• Úterý, 07. duben 2020
  • Svátek má Rukojmí Heřman / Hermína

Chlapec 9
Počet návštěv: 539

Chlapec 9

Potůček se začal Chlapci ztrácet před očima, mizel mezi trsy ostřice a sítiny; chvílemi se voda ještě zaleskla v pásu rákosí, ale když ji Chlapec chtěl následovat, začal se propadat do bahna.

   Polekal se. Pak začal zrádnou půdu obcházet, až našel cestičku, která ho přivedla k velikým stromům. V řadě tam rostly velkolepé duby, jasany a olše. To ještě netušil, že jde po hrázi rybníka, protože ten se skrýval za hustým, neprůhledným pásem orobince. 

   „Jsou jako meče,“ napadlo Chlapce při pohledu na široké, pevné listy. „Jako vojsko s kopími a palicemi,“ dodal, protože mezi houštinou zeleně vyrůstaly stvoly s hnědými šiškami. Nosem vtáhl vzduch a pocítil hořkost smíchanou se sladkostí. Pak to zavonělo rybinou a vodou. Před očima se Chlapci otevřel výhled na rozlehlou hladinu rybníka. Nebyla to žádná louže, ale malé moře. Čirý drahokam zarámovaný pestrou zelení. 

    Hráz byla nevysoká, v jednom místě z ní vybíhal úzký jazyk, po němž Chlapec seběhl k vodě. Byla čistá, průzračná, dno bylo pokryto bělostným pískem. Chlapce to zlákalo, aby šel dál. Nejprve po kotníky, pak mu voda sahala ke kolenům, ale kráčel dála dál, až pocítil vlahé teplo na hrudi.

   „Húúú,“ vydechl slastně. „To je balada, pohádka, nádhera…“ Pak mu došla slova a pojednou ležel ve vodě na zádech. Nepocítil ani špetku strachu. Voda ho nadnášela a lehounce houpala. 

   „Chichichi,“ uslyšel tenounký hlásek. „Copak to tady máme za znakoplavku?“ Na nos Chlapce se posadilo stvořeníčko s blankytnými křídly, velkou hlavou, a ještě s většíma očima. „Kdopak to k nám zavítal?“

   Než však Chlapec stačil odpovědět, zavrčela křídla a okřídlený lovec se vrhl na komára. Pak znovu přistál Chlapci na nosíku s komárem v předních nožkách. „Začínají se rojit, za chvíli jich bude nad rybníkem plno. Musím pro kamarády, dneska budeme mít plná bříška. To víš, my, vážky, se komáry živíme. Večer nám přiletí na pomoc netopýři.“

   Znovu to zavrčelo a vážka zmizela v dálce. Chlapec se postavil, opláchl si tvář a rozhlédl se kolem. A teprve teď si povšiml, že není v rybníku sám. Z rákosí vyplouvaly na volnou hladinu kachny a husy. Ve vzduchu se vznášela křičící hejna racků, něco ho šťouchlo do lýka. V čiré vodě viděl zelený hřbet velikého kapra a za ním plavalo hejno menších rybek.

   „No toto? Samé překvapení – a kdo ví, co ještě na mě čeká?“

   Luplo to, cáklo to – a před Chlapcem se vynořil černý pták s bílou lysinkou na čele. „Mám tě přivítat, jsi náš milý host,“ řeklo ptačisko a dodalo: „Budu tvým průvodcem, pokud nespěcháš.“

   „Nespěchám,“ řekl Chlapec a pohladil ptáka po lesklém peří. 

   „Já jsem lyska, víš? To podle té lysinky na čele. Poplav za mnou, jestli se nebojíš. Máme před sebou kus cesty.“

   A Chlapec se znovu položil na vodu. Měl pocit, jako kdyby ho objala neviditelná ruka, která ho nadnášela a pomáhala mu na cestě za dalším dobrodružstvím. 

- Štěpán Neuwirth -
Publikuje od roku 1966; emeritní tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Ostrava, později tiskový mluvčí Zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity (Dnes lékařské fakulty). Novinář, publicista, spisovatel. 18 vydaných knih; cena E.E.Kische za Tep nemocnice (literatura faktu).

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

13.02.2020 19:22

Po krásách přírody už téměř nikdo netouží.Dnes se musí jezdit k moři,aby se pak mohli jeden před druhým vytahovat.Nakonec krásu neumí každý uvidět a užívat.


 
        Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Do jisté doby jsem si Vás vážil pane Prymulo. Dnes bych Vás však nejraději přetáhl holí po zádech.

Proč tak ostře, ptáte se. Inu to je tak. Přijde mi poněkud hloupé a ubohé, když už člověk neví kudy kam, tak okolo sebe začne kopat a vymýšlet ničím nepodložené návody pro ostatní. Samozřejmě tím myslím záměrné a podotýkám v úvozovkách řízené promořování společnosti!!! Tato bohulibá formulka se velmi lehce může stát smrtící zbraní proti bezbranným lidem v rukách mocipánů. Proto se ptám pane Prymulo-co žerete, že jste tak blbej??? Kdo Vás platí za to, že by se skrze takzvané promořování dalo zbavovat starých a nemocných lidí?? To je Goebbelsovská propaganda a jistě by se to moc líbilo Himmlerovi.

Kdy napsal Martin  Shabu  pravdu ?

Kdy napsal Martin Shabu pravdu ?

V článku z 16. února 2020 „Justiční fakenews z Lidovek“ jsem znectil novináře Martina Shabu za způsob, jakým ve třech článcích z 10.,12. a 14.února 2020 referoval o zahájení trestního řízení proti podezřelým, kteří se pokoušeli z chráněnců spolku  Chamurappi vylákat 20 milionů Kč pod záminkou, že jim zařídí zprošťující rozsudek.

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně nepochybně nepopsatelný zážitek, životní počin, kterým se jim zřejmě vryje hluboko do paměti. Ovšem v jejich nadšení jim může být velkým problémem fakt, že jejich čin nebyl přijat všemi občany se stejným nadšením a uspokojením.

Poslední domácí zprávy

Tak to bychom měli!

Tak to bychom měli!

To si asi řekli na radnici městské části Prahy 6 v čele s panem starostou Ondřejem Kolářem. Odstranění sochy maršála Koněva byl pro ně...

Předposlední zvonění

Předposlední zvonění

Pod rouškou noci, skoro ještě nezačalo svítat, přikázal jistý starosta jeřábníkům strhnout sochu maršála Koněva. Svině v prasečinci nemají...

Co se nezmění?

Co se nezmění?


Pár lidí možná bude víc naštvaných na EU, ale ta si pojede své bomby dál. Rozpočty jsou naplňovány, poslanci vypláceni, procedury...