• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Jan Padych - Lámání křížů (14. – závěrečná část)
Počet návštěv: 610

Jan Padych - Lámání křížů (14. – závěrečná část)

Jan Padych Článek od Jan Padych

Koupil si v trafice pět kusovek amerických cigaret a vyprosil si od nich prázdnou krabičku, do které si cigarety vložil. Zahraji džeka, uvažoval. Takového frajera ještě Indián neviděl.   

    Den přečkal stranou od města, na tribuně fotbalového stadiónu. Svedl zápas s vlastní krysou i s chutí na téčko.

     Do hostince Zálesí přinesl v krabičce už jenom dvě cigarety, kusovky. Ve dveřích ho přímo ohlušila ostrá dávka bubnového sóla, zřetelná určitě až někam k lesům, které oddělovaly hostinec od města i nedaleké vesnice. Vpadl do kraválu a vnořil se do šedého masívu dýmu jako do sauny. Všude vysedávala samá vybraná společnost podzemí. Snad nejvíc feťáků, ošuntělých, i těch s čertími džískami. Nalezl tam i shluk pankáčů s křiklavými nápisy na hadrech, většinou vlastní výroby i úpravy. Svítilo tam pár holých lebek fašistů. Nejdůstojněji vyhlíželi staříci s dlouhými vlasy a čelenkami, pamětníci dob hippies. Hlavně Sajda, který celý koncert připravil. 

     Ráznou čerň všemu dodávali vystříhaní depešáci v černých slupkách. Sem tam razily tuzexové hadry veksláků. Tedy samá vybraná a nezávislá společnost. Brzda dosud  nezahlédl nikoho z Indiánovy party. Někde tu být musí! Nikdo Indiánovu partu nezve, ale žádný koncert podzemí se v celém okolí bez ní neobejde.

     Na zvýšeném pódiu řezala do kytar a bubnů a varhan čtveřice rockerů ze známé Vlčí gardy. Ti na parketě se kroutili a škubali do rytmu a ti u stolů se komíhali jako vztyčení hadi a chytali každý svůj rytmus. Mezi zmítajícími se těly Brzda zahlédl Darňu. Hned se mu zase ztratila, ale aspoň měl úplnou jistotu, že parta na koncertě je. Mezi těly se blýskl Indián v tričku celém bílém, s velkým červeným „A“ vpředu. Jasně, poznal Brzda hned. Anarchie. Celý Indián! Dnes tu však skutečné anarchisty zastupuje Brzda a tenhleten uctívač Satana a Bakunina mu vyměří spravedlnost. 

     Před Brzdou se zrovna zmítala metalačka, Darnina kamarádka. Strčila do kluka, škubajícího se vedle ní. Oba si něco navzájem zakřičeli zblízka do očí, mávli rukama a zase chytali svůj rytmus. Za stolem pod zavěšeným reflektorem  upíjela ze sklenice s pivem zachmuřená Kerkáčova Andy. Kluci do ní hučeli ze dvou stran. Asi nevědí, jak dopadl Kerkáč.

     Brzdu napadlo, že by se měl náležitě vystavit. Prodral se podél stolů s opuštěnými a různě zasunutými židlemi. Stoupl na schůdky pódia a rozhlížel se. Nad pohupujícími se hlavami zcela jasně přečnívala cícha dlouhána Drobka. Zrovna u pódia kdosi znehybněl. Vonpal. Ten se rozkročil, snad aby stál co nejpevněji, sem tam do něho kdosi drcnul. Strnulo i bílé triko s velkým červeným „A“. Takže už mě uviděl i sám Indián, šéf... Přes shluk zmítajících se postav se prodíraly ještě další dvě, malý Zub s Darňou. Celá parta, samozřejmě bez Brzdy, táhla k jednomu místu. Brzda poznal Darninu tašku a džísky kluků, převěšené přes židle. Nastává porada, usoudil. Ať se poradí. Čekám. 

     Z krabičky vyňal jednu dlouhou cigaretu a zapálil si ji. Honosně ji držel mezi nataženými prsty, dým vyfukoval s jemným záklonem hlavy. Musí je to chytit. Přímo bombově! K tomu ostříhaná palice, hadry jako do lepší hospody. 

     Indiánova parta se scukla hlavami k sobě. Nejzuřivěji posuňkoval šéf, Indián. Ten si svoje udělá!

     Muzikanti strnuli, ohlušující kravál slábl ještě ozvěnou. Shluk různě vlasatých hlav se roztáhl a řídl, jak upocení tanečníci sedali ke stolům. Indiánova parta zatím tvořila hlouček, hlavy těsně u sebe. Brzda přispěl svým proudem dýmu do převalující se dýmové mlhy a sestoupil se schodů.

