• Čtvrtek, 13. srpen 2020
  • Svátek má Rukojmí Alena

Chlapec 7
Počet návštěv: 986

Chlapec 7

Voda v potoce byla křišťálově průzračná a Chlapec viděl, jak proti proudu plavou štíhlé, tečkované ryby. Byly jich spousty, obeplouvaly kameny, někdy zamířily ke břehu a na chvíli zmizely Chlapci z dohledu.

   „Vás jsem ještě neviděl,“ zavolal Chlapec. „Kam plavete?“

   Jedna velikánská ryba se v proudu otočila a připlavala do plytké vody u Chlapcových nohou. „Jsme rytíři bystrých potoků, a proto se jmenujeme pstruzi potočáci. Posloucháme volání Přírody a míříme k pramenům, abychom založili nové pokolení.“

   „Nové pokolení?“ podivil se Chlapec. „Jakpak se to dělá?“

   „Až doplujeme k cíli své cesty, naše samičky nakladou svá vajíčka – jikry – do jamek pod kameny a my, tátové, je skropíme mlíčím.“ Táta pstruh se malinko odlepil ode dna a lapil nějakou mušku, která spadla do vody. „Slabá svačinka, takhle kdyby bylo něco tučnějšího. Třeba zelená kobylka nebo housenka, která se neudržela na listu. Také mi chutnají malé rybky, víš?“

   „Musíte mít hodně síly, abyste dokázali plavat v tak silném proudu?“ řekl s obdivem Chlapec.

   „Proud? To nic není, takhle splavy a peřeje, to jsou překážky,“ řekl táta pstruh. „Někdy musíme skočit i desetkrát, než překonáme sílu vody ve spádu, ale potom už zase plujeme v klidnější vodě.“

   „A vydržíte všichni to dlouhé, namáhavé putování?“ zeptal se Chlapec.

   Velikán mávl ocasem a zatočil so kolem dokola, až zvířil drobný štěrk ze dna. 

   „Kdepak! Některým dojdou síly, zajedou do skrýší pod velkými kameny, jiné kamarády uloví vydra.“

   „Vydra?“ podivil se Chlapec. „Kdopak to je?“

   „Jde z ní hrůza,“ zděsil se pstruh, až se mu vztyčila hřbetní ploutev. „Nikdy nevíme, kde na nás číhá. Je schovaná v kořání, pod břehem a pak vyrazí mezi nás a jednoho si vybere. Ale tak to chodí. My se také musíme živit vším, co žije kolem potoka, ve vodě – třeba střevličky nebo slunky. Jen silní vyhrávají, slabí platí.“

   Chlapec podřepl a pohladil velkého pstruha po zádech. „Jsi překrásný, mám tě rád, třebaže se vidíme poprvé. Hodně jsi mi toho pověděl, budu si to muset všechno pamatovat. Děkuji ti!“

   „Už musím dál,“ udělal pstruh kolo na hladině a vyrazil proti proudu. Zařadil se do průvodu ostatních pstruhů a za chvíli zmizel Chlapci z očí.

   „Šťastnou cestu a dobré pořízení. Ať je tvá rodina veliká a nauč svoje děti se vyhýbat vydře. Snad se s ní potkám a domluvím ji, ať je na vás hodnější…“

   Potok zašuměl a znělo to jako tichý smích nad Chlapcovým slibem, protože voda věděla a znala.

   Ale dobrý úmysl se nemá hanět. 

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

09.02.2020 19:13

Tento popis nemá chybu!


 
Školní rok za dveřmi

Školní rok za dveřmi

Neučím již pět let, ale pořád mám prázdninovou učitelsko/ředitelskou fobii z 14. srpna. To jsem vždy jako říďa nastupoval „do procesu“.

 Líbí se Vám film Havel??? Pro mě je to natočené NIC za miliony korun z kapes daňových poplatníků.

Líbí se Vám film Havel??? Pro mě je to natočené NIC za miliony korun z kapes daňových poplatníků.

Je o mě všeobecně známo, že Václava Havla jsem si nikdy neoblíbil. Bude to asi tím, že žiji cca 20 Km od Hrádečku a od Trutnova, kde Havel takzvaně vykuloval a chlastal jako duha. Díky té blízkosti ledacos vím o osobě tohoto neřáda a jsem toho názoru, že měl dostat lopatou přes palici, jen co vylezl z basy. Nicméně vraťme se k filmu o tomto .........!  Celé toto dílko je velice tendenční a populistické ve snaze glorifikovat osobu Václava Havla. Dá se říci, že v tomto směru si nemá co vyčítat s Klementem Gottwaldem. Je to jen snaha o vytvoření kultu osobnosti a o obhajobě protistátní činnosti Havla.

Hra s ohněm se nevyplácí, pane Lukašenko…

Hra s ohněm se nevyplácí, pane Lukašenko…

Mnozí se jistě dohodneme, že barevné revoluce byly často přes čáru. Tou nejméně úspěšnou byl kyjevský euromajdan, do kterého se zapojil snad celý Západ, na čele s Barakem Obamou a Angelou Merkelovou a pochopitelně celou EU. Výsledek je dnes jasný. Na jedné straně je Ukrajina spolehlivě nenávidějící Rusko, což bylo cílem číslo 1 plánu. Ovšem zároveň je to Ukrajina zčásti se územně rozpadnuvší a ekonomicky soutěžící o členství mezi zhroucené státy světa či již tam náležící.

Poslední domácí zprávy