• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 4
Počet návštěv: 523

Chlapec 4

Nad loukou se táhla velikánská, bachratá oblaka. Byla mléčně bílá a Chlapec se na ně díval vleže, ruce za hlavou, oči malinko přivřené. „Páni, to je krása,“ vydechl. Pak jednu ruku natáhl a prsty ponořil do chladné vody potůčku. „To je nádhera, viď?“ zeptal se ještě jednou.

   „Veliká nádhera,“ zašumělo v odpověď a jemné vlnky pohladily Chlapcovy prsty. „Dívej se, jak spolu oblaka laškují, hrají si, chvílemi zakrývají slunce, pak zase pootevřou nebeské okno a vyplní ho blankytnou modří. Víš, že to jsou vlastně vodní páry? Dlouho se sbíraly nad mořskou hladinou a pak se vydaly na dlouhou cestu až dorazily k nám.“

   „Vodní páry? To chceš říci, že nad hlavou mám vodu? Chlapec nevěřícně zakroutil hlavou a dlaní pleskl do hladiny. „Nedělej si legraci!“

   „Jen počkej, dočkáš se. Sluníčko už začíná promíchávat a muchlovat mračna, ta se začnou durdit, změní barvu, budou černá i fialová. Nakonec zaduní hrom a blesky budou svítit, až tě budou oči přecházet. To už mračna začnou vypouštět vodu na zem. Však je jí zapotřebí, země vysychá, i já se začínám tenčit, studánka už moc zásob nemá.“

   Přes potůček přeskočil zajíc. „Utíkej se schovat! Bude pršet!“ Zavolal na chlapce. 

   „Proč bys utíkal?“ pípl kos, který odněkud přiletěl. „Počkej tady se mnou a uvidíš, jak po dešti polezou žížaly z děr. Pochutnám si, to bude svačinka,“ těšil se černý ptáček a zamířil žlutý zobáček k nebi.

   Chlapec se posadil. Jeho tváře ovanul jemný větřík. Příjemně chladil, načechrával Chlapcovy vlasy a také čeřil vodu v potůčku. Pojednou zafoukalo silněji, stébla trávy se sklonila, z květů v louce rychle odlétávaly včely.  

   Chlapec natáhl ruce a cítil, jak na ně začínají dopadat kapky. Jedna, druhá, třetí. „To je příjemné,“ řekl Chlapec, ale to už kapky začaly smáčet i jeho vlasy. Déšť dopadal i na hladinu potůčku, co kapička, to bublinka. 

   Chlapec se podíval do dálky. Připadalo mu, jako kdyby se na zem snášela lehounká záclona. Najednou záclonu protrhly sluneční paprsky, zasvítily, až Chlapce zabolely oči. Na chvíli si je zakryl dlaněmi – a když po chvíli ruce spustil k bokům, spatřil, jak se nad loukou klene barevná duha. 

   „Není to zázrak?“ neslo se z potůčku. „Není to krása? 

   Chlapec neodpověděl. Pocítil touhu jít duze vstříc a dotknout se jí rukama, ale to už slunce zesílilo svit a duha začala slábnout, až se ztratila docela.

   „Neboj se, ještě duhu uvidíš mockrát,“ utěšil ho potůček. „Krása se zjevuje a mizí, proto je tak vzácná…“

   A Chlapec pochopil, že potůček má pravdu.

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

05.02.2020 19:13

Opět nádherný popis přírody a přírodních jevů.Zajímalo by mne,kam na to pan Neuwirth chodí?Já bych to takto popsat nesvedl!


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...