     Parta se roztáhla do řady. I Darňa si Brzdu měřila jako nejhorší hnus.

     „Zdar!“ řekl Brzda namísto obvyklého přání zmaru.

     Parta upřeně zírala na jeho nový zjev.

     „Hraješ džeka!“ utrhl se Indián.

     „Jak to, že najednou máš pesos,“ ukázal Vonpal prstem na už notně zkrácenou cigaretu v Brzdových prstech, „když tě známe jako věčného somráka?“

     „A co Satan?“ podpíchla Darňa, mhouřila přitom nenávistně očima. 

     „Jsem celý nový,“ pronesl Brzda a noblesně si potáhl z cigarety. 

     Těch pět kdyby mělo Satanovu magickou sílu, nezůstal by po něm

ani dým.

     „Kouříš ameriky, co?“ zasyčel Indián. „Ještě si dej bechera a víme všechno.“

     Zabrali, poznal Brzda. Nijak se ale neradoval. Večer bude šíleně těžký.

     „Bavte se,“ pokusil se o zdvořilý úsměv a prošel mezi Darňou a Zubem, kteří mu zmateně ustoupili. Měl je všechny za zády a věděl, čím ve svých hlavách právě žijí. Satan v nich běsnil za pomstou. 

     Na koncert se přitáhli sami známí a povědomí. Pokaždé se srazí stejná formace. Nikdy nesmějí chybět ani draci od slavné kapely Garážový excentrik. Brzda poznal několik staříků v džínsách, s vlasy sepnutými čelenkami. Kdysi patřil k těm, kteří jim dělali mladý a poslušný houf.

     Mezi feťáky vysedával Kerkáč v ošoupané slupce. Vrátil se k hašišákům a vypadá už taky jako hašišák. Každý musí nějak vypadat. Podle svých. Brzdovi v sále někdo chyběl. Pseuďa. Se svým nebesky modrým trikem a velkým křížem. Dnes tu neprovokuje Pseuďa, ale Brzda. O nic míň.

     Přisedl ke Kerkáčovi: „Zdar!“

     Bývalý feťák, a také bývalý depešák v jednom, před něho postavil sklenici s pivem. Co když má opravdu tu nemoc, napadlo ho a raději nechal sklenici stát. Jeho  slupka s Kerkáčem nehnula. Spíše vypadal, že něco podobného čekal.

     „Jdeš na věc?“ zeptal se, zatímco se podrbal po svých kerkách na ruce.

     „Musím!“

     „A že zrovna tady.“

     „Zrovna dneska a zrovna tady.“

     „Co Indián?“

     Parta stále zaměřovala Brzdu krutě zúženýma očima.

     Od vedlejšího stolu se jeden zcepenělý mánička skácel na parkety. Tři hoši hned padlého zvedli, posadili a rukama ho zapravili o židli, aby si to hned nezopakoval. Na pokoutných koncertech je třeba dávat pozor, aby se to moc nezvrhlo. Nějací pendrekáři zřejmě krouží se psy kolem hospody a nejspíš by hrozně rádi záminku k oprávněnému zásahu. Jenomže dneska se to tady určitě zvrhne.

     Snad právě teď.

     Brzda se zvedl ze židle: „Čao, Kerke!“

     „Trhni se!“ zvedl Kerkáč sklenici s pivem, jako na přání zdraví.

     Brzda si nažhavil další cigaretu. Parta ho stále zaměřovala.

     Za těžkou zelenou plentou zívaly dvojí dveře na záchody. Na chlapském WC kluci od metalistů cedili vypitá a strávená piva do tří mušlí. Brzda otevřel dveře k míse. Záchod šíleně páchl, ucpán a zaplněn výkaly. Zavřel dveře a čekal na místo u mušle. Někdo se za něho postavil. Tušil kdo. Tušil správně. Celá parta i s Darňou. Kluci od mušlí se zrovna zapínali. Jeden z nich něco odhadl.

     „Co je?“

     „Odlij se!“ poručil mu Indián. Kluk se raději prosmykl ven, za ním i ti dva zbylí. Darňa zavřela dveře a zapřela kliku, až se třásla.

     „Zrazuješ Satana a celou partu,“ zlostně přimhuřoval Indián. „Hraješ na nás džeka.“

     Vonpal se Zubem stoupli vedle Indiána.

     „Svině!“ křikla Darňa od dveří.

     „Dlouho tě sleduji,“ pokračoval Indián, „jenom jsem čekal, jaký tunel vytasíš.“

     „Musím z toho ven,“ ohlédl se Brzda po všech pěti, žáden z nich nejevil pochopení, dokonce ani Drobek, jemuž při foukání zapadá jazyk.

