• Pondělí, 21. leden 2019
  • Svátek má Rukojmí Běla

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce
Počet návštěv: 436

Jan Padych: Fotbálek v šedesátce

Jan Padych Článek od Jan Padych

Už se mi ty kulatiny blížily a já se cítil stále víc ztuhlý. Jasně, když člověku schází pohyb. Avšak přišel podnět. Od syna, třicátníka. Docela se vychloubal, že běhá na delší tratě a že mu to svědčí. Za nedlouho někde na nettu přečetl, že lepší než běh je ostrá chůze.

      Začal tedy vyloženě ostře chodit, věnoval tomu pár hodin denně. Desítka kilometrů byla pro něho nic moc. A náhle? Přestal chodit přímo do dálky. Začal stoupat po schodech, ale vždy jenom nahoru, zatímco dolů se vždycky svezl výtahem a svědomí ho netrápilo. Vysvětlil mi, že na to jsou tabulky. Stačí čtrnáctkrát za den vystoupat šest až osm pater tak do jedné hoďky a má to být skoro jako by ušel nějakých dvacet kiláků. Takto ušetřený čas pak opět s klidným svědomím věnoval poslechu své oblíbené muziky vleže.

     Tehdy mě to zrovna začalo zajímat. Taky jsem si párkrát za den střihnul takovýto výstup do závratných výšin. Zprvu to bylo hodně kruté. To víte, šestý křížek. Plíce se mi neuvěřitelně napínaly a málem trhaly, avšak přežil jsem to, což sami poznáváte.

     No, výsledky se dostavily. Docela brzy, až mě to překvapilo. Nohy se mi zpevnily, což bych opravdu nečekal. Klidně jsem si dovolil slušný sprint. Spíše mi nic jiného nezbývalo, než se pokusit doběhnout tramvaj, když jsem přece zrovna doháněl čas, jak se dalo. Běžel jsem dobrých sto dvěstě metrů, zato v docela skvělém tempu. Za takový sprint by se nemuseli stydět ani dorostenci, myslím si.

     Ta prokletá „tramwey“ mi sice unikla, přestože jsem se dotkl zavírajících se dveří.

     Ale ten údiv přihlížejících!

     Zatímco jsem se vydýchával jako nějaký nafukovací měch, jasně že jsem si všiml všech těch čumilů, co jich tolik procházelo a postávalo všude kolem.

     Všichni hleděli na mě. Spíše nevěřili svým vlastním očím. Viděl jsem na nich, co si zrovna myslí. Jak to, že ten bělovlasý a bělovousý týpek dokáže takto sprintovat. Dokonce se přede mnou, tak na dva tři kroky, postavil jakýsi mladík a zíral a zíral a zjevně nechápal.

     Zato jsem to dobře pochopil já. V několika dalších dnech jsem si opět střihnul podobný úprk za tramvají a vždycky po mně zírali a zjevně nevěřili, co vidí.

     A tehdy jsem si připomněl, že mě před časem kamarádi z naší oblíbené hospůdky vyzývali, ať si s nimi zahraji fotbálek. Nikdy mi to nevyšlo, to víte, povinnosti. Ale teď to bylo jiné. Času mi najednou zbývalo, ne jako předtím. Tak proč si nezahrát? No a ne?

     Své staré kamarády jsem zastihl tam, kde vždycky seděli, co si pamatuji. U jednoho prostranného stolu.

      „Tak co,“ přisedl jsem si. „Zahrajeme fotbálek?“

     Zřejmě to považovali za žertík a rozesmáli se.

     Ale já na ně: „Vy blázni, vždyť zrovna vy jste mě vždycky volali, ať si jdu s vámi zahrát.“

     „To jo,“ přiznali všichni, jeden vedle druhého, avšak měli pro mě jednu jedinou odpověď, kterou ovšem vyslovil ten nejpohotovější z nich: „Ale to bylo před deseti lety, ty vole! Nebo před patnácti? Tak se vzpamatuj!“

     No jo, uvědomil jsem si. Čas běží, opravdu běží, ne jako zrovna my všichni v tom samém věku, co si spíš raději sedneme k dobře napěněnému škopku.

     Nějak se to uložilo samo, že jsem tu chůzi do schodů, hlavně ten fotbálek šedesátiletých kmetů, vzdal. Ale myslím si, že pokud bych někdy zatoužil po vděčném obecenstvu, které ocení sprint bělovlasého a bělovousého kmeta za tramvají, pak opravdu vím, jak na to. Tedy pokud mi zdravíčko nadále poslouží. I po té šedesátce.

Jan Padych
Po absolvování střední ekonomické školy pracoval v obchodních organizacích v kontrolních a řídících funkcích na krajské i podnikové úrovni. V porevolučních letech působil převážně v pojišťovnictví, v letech 1994-1995 také jako jazykový redaktor v knižním nakladatelstvích Optys v Opavě. Od r. 2006 pracoval v bezpečnostních agenturách. Nyní ve starobní penzi.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Jak se gauneři umí vyhnout trestu za své zločiny; Bakala nakradl cca 10 miliard a je vysmátý ve Švýcarsku, prezident Kosova Thaci je miláčkem Albrightové a šéfa EU, byť srbská hlava státu musela v Paříži do kouta

Jak se gauneři umí vyhnout trestu za své zločiny; Bakala nakradl cca 10 miliard a je vysmátý ve Švýcarsku, prezident Kosova Thaci je miláčkem Albrightové a šéfa EU, byť srbská hlava státu musela v Paříži do kouta

A je tu alespoň oživení v nekonečné kauze kosovských vražd z let 2008. Veřejnost se nyní ptá, jakou roli hrál haagský žalobce Geoffrey Nice při zničení důkazů souvisejících s obchodováním s lidskými orgány v kauze „Žlutého domu“? Podle médií v Prištině by mohl Nice také působit jako obhájce kosovského prezidenta Hashima Thaciho a předsedy kosovského parlamentu Kadri Veseliho, pokud se u speciálního soudu ocitnou v dubnu 2019 jako obvinění.

O narozeninách Josefa Škvoreckého, které se nesly v duchu  bonmotu: Chlapi pili, baby kuřily, fajně bylo; oslavenci se moc líbil, jen ho bystře zkrátil na polovinu: Chlapi pili a fajně bylo…

O narozeninách Josefa Škvoreckého, které se nesly v duchu bonmotu: Chlapi pili, baby kuřily, fajně bylo; oslavenci se moc líbil, jen ho bystře zkrátil na polovinu: Chlapi pili a fajně bylo…

Znovu si s laskavou nostalgií v těchto dnech vybavuji to naše torontské setkání zpřed dvaadvaceti roky... Pořád vidím Josefa Škvoreckého, jak celý růžolící s úsměvem popíjí whisku; byla to tak trochu před oslava v duchu pánské jízdy, jíž byl přítomen i domácí pán Lumír Salivar, literátův švagr, v jehož bytě se oslava konala.

Jair Bolsonaro

Jair Bolsonaro

Čerstvě inaugurovaný prezident Brazílie Jair Bolsonaro v proklamaci k národu uvedl, že nejlidnatější země Latinské Ameriky se nyní začala „osvobozovat od socialismu, od úpadku hodnot a od politické korektnosti“ a slíbil obnovu pořádku v zemi.

Poslední domácí zprávy