• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 3
Počet návštěv: 614

Chlapec 3

„Dávej pozor,“ ozvalo se zpod šípkového keře zoufalé pípnutí. Chlapec se polekal a podíval se dolů. U prstů nohou spatřil něco kropenatého, jen černá očka prozradila, že to něco je živé.

  „Copak jsi zač?“ zeptal se chlapec. „A co tady děláš?“

   „Sedím na hnízdě, každou chvilku se mají vylíhnout moje kuřátka – koroptví kuřátka,“ píplo hnědé stvořeníčko.

   „Proč máš takový hnědý šat, vůbec tě není vidět?“ divil se Chlapec. „Kdybys měla, koroptvičko, třeba červené peří, tak bych tě viděl už z dálky.“

   Koroptvička si zakryla křídly očka. „Jenže by mě také vidělo káně nebo jestřáb. Lehce by mě našla liška, kuna, lasička. Dlouho bych nežila…“

   „Ale vždyť máš hnízdo po šípkovým keřem, jeho růžové květy jsem viděl zdaleka. Lépe by ses ukryla ve veliké louce,“ radil Chlapec a poklekl k hnízdu. 

   „Já se tak stydím,“ odpověděla koroptvička a skryla hlavičku pod křídlo.

   „Stydíš se? A proč se stydíš?“ zeptal se chlapec.

   „Víš,“ ozvalo se zpod křídla. „Já se lehce ztratím, v louce nebo v jeteli bych nikdy nenašla svoje hnízdo. Ale ten keříček planých růží na mezi vidím zdaleka, je jediný široko daleko, takže se nemohu splést a vždy trefím domů.“

   „Aha,“ řekl Chlapec. „To jsem nevěděl, ale budu si to pamatovat.“

   Koroptvička se pojednou zavrtěla. „Už se líhnou,“ pípla. „Dávej pozor, moje kuřátka jsou drobounká, ať jim neublížíš.“

   Chlapec si lehl, aby lépe viděl, co se děje pod křídly koroptví maminky. Po chvíli vykoukla první droboulinká hlavička, pak druhá a další a další, až se jich kolem hnízda hemžilo jedenáct.

   „To je nadělení, to je rodinka,“ rozesmál se Chlapec. „Jak tu drobotinu uživíš?“

   „Jen se neboj, jsme na jejich výchovu dva. Támhle mají tatínka, vidíš! To je koroptví kohoutek, ten s tou velikánskou podkovičkou na prsou. Krasavec, viď? Musíme malé naučit, která semínka mohou zobat, které housenky jsou k snědku, které jsou naopak jedovaté. Starostí budeme mít až nad hlavu.“

   Koroptvička něco pípla a malé kuličky se seřadily do řady. Chlapec se za nimi díval, jak se batolí za mámou k tátovi. „Šťastnou cestu,“ popřál koroptví rodince a sám se vydal dolů loukou, jejímž středem se vinul jeho potůček.

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

04.02.2020 19:16

Docela by mne zajímalo,zda takové znalosti mají i ti ekoteroristé.Myslím,že žádný z nich živou koroptev ještě neviděl,ale žvanit dovedou perfektně.


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...