• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 8
Počet návštěv: 542

Chlapec 8

Chlapec si hrál s motýlem. Nastavil dlaň a motýl si na ni sedl, rozevíral křídla a zase je skládal, takže chvílemi Chlapec viděl černé a žluté lemování a uprostřed křídel pak jasně modrou tečku.

  Když motýl křídla zavřel a Chlapec pozvedl dlaň tak, aby nastavil motýla slunečním paprskům, ty prosvítaly skrze jemné žilkování a černý lem křídel zazářil jako drahokam. Motýlí nožky jemně lechtaly dětskou dlaň a motýl začal rozvíjet sosáček, až ten byl dlouhý jako Chlapcův malíček.

   „Už musím letět,“ řekl motýl. „Z údolí sem vane silná vůně květů. To budou hody, až ponořím sosáček do kalichů a budu nasávat nektar. Na světě snad není větší sladkost.“

   „Copak je v údolí za vzácnost, že tě to tam láká?“

   „Je květen, měsíc, v němž se rozvíjejí tisíce a tisíce květů na všech ovocných stromech,“ vydechl motýl a mávl křídly. Poletoval před Chlapcem, který se dal do běhu, aby mu stačil. Chvílemi poskakoval jako hříbátko, chvílemi přidal do kroku a spěchal do údolíčka, v němž to najednou hrálo všemi barvami – od žluté, přes bílou, růžovou, ale i krvavě červenou. 

   „Letos bude úrodný rok. Jen se podívej, jak bohatě kvetou třešně, višně. Jabloně – to jsou ty stromy s velikánskými květy – budou na podzim obtěžkány jablky; některá jablíčka budou žlutá, jiná zelená, další červená. Však vidíš jejich zářivé květy, každá barva naznačuje, jaká jablka na nich budou zrát.“

   „A copak to jsou za stromy, ty s květy drobounkými, že se skoro ztrácejí v listech?“ zeptal se Chlapec.

  „Tak kvetou švestky nebo ryngloty. O trochu větší květy mají meruňky nebo broskve. Však se k nim slétají většinou vosy. Daremnice, které dozrálé plody nakousnou a pak mlsají.“

   V sadě to bzučelo. Na květech se pásly nejen vosy, ale i včelky a čmeláci. Drobné vosičky kroužilky se skromně spokojovaly s květy na samých koncích větví, aby nebyly v blízkosti svých větších příbuzných. Motýl se už dávno ztratil někde v korunách a Chlapec zakláněl hlavu a čichal jemnou vůní, kterou vánek roznášel po okolí.

   „Mohu si u tebe na chvíli odpočinout?“ uslyšel tichý bzukot a na ruku se mu snesla včela. „Sbírám nektar a pyl od samého východu slunce. Jen se podívej, co musím na svých nožkách unést.“ 

   Chlapec kulil oči na batůžky plné pylu, které včelka měla zavěšeny na nejsilnějších nožkách. „Pročpak to? Kampak s tím bohatstvím?“

   „Z nektaru bude med a tím se budeme živit v zimě. Pylem krmíme svoje potomky. Jsou to hladovci. Však se přijď podívat k úlu. Zavedu tě tam!“

   Úl byl na konci sadu. Ze všech stran se k němu slétaly včely stejně obtěžkané jako byla Chlapcova průvodkyně. „Počkej chvíli, dostaneš dárek.“

   Zpátky už přiletěla s dalšími včelkami. Nesly kousíček něčeho, co bylo z vosku. Včelího vosku, aby bylo jasno.

   „Ochutnej,“ pobídla včelka Chlapce. „Je to ždibec plástve, kam ukládáme med.“

   A Chlapec vzal tu kostičku, vložil do úst a cítil, jak mu na jazyk stéká neuvěřitelně lahodná sladkost. Zavřel oči a laskal se s pocitem, v němž se mísily chutě a vůně jara, síla slunce a laskavost povětří. Inu, jeden z mnoha darů Přírody. 

Štěpán Neuwirth

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

12.02.2020 21:11

V nitru Země zahřmělo. Sopouchy, co vypouštěly kolem sopečného kráteru sirnaté plyny, zmizely za exploze sopky. Popílek a prach překryly vše živé i neživé na mnoha čtverečních kilometrech. Vše bylo pokryto žhnoucím peklem plynů, popela a lávy. A tak si nejspíše uvědomujeme, že žijeme na neosedlaném oři, který, když si zamane, udělá s námi, nebeskými jezdci sdílejícími osud matky Země, co chce. Jsme svědky a účastníky bouří, tornád, uragánú a přírodních pohrom všeho druhu. A tak nevěřme, že jsme primární příčinou neduhů námi obývané planety. Ty celoplanetární léčky co nám vždy vystrojila a stále na nás chystá, jsou pro nás jejím úskokem, její zlomyslností. Naše maličkost se vždy musí sklonit před nečekanými zvraty v jejím majestátu v rozmařilosti a pohrávání si s našimi osudy. Tam někde uprostřed zlomů zemských ker se hraje o naše příští, o náš osud. A tak si užívejme bzukotu včel, tichého letu divukrásných motýlů, a zpěvu ptáků za kuropění. Příroda má možnost zázraku proměny. Ta je stále přítomná. Jen těch pár roků našeho života se zdánlivě nic nechystá k věčné proměně. Ale přesto cítíme, že změna je naším osudem, že nás provází po věky věků. Snad nalezneme smysl našeho života. Ten pramení z lesní studánky zarostlé kapradím, ale postupně se stává veletokem, aby se po odpaření vody v oceánech vrátil k tomu samému pramínku, z nějž původně průzračná voda vyvěrala. A tak se skláníme pod svědectvím návratu. Voda je důkazem života věčného. Jenom ten strašák věčných změn se prolíná dějinami naší planety. Kdo ví, k čemu směřujeme jako lidské bytosti. .....Mějte se hezky. ....PS: Napsal Jiří Přibyl.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

12.02.2020 19:28

Hezké!Jen se nám to ztrácí nejen z mysli,ale i ve skutečnosti!


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...