.2020 19:11

Čas, kdy dešťové kapičky dostaly nožičky, je ztracen v tajuplném mlčení větru jenž, když je při silách, vane a prolézá každým průduchem. Boj o vláhu mezi lesními velikány není hodnocen slovy, ale tím, jak hluboko dosahují kořeny žíznivých stromů. Velikáni spolykají denně kýble vody a dělají, jako že nic. Jen proto se zelenají uprostřed léta, že voda protékající jejich kořeny je udržuje při životě. Klokotavé zurčení pramínku s cirkulací jemného písku vracejícího se kotoučově k vývěru je zázrak. Je to zrod života. K němu se musíme vracet, abychom v zrcadle studánky spatřili svou tvář. Stačí zčeřit vodu a vše se rozplyne. Vše je pouhým zdáním. Voda uniká kamsi směrem k moři, o němž při svém zrodu nemá tušení. Netuší, že je součástí koloběhu, že je naším životadárným nápojem. To jí dojde až potom. Lososi táhnou proti vodě navzdory jejímu proudu. Nezbývá jí, než se podrobit jejich vůli. Její peřeje a dravý proud někdy boří. Přesto jí vše odpouštíme, když naplní studánky a vyvěrá jen tak po celou věčnost ze zřídla našeho bytí na této planetě. ...Mějte se hezky.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

02.02.2020 19:05

Pane Neuwitrhe,vy jste se dal na poezii?Už dlouho jsem nečetl nic takového ze života,jak se nyní projevujete.A za to Vám patří dík!


 
Fakt zme tak hlupi?

Fakt zme tak hlupi?

Přemyšlam o tym, jak hluboko pude tento test naroda. Jak daleko nas ponoři do te žumpy, aby nam ukazali, že zme nuly, neschopne myslet? Copak su lidi take ovce, že nevyhažu ty hajzly z oken?

 

Školní rok za dveřmi

Školní rok za dveřmi

Neučím již pět let, ale pořád mám prázdninovou učitelsko/ředitelskou fobii z 14. srpna. To jsem vždy jako říďa nastupoval „do procesu“.

 Líbí se Vám film Havel??? Pro mě je to natočené NIC za miliony korun z kapes daňových poplatníků.

Líbí se Vám film Havel??? Pro mě je to natočené NIC za miliony korun z kapes daňových poplatníků.

Je o mě všeobecně známo, že Václava Havla jsem si nikdy neoblíbil. Bude to asi tím, že žiji cca 20 Km od Hrádečku a od Trutnova, kde Havel takzvaně vykuloval a chlastal jako duha. Díky té blízkosti ledacos vím o osobě tohoto neřáda a jsem toho názoru, že měl dostat lopatou přes palici, jen co vylezl z basy. Nicméně vraťme se k filmu o tomto .........!  Celé toto dílko je velice tendenční a populistické ve snaze glorifikovat osobu Václava Havla. Dá se říci, že v tomto směru si nemá co vyčítat s Klementem Gottwaldem. Je to jen snaha o vytvoření kultu osobnosti a o obhajobě protistátní činnosti Havla.

Poslední domácí zprávy

Fakt zme tak hlupi?

Fakt zme tak hlupi?

Přemyšlam o tym, jak hluboko pude tento test naroda. Jak daleko nas ponoři do te žumpy, aby nam ukazali, že zme nuly, neschopne myslet? Copak su lidi...