• Středa, 23. květen 2018
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

Setkání nesetkání
Počet návštěv: 819

Setkání nesetkání

Jan Padych Článek od Jan Padych

Přesně před pětačtyřiceti lety se to přihodilo. Se souborem lidových tanců jsme byli na třítýdenním turné ve Francii. Hostila nás radnice v Gisoru a odtud jsme skoro denně podnikali cesty naším autobusem tak sto a více kilometrů za krajánky pocházejícími z naší země. Někdy jsme měli až dvě vystoupení, a vraceli jsme se zpět až pozdě večer. Takže většinou jenom takové přespání a zase po ránu další výjezd.

Teď už ani nevím, ve kterém městě jsem prožil situaci, o které chci zrovna povyprávět. Prostě pro nás všechny vystoupení jako každé jiné, jenomže zrovna pro mě určitě ne. Protože jsem velice rád a docela vysoko skákal, měl jsem v našich zbojnických tancích několik vlastních sól. A nějak mi vždycky dělalo dobře, když jsem si v předních řadách publika vyhlédl nějakou hezkou dívčí tvář, které jsem se ukláněl a dával jí najevo, že svoje vystoupení věnuji právě jenom a jenom jí. Mně se to líbilo a těm děvčatům to také docela imponovalo, takže mi věnovala zase na oplátku svůj potlesk a obdivné úsměvy. Tak jsem si nějak zvykl, že to probíhalo prakticky všude stejně. Hezká tvář, úklonky, úsměvy, potlesk. Vystoupení skončilo, my jsme sbalili své saky paky a tu tvář už jsem nikdy podruhé neviděl. Až jednou tomu bylo poněkud jinak.

V jednom městě někde v Normandii, už opravdu ani nevím, kde přesně. V přední řadě seděla velmi hezká dívenka vedle starší ženy. Ta krásná tvář mě upoutala okamžitě. Takže od samého začátku našeho vystoupení jsem měl oči jen pro ni a ona se na mě moc hezky usmívala a vracela mi úklonky a svůj potlesk směřovala jen mně osobně. Tak to probíhalo až do samotného závěru. A pak? Opět ten samý šílený frmol. Hlavně my, nejmladší hoši, jsme všechno museli poodnášet do autobusu, veškeré kroje, hudební nástroje a rekvizity. Všeho toho bylo ažaž a my hoši to vždycky odedřeli a všichni ostatní na nás koukali, abychom si ještě pohnuli.

To jsme zrovna tři nesli do autobusu cimbál. Nějak jsme to strčili do místa pro zavazadla a chystali se upalovat do budovy pro další věci. Sotva jsem se odvrátil od autobusu, abych se rozběhl, uviděl jsem tu hezkou dívku z hlediště. Černovláska, delší sukně, háčkovaná halenka, lehký svetřík jenom přes ramena. Hleděla na mě a takto mlčky se mě tázala. A já? Vůbec jsem nevěděl, co udělat. Ona snad uměla česky, zatímco já francouzsky jenom pár slovíček, abych se někde úplně

neztratil, kdybych se třeba zatoulal. Prostě stála a čekala. A o kousek dál za ní postávala ta starší žena, vedle které předtím seděla v hledišti, zřejmě její babička. Kdosi z hochů na mě zavrčel, ať si pohnu. A já se pohnul k budově, abych nezdržoval nakládání krojů a rekvizit.

Ta místní černovláska tedy pochopila. Obrátila se a pomalu odcházela k té starší ženě. Už se ani neohlédla. A já? Už víckrát jsem nepátral v předních řadách hlediště, komu věnovat svá taneční sóla a své úklonky. Ta černovlasá dívka z Francie určitě už dávno zapomněla tehdy na ty úklonky jakéhosi mladého tanečníka, který na ni dělal oči a pak raději běžel snášet rekvizity do autobusu, aby všichni mohli co nejrychleji odjet a už nikdy se nevrátit. Jsem přesvědčený, že ona zapomněla. Zato já si přece jen občas vzpomenu na to zvláštní setkání nesetkání.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

17.01.2018 20:07

Aspoň na něco hezké vzpomínky.


 
Víte vůbec, čeští antisemité, že při bratrovražedných bojích mezi Abbásovým Fatáhem ze Západního břehu Jordánu a vůdcem Hamásu Haníji v Gaze zabíjí Palestinci víc svých soukmenovců, než kolik jich zastřelili Izraelci?

Víte vůbec, čeští antisemité, že při bratrovražedných bojích mezi Abbásovým Fatáhem ze Západního břehu Jordánu a vůdcem Hamásu Haníji v Gaze zabíjí Palestinci víc svých soukmenovců, než kolik jich zastřelili Izraelci?

Čeští antisemité, neznalí reálií Blízkého východu a horující pro stát Palestina, ani netuší, že tento umělý stát tvoří dvě enklávy, které se vzájemně vyvražďují – Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, vzdálené od sebe asi sto kilometrů; bratrovražedný boj Fatáhu s Hamásem stál jen v roce 2007 životy více než 600 lokálních Arabů, co si říkají Palestinci...

Jak vycvičit k pozvolné likvidaci světa bojové plemeno psa jménem Deutschland? Stačí k tomu mít der Großa, Bismarka, Hitlera a farářskou svazačku z NDR Angelu Merkelovou…

Jak vycvičit k pozvolné likvidaci světa bojové plemeno psa jménem Deutschland? Stačí k tomu mít Friedricha II., Bismarka, Hitlera a farářskou svazačku z NDR Angelu Merkelovou…

Pro úvod zásadní řečnická otázka francouzského ekonoma Thomase Pikettyho: „Existuje jediný ekonomický či morální důvod, proč by mělo být Německo, co ve 20. století rozdmýchalo dvě zničující světové války, jedinou evropskou zemí v moderních dějinách, které bylo dopřáno odpuštění obřích dluhů ve velkém“…?

Měli osobní Mercedes, který byl schopný jet i na líh; benzín už ale k sehnání nebyl. Pak došel i špiritus. Tak auto vyměnili za dva koně a žebřiňák se slámou, aby měli na čem spát. Blížila se zima...

Měli osobní Mercedes, který byl schopný jet i na líh; benzín už ale k sehnání nebyl. Pak došel i špiritus. Tak auto vyměnili za dva koně a žebřiňák se slámou, aby měli na čem spát. Blížila se zima...

Hrůzy nacismu musíme stále připomínat a říkat o nich budoucím generacím. V hlavním projevu letošní Terezínské tryzny to v neděli 20. května 2018 řekl předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO). Za současné zlo označil antisemitismus.

Brzy budeme polykat na sucho; nevěříme totiž, že nám dojde sladká voda, třeba jen za 24 hodin jí přes 246 090 000 litrů unikne z poškozeného potrubí. Válka pro vodu? Blbost? Ovšem, už jste někdy zkoušeli zahnat žízeň ropou...?

Brzy budeme polykat na sucho; nevěříme totiž, že nám dojde sladká voda, třeba jen za 24 hodin jí přes 246 090 000 litrů unikne z poškozeného potrubí. Válka pro vodu? Blbost? Ovšem, už jste někdy zkoušeli zahnat žízeň ropou...?

Sucho je v Česku rok od roku stále větší. Proč? Žijeme si v blahobytné nevědomosti. Jen v záchodech se u nás loni spláchlo za 24 hodin cca 214 570 350 litrů sladké vody, přes 246 090 000 litrů jí zase uniklo z poškozeného potrubí...Válka pro vodu? Blbost... A už zkoušeli jste někdy zahnat žízeň ropou...?

Poslední domácí zprávy