• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 5
Počet návštěv: 564

Chlapec 5

Chlapec usedl na pařízek ve stínu husté koruny štíhlé břízky. Kolem byly skromné chomáčky schnoucí trávy, mezi nimi pár kloboučků hříbků na vysokých nožkách.

  „Krásně voníte,“ řekl chlapec a opatrně jeden klobouček pohladil. Pak sklouzl z pařízku a lehl si na bříško, rukama podepřel bradu a zadíval se do protější stráňky. Byla z písku, bez jediného stébla, ale nápadná kulatými otvory, kterých tam bylo několik.

   „Aha,“ řekl Chlapec, „copak to tu máme, kdo tam bydlí?“

   V jednom otvoru se něco pohnulo. Pak vykoukla roztomilá hlavička s krátkými oušky. Chlapec viděl nosík, který legračně kmital mezi krátkými vousky. Po chvíli se zvířátko osmělilo a hupslo ze stráňky dolů.

   „Koho to tu máme?“ zavolal Chlapec.

   „Pff!“ odfouklo šedivé zvířátko. „A kdopak jsi ty, že neznáš králíky?“

   „Nemohu znát přece všechno a všechny,“ odpověděl Chlapec. „Jsem ještě malý a přišel jsem na svět zároveň s pramínkem. Teď spolu putujeme krajinou, ale někam se mi ztratil.“

   „Aha,“ řekl králík. „To se mu nechtělo přes ten náš suchopár, ještě by se vypařil, tak zmizel v podzemí. Ale neboj se, tam dole nabere sílu a znovu se vynoří nad jezírkem s lekníny.“

   „Copak je pod zemí voda?“ podivil se Chlapec.

   „Jéje, a kolik jí tam je!“ vypískl posměšně králík. „Však si pro ni sahají dlouhé kořeny borovic, jinak by dávno uschnuly. Voda z podzemí zachraňuje všechny stromy, když je zapotřebí, tak vystoupá nahoru, aby se mohly napít.“

   „Vám, králíkům, voda neschází?“ vyzvídal Chlapec.

   „Nám postačí kapky rosy, která se po noci uchytí na trávě. My naopak milujeme sucho, proto si hrabeme nory v písku. Však vidíš, že naše stráňka je z písku také.“

   Králík přihopsal blíž k Chlapci, svým nosíkem se dotkl jeho nosíku a pošimral Chlapce svými vousky. „Voníš sluncem a dobrotou. Tebe se nemusíme bát.“

   „Copak se někoho bojíte?“ zeptal se Chlapec.

   „No jéje, aby ne! Když se chceme napást, tak postavíme hlídku, která nás varuje, kdyby se objevil jestřáb, káně nebo…“ Králík se zachvěl, jak ho při té představě zamrazilo, až se mu naježily chloupky na zádech. …“nebo liška či kuna. Ale teď nemusíme mít strach, protože jsi tady ty, a to se tu nikdo z těch hladovců neodváží. Pobuď ještě chvilku, ať se moje rodina může napást.“

   Králík zadupal do země a rázem se z nor vykulily menší i větší chlupaté kuličky. Chlapec se díval, jak uštipují trávu, sem tam nějaké králičí děcko mu přeběhlo po zádech, nebo ho oušky pošimralo pod nosem. Bylo mu dobře uprostřed hodující králičí rodinky, až z toho pohledu dostal chuť také a utrhl větší stéblo. Chutnalo nasládle, bylo plné šťávy a jedno, jediné stačilo zahnat Chlapcův pocit hladu.

   Pak velký králík zadupal, zastříhal na pozdrav Chlapci oušky a všechno to šedivé nadělení zmizelo v norách.

   „Tak abych šel,“ řekl Chlapec a vykročil dolů, tam, kde podle králíka měl vytékat jeho pramínek.

   „Jsem zvědavý na to jezírko, mám chuť se vykoupat. Byl jsem na slunci dlouho, rád se osvěžím,“ zatoužil Chlapec a přidal do kroku.

Příběhy z lesa myslivce Štěpána Neuwirtha

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

06.02.2020 21:04

Vstup do vzduchokrásna...Motto: Henry W. Longfellow..."Onavej má milá vzbuď se, divoký ty květe lesní, divoké ty luhů ptáče s okem tklivým jako lańka...Vždy když usměješ se na mě, hned jsem blažen, hned jsem šťasten, jako na prérii lilie, když ji skrápí krůpěje rosy....Jsi-li moje milá smutná, zasmuší se i mé srdce, jako třpytná řeka tmí se, když se nad ni mraky snáší.....Schawondasí - jižní je to vítr co vane teplým dechem lásky, objevil za vlahého dne na prérii krásnou zlatovlásku. A tak pro ni dnem i nocí sténal, vzdychal a hladil její vlásky...Ale co to? Zlaté vlasy byly zčistajasna jako proměněny, jako sněhem kryty...Nebyla to žádná dívka, pro kterou jsi sténal, vzdychal, ale pouhopouhá pampeliška. Takové je naše štěstí...Stačí pouhý větru závan a již se v nenávratnu ztrácí"... ...Z moudrostí věků: " Za starých časů bylo zvykem pohostit každého poutníka...Kdož ví, mohl to býti Kristus kráčející po zemi...Tento krásný obyčej ještě žije ve vzdálených krajích našeho světa...My jsme jej pozbyli a s ním odešlo něco milého a krásného z našeho života". ...Mějte se hezky.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

06.02.2020 19:19

Ano,všechno v přírodě navzájem souvisí a likvidace jednoho druhu přinese likvidaci druhého a tak se řetěz naplňuje,až nakonec skončí.Otázkou je kdo,nebo co,skončí dříve.


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...