     „Ven z foukání, nebo z party?“ přidal se Drobek. „A že zrovna teď, když po nás jdou pendrekáči kvůli funusu!“

     Kvůli funusu. Dalo se to čekat.

     Malý Zub se k němu přiblížil skoro těsně: „A co přísaha?“

     „No, jinak to nejde.“

     „Co přísaha!“ zdůraznil Zub.

     Záchodový smrad tomu všemu dodával na hnusu.

     „Já přece,“ ztěžka vyslovoval Brzda, „Satana nijak nezavrhuji.“

     Indián mírně odstrčil Zuba a sám se postavil na jeho místo: „On se ti pomstí, uvidíš! A my taky!“

     Brzdovi vjela celá Indiánova pěst do břicha, bolest ho donutila se zlomit. Úder hákem zespod ho rozplácl na kachle pod mušle. V korýtku ještě dotékala moč k dírkovanému kanálku. Kdosi se Brzdovi hrabal v kapse bundy. Drobek. Vytáhl zavřenou pěst a v ní křížek na řetízku. Křížek Zubovy matky. Drobek jí ho strhl tehdy v parku. Teď mu řetízek s křížkem visel z prstů, zrovna aby si ho musel všimnout Zub. 

     Malý Zub na to hleděl vyjeveně: „Podobný...“

     „Měla tvoje matka!“ postavil se před Zuba Drobek a tlačil ho ke stěně, kde mu něco úporně šeptal.

     Hajzl! otíral si Brzda krvavé rty do rukávu. Vždyť mu kecá!

     Ale nestačil říct ani ň.

     Indiánova bota udeřila jeho čelo, až mu škublo hlavou.

     Vypustí na mě Zuba, odhadoval.

     Zub skutečně nabýval, jako by rostl a nafukoval se.

     Kdosi zvenčí zalomcoval dveřmi. Darňa vzpírala kliku, až se celá vypínala do oblouku. 

     Zub vyběhl jako chrt puštěný na start a nakopl Brzdovo břicho, až ten se zkroutil. Další údery už tolik nebolely. Zub kopal a bušil jako běs. Celý se přitom schvátil, chyběla mu síla. Skočil proto oběma nohama na hlavu ležícího  Brzdy. Hlava se snad jenom zázrakem nerozpukla, jenom zapraštěla a zůstala celá. Teď už si mě můžou i rozřezat, pomyslil si Brzda. Už nic necítím.

     Něco zasmrdělo hodně blízko. Kdosi mu kydal páchnoucí břečku na hlavu. Sem tam si ještě někdo kopnul. Kydali další lidský hnůj. Tolik smradu ještě Brzda nikdy necítil.

     „Tu svini Pseudodadanýsa,“ zařval nad Brzdou Indián, „dostaneme taky!“

     „A tu jeho ségru, tu svatou kurvu, ti zaběhneme,“ přidal Drobek.

     Je taky? Proč?

     Zvenčí zněly jakési hlasy, zdálo se, že u dveří je silná přetlačovaná. Hlasy zazněly docela blízko.

     „Co to děláte, vy hajzli!“ zazněl povědomý hlas. Patřil někomu, koho Brzda  kdysi znal. Sajda! Za ním Brzda chodíval pro chytrosti. Ten vede celý koncert.

     „Starej se o svou tlamu!“ postavil se Indián staršímu Sajdovi. „A nebuč!“

     „Hned vypadněte, blázni!“ rozkřičel se Sajda. „Vy chcete, aby sem vpadli zelení?“

     „Museli jsme opatřit tuhle krysu!“ hájil si své Indián.

     „Na žádném koncertě už vás nechci vidět, vy debilové!“ zuřil Sajda.

     Brzdu umyly starší holky od hippies, pokud to jen šlo. Hadry mu však vyprat nemohly a nahý odejít nemohl. Posbíral se a vypadl do tmy.

     Kam jít?

     Doma už nemám co hledat.

     Nezbývá, než bivakovat v kanále.

     Svině! Vyhrožovali, že dostanou taky Pseuďu a Vlastu.

     Jít za nimi a povědět jim to?

     Před Brzdou blýsklo světlo. Baterky. Placaté čepice, lesklé opasky, u pasů pendreky. Jeden ze dvou strážníků nasál do nozder pach z Brzdových hader.

     „Odkud jdete?“ zazněl řízný hlas. 

     Brzda dokonale rozeznal jejich tváře, přestože stáli raději opodál. 

     Kdyby tihle věděli, odkud jsem vylezl.

(závěrečná část čtení na pokračování - novela z knihy „Krysa v hlavě“ – příběh party feťáků satanistů z konce 80. let)

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...