• Středa, 15. srpen 2018
  • Svátek má Rukojmí Hana

Setkání nesetkání
Počet návštěv: 1057

Setkání nesetkání

Jan Padych Článek od Jan Padych

Přesně před pětačtyřiceti lety se to přihodilo. Se souborem lidových tanců jsme byli na třítýdenním turné ve Francii. Hostila nás radnice v Gisoru a odtud jsme skoro denně podnikali cesty naším autobusem tak sto a více kilometrů za krajánky pocházejícími z naší země. Někdy jsme měli až dvě vystoupení, a vraceli jsme se zpět až pozdě večer. Takže většinou jenom takové přespání a zase po ránu další výjezd.

Teď už ani nevím, ve kterém městě jsem prožil situaci, o které chci zrovna povyprávět. Prostě pro nás všechny vystoupení jako každé jiné, jenomže zrovna pro mě určitě ne. Protože jsem velice rád a docela vysoko skákal, měl jsem v našich zbojnických tancích několik vlastních sól. A nějak mi vždycky dělalo dobře, když jsem si v předních řadách publika vyhlédl nějakou hezkou dívčí tvář, které jsem se ukláněl a dával jí najevo, že svoje vystoupení věnuji právě jenom a jenom jí. Mně se to líbilo a těm děvčatům to také docela imponovalo, takže mi věnovala zase na oplátku svůj potlesk a obdivné úsměvy. Tak jsem si nějak zvykl, že to probíhalo prakticky všude stejně. Hezká tvář, úklonky, úsměvy, potlesk. Vystoupení skončilo, my jsme sbalili své saky paky a tu tvář už jsem nikdy podruhé neviděl. Až jednou tomu bylo poněkud jinak.

V jednom městě někde v Normandii, už opravdu ani nevím, kde přesně. V přední řadě seděla velmi hezká dívenka vedle starší ženy. Ta krásná tvář mě upoutala okamžitě. Takže od samého začátku našeho vystoupení jsem měl oči jen pro ni a ona se na mě moc hezky usmívala a vracela mi úklonky a svůj potlesk směřovala jen mně osobně. Tak to probíhalo až do samotného závěru. A pak? Opět ten samý šílený frmol. Hlavně my, nejmladší hoši, jsme všechno museli poodnášet do autobusu, veškeré kroje, hudební nástroje a rekvizity. Všeho toho bylo ažaž a my hoši to vždycky odedřeli a všichni ostatní na nás koukali, abychom si ještě pohnuli.

To jsme zrovna tři nesli do autobusu cimbál. Nějak jsme to strčili do místa pro zavazadla a chystali se upalovat do budovy pro další věci. Sotva jsem se odvrátil od autobusu, abych se rozběhl, uviděl jsem tu hezkou dívku z hlediště. Černovláska, delší sukně, háčkovaná halenka, lehký svetřík jenom přes ramena. Hleděla na mě a takto mlčky se mě tázala. A já? Vůbec jsem nevěděl, co udělat. Ona snad uměla česky, zatímco já francouzsky jenom pár slovíček, abych se někde úplně

neztratil, kdybych se třeba zatoulal. Prostě stála a čekala. A o kousek dál za ní postávala ta starší žena, vedle které předtím seděla v hledišti, zřejmě její babička. Kdosi z hochů na mě zavrčel, ať si pohnu. A já se pohnul k budově, abych nezdržoval nakládání krojů a rekvizit.

Ta místní černovláska tedy pochopila. Obrátila se a pomalu odcházela k té starší ženě. Už se ani neohlédla. A já? Už víckrát jsem nepátral v předních řadách hlediště, komu věnovat svá taneční sóla a své úklonky. Ta černovlasá dívka z Francie určitě už dávno zapomněla tehdy na ty úklonky jakéhosi mladého tanečníka, který na ni dělal oči a pak raději běžel snášet rekvizity do autobusu, aby všichni mohli co nejrychleji odjet a už nikdy se nevrátit. Jsem přesvědčený, že ona zapomněla. Zato já si přece jen občas vzpomenu na to zvláštní setkání nesetkání.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

17.01.2018 20:07

Aspoň na něco hezké vzpomínky.


 
Pozval bych inspektory (ČIŽP), aby se přijeli do Ostravy nadýchat skutečného smogu, když jim vadí exhaláty ze spálených červených trenýrek při happeningu v zahradách Pražského hradu…

Pozval bych inspektory (ČIŽP), aby se přijeli do Ostravy nadýchat skutečného smogu, když jim vadí exhaláty ze spálených červených trenýrek při happeningu v zahradách Pražského hradu…

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) právě zahájila přestupkové řízení kvůli narušení životného prostředí happeningem, při kterém prezident Miloš Zeman na Pražském hradě spálil na hasiči hlídaném a za pár minut zlikvidovaném ohníčku jen pár metrů čtverečních červených trenýrek.

V srpnové dny 1968 jsem jako známý naivní antikomunista halekal v naší Kolibě: Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, a na náš okresní asfalt jsem s partou psal: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil…

V srpnové dny 1968 jsem jako známý naivní antikomunista halekal v naší Kolibě: Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, a na náš okresní asfalt jsem s partou psal: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil…

Byla to hektická doba, zatímco kolem se všichni snažili na mně přiživit, jelikož jsem byl jediný bezpartijní s oprávněnou nenávistí, jelikož mého tátu vyhodili jako učitele ze školství k lopatě, jelikož nechtěl, jako věří něco podepsat a někam vstoupit...

ŠTVANICE NA ALENU VITÁSKOVOU POKRAČUJE

ŠTVANICE NA ALENU VITÁSKOVOU POKRAČUJE

Orgány činné v trestním řízení věnují Aleně Vitáskové, bývalé předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ), „péči“,  přiměřenou těžkým zločincům. Začaly ji stíhat v r.2013 na základě obžaloby, jejíž výroková věta má jednoznačně  povahu křivého obvinění. Dne 22. února 2016 ji senát Aleše Novotného Krajského soudu v Brně odsoudil k osmi a půl letům vězení. V nejistotě a obavách pak čekala až do 17. ledna 2018 na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o jejím odvolání. Čekání bylo trestem svého druhu.

Otevřený dopis paní Černochové, ODS

Otevřený dopis paní Černochové, ODS

Paní Černochová, 
než mě vymažete jako jednoho z neupřesněného množství blbečků z FB (kde se nevyskytuji) a z Vašeho života, ve kterém na sto procent neexistuji, přečtěte si těchto několik řádků jako odpověď na Vaši reakci stran těch, kteří k Vaší nelibosti neuznávají hrdinství tří padlých vojáků AČR v Afghánistánu. 
V první řadě se z bůhví jakých důvodů, zastáváte pana náčelníka Generálního štábu generála Opaty, který se populisticky vyjádřil, že se postará o to, aby smrt tří vojáků v Afghánistánu byla objasněna a pachatelé teroristického činu potrestání. 

Poslední domácí zprávy