• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 6
Počet návštěv: 578

Chlapec 6

Slunce pálilo, krajina byla vysušená, tráva povadlá, ba i listy na keřích, které sem tam rostly po okrajích louky, visely zvadle, pokroucené a odevzdaně se poddávající závanům větříku.

   Chlapcovy bosé nožky našlapovaly opatrně na tvrdou, popraskanou hlínu. Jaký to byl rozdíl, kdy ještě nedávno šel po dešti svěží trávou, opatrně se vyhýbal květům pampelišek, kopretin, zvonečků a kohoutků. Ta měkkost, ty vůně, spousta motýlů a brouků! Chlapec posmutněl při té vzpomínce a setřel pot z čela. Tak šel ještě chvíli, když tu se mu zdálo, že pod chodidly cítí vlhkost. A každým krokem byla hlína měkčí, tráva svěžejší, mizely praskliny v půdě. Zelený koberec houstl, sem tam se objevil nějaký kvítek, zabzučela včelka.

   Před Chlapcem se objevilo pár balvanů. Některé se vypínaly do výšky, jiné byly ploché. Zpod jednoho plocháče vyvěral pramínek vody. Byl dovádivý, jančil po drobných valounkách a někam spěchal. Chlapec přidal do kroku, aby mu stačil – a pojednou stál nad srázem, odkud voda padala do hloubky. V té hlubině se něco lesklo, bylo to obroubené zelení, a i na hladině se to zelenalo i bíle zářilo. 

   Chlapec seběhl dolů a zastavil se na samém břehu jezírka. 

   „Och!“ vydechl úžasem. „To je nádhera.“ Udělal krůček, aby vstoupil do vody. Byla chladivá, zbarvená do černa, protože byla hluboká, moc hluboká.

   Ty listy na hladině byly kulaté, velikánské a seděly na nich žabičky. Největší poskočila, až se list rozhoupal a po hladině se rozeběhly vlnky. „Pozor, Chlapče, pozor! To je tůň leknínů, tůň tajemství noci a krásy. Kdybys zatoužil po některém z květů, už by ses na břeh nevrátil.“

   „Já krásu neničím, postačí, když se mohu dívat. Vždyť ty lekníny jsou jakoby z jiného světa. Jejich bělost studí a můj svět patří slunci a teplu.“

   „To je dobře,“ řekla žabka. „Pod listy je spleť kořenů, z nichž každý květ přes den čerpá sílu, ale v noci se lekníny potopí a my se necháme houpat měsíčním světlem a po kraji se nese náš zpěv. Zůstaneš-li, můžeš si náš koncert poslechnout.“

   Chlapec cítil, jak od nohou mu stoupá nahoru chlad. Otřásl se a pak vystoupil na břeh. Jakmile ucítil pod chodidly trávu, vrátila se mu do tváří barva a v srdci měl pocit úlevy.

   „Jdi dál, Chlapče,“ ozval se tichý hlas. „Dnes jsi poprvé zažil pocit nebezpečí. Dobře si to zapamatuj, protože tvá cesta je dlouhá, a ne vždy bude bezpečná.“

   Ještě jednou se Chlapec obrátil, pohlédl na krásné květy leknínů a na nehybnou hladinu černé vody. Zamával na pozdrav žabičkám a vydal se loukou někam, kde nevěděl, co ho čeká, ale už znal pocit varování. „Jako bych dostal dárek,“ napadlo ho. „Zvláštní dárek, takový, který má cenu života.“

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

07.02.2020 19:16

Problémem spousty lidí je,že se snaží krásu urvat pouze pro sebe.Ti se žádného varování buď nedočkají,nebo si ho nevšímají.Krása přírody je všude kolem nás.Jen je třeba si ji také najít.A to se z auta,vlaku či letadla nemůže podařit.


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...