• Úterý, 07. červenec 2020
  • Svátek má Rukojmí Bohuslava

Poučné výročí
Počet návštěv: 746

Poučné výročí

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

V záplavě zpráv okolo koronavirové pandemie úplně zapadlo jedno zajímavé a pro náš kontinent velice poučné výročí. Druhého  února uplynulo pěkných a kulatých třicet let od rozhodnutí tehdejšího presidenta Jihoafrické republiky, Frederika de Klerka, zrušit zákaz Afrického národního kongresu a zahájit politiku „dialogu” a „reforem”. Byl tak nastartován proces pádu jihoafrického režimu apartheidu, který vyvrcholil volbami v roce 1994 a faktickým předáním veškeré moci černošské většině.

Tři desítky let už umožňují objektivně zhodnotit, jak tahle politika vstřícnosti dopadla a k čemu vedla. Začít můžeme tak zvanou „očekávanou dobou dožití” průměrného obyvatele Jihoafrické republiky, která v době konce apartheidu dosahovala 64 let, tak jako třeba v Turecku nebo Rusku. Ta se postupně snižovala až na současných 56 let, jako v Somálsku (zdroj).

Co se ovšem stejnou rychlostí zvyšovalo, to byla míra násilí, včetně sexuálního.  V zemi dochází v průměru ke 132,4 znásilněním na 100 000 obyvatel, což je zdaleka nejvíc na světě. Druhou příčku drží, pro zajímavost, nedaleká Botswana, která má 93 případů na sto tisíc. Jednou z příčin, krom africké kultury machismu, agresivity a nezdrženlivosti, může být i dost rozšířená pověra, že HIV se dá vyléčit znásilněním panny, nebo ještě lépe bělošky. Dík tomuto přístupu v zemi AIDS, tedy HIV pozitivity, rozhodně neubývá. Ba co víc, Jihoafrická republika se v tomto oboru propracovala na pozici  světového šampiona. V roce 2018 tam měli 7,7 milionu pozitivních, s prevalencí 20,4% ve skupině 15 – 49 let. (zde). Což je v jiných zemích ta nejproduktivnější část populace…

Část nepředstavitelné míry násilí v tamější společnosti souvisí i s drogami. Podle některých údajů (zde) má problém s užíváním drog okolo 15% jihoafrické populace. Ruku v ruce s tím jde i počet přepadení, vražd a dalších násilných činů, který v posledním desetiletí stále stoupá (zde).

Tím ovšem tím zdaleka nejodpornějším, je vztah nových vládců Jižní Afriky k tamějšímu bílému obyvatelstvu. K těm, kdo jim před třiceti lety dobrovolně, mírovou a parlamentní cestou předali klíče od moci v zemi. Tady lze hovořit o čirém rasismu a vládou blahovolně tolerované genocidě. Od doby, co moc převzal ANC, bylo v Jižní Africe zavražděno více než 70 000 bílých. Více než 5 000 farmářů bylo ubito na svých farmách, často za použití extrémních forem mučení a brachiálního násilí (zde). Vyjímkou nebylo ani napichování na háky a uvláčení za auty… (zde).  Bílý farmář má v této zemi dvojnásobně vyšší pravděpodobnost, že bude zabit v práci, než policista. Jeden je zavražděn v průměru každý pátý den…

K vyhánění farmářů z jejich majetku otevřeně vyzývají i nejvyšší autority země. Minulý president JAR, Jacob Zuma, za obrovského aplausu jeho věrných, zpíval na veřejném shromáždění „bojovou” píseň Afrického národního kongresu, s milým názvem „Zabij Bůra”. Tak se v místním dialektu označují bílí farmáři. Jde o typicky africkou bubnovačku – halekačku, ve které se do úmoru opakují dvě fráze: dubula dubula (střílejte střílejte) a dubul’ibhunu (střel Bůra).

S tou písní, jakož i programem, v ní obsaženým se vládnoucí ANC nijak neskrývá. Už desetiletí. Ale jindy tak hyperaktivní „pokrokové lidstvo” se tomu jen přiblble usmívá a zdvořile mlčí. Generální tajemník ANC Gwede Mantashe, to přece na tiskové konferenci v roce 2010 řekl jasně: “Tuto píseň nelze považovat za nenávistný projev nebo za protiústavní.” A bylo.

Není bez zajímavosti, že zmíněný lidový zpěvák a jihoafrický president Jacob Zuma musel svou funkci v roce 2018 opustit, když se provalila (i na Jihoafrické poměry) mamutí krupce vedení jeho strany a jemu blízkých, při které mělo být rozkradeno a ze státních zakázek „odkloněno” něco v přepočtu okolo 350 miliard korun.

Nejsmutnější, při pohledu na tristní výsledky „bačování” černošských vládců Jižní Afriky, je zjištění, jak to vlastně bylo zbytečné. V roce 1990, kdy se F. de Klerk rozhodl k „reformám”, nacházel se hlavní podporovatel Afrického národního kongresu, Sovětský svaz na hraně rozpadu. Ještě rok, dva… a veškerá podpora protistátního ANC by skončila. Bojovné, „revoluční” hnutí by pak tiše zašlo na (finanční) úbytě. S umírněným vůdcem místního majoritního kmene Zulu se dalo jednat. Částečnou samostatnost a kmenová území už měl z dřívějška. Dohoda o postupném oddělení, transferech obyvatelstva a osamostatnění na základě spojení stávajících „bantustanů”,  se vznikem dvou „etnických” států byla na dosah. Ale „někdo” to chtěl smíchat. Za každou, skutečně za jakoukoli cenu…

Velice se angažovaly 2 cizí, nadnárodní entity. OSN a USA. Bojkoty, sankce, diplomatické tlaky a bůhví jaké tajné operace… Jedním z nejagilnějších, ve snaze dotlačit JAR k předání moci černým afričanům byl tehdy jistý Herman Cohen, ministerský tajemník USA. Nakonec se jim to podařilo. Bohužel. S výsledky, které dnes vidíme.

Proto je třicáté výročí zahájení ústupu bílé vlády v JAR a předávání moci „politikům” místních afrických kmenů poučné i pro nás. I ti z nás, kteří nevěří na „spiklenecké teorie” o plánu na likvidaci bílé, tvořivé rasy a jejího nahrazení pologramotnými míšenci, za účelem návratu světové populace o několik staletí zpět, až na práh feudalismu, si mohou z té Jihoafrické tragedie něco vzít.

Třeba další důkaz, že ty tisíckrát opakované, profláklé fráze o „jednom lidstvu” jsou naprostým nesmyslem. Že na Zemi stále existují různé kultury; některé z nich jsou zcela nekompatibilní a nemísitelné s jinými. Že klidné, mírové soužití dvou nemísitelných kultur na jednom území je nemožné. Že agresivnější kultura s populační dynamikou hlodavců nakonec ovládne každé území, kam pronikne. A konečně že pokus o nějakou „lidskou domluvu” s primitivnější a agresivnější kulturou, stejně jako naivní představy politiků, že to „nějak uhrajeme”, jsou předem odsouzeny k zániku. A s nimi i lidé, kteří si tyhle politiky zvolil.

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Global finance loan Company

Global finance loan Company

28.03.2020 19:18

Dobrý den, hledáte právního a spolehlivého věřitele? Potřebujete půjčku? Potřebujete naléhavou finanční pomoc? Potřebujete naléhavou půjčku na splacení dluhu nebo potřebujete kapitálovou půjčku pro zlepšení vašeho podnikání? nabízet všechny typy půjček fyzickým a právnickým osobám s úrokovou sazbou 2% za jasných a srozumitelných podmínek. Budeme poskytovat jakoukoli částku kdekoli, pokud máte zájem o půjčku od naší společnosti, kontaktujte nás pro více informací

(e-mailem) globalfinanceloancompany1@gmail.com


 
Petr Majevský

Petr Majevský

27.03.2020 18:54

A právě takoví jsou ti migranti,kteří jsou podle vítačů chudáčci a mají občany Evropy kulturně obohatit.Obohatit o násilí a vraždy.To nejsou jen Jihoafričané,takoví jsou všichni černoši.To zabíjení bílých farmářů se provádělo i jinde a ze země,která se sama dokázala uživit,se stala hladomorna pro všechny své obyvatele.Jediné co umí je dělat ohromnou spoustu dětí na přelidněnou planetu,kterou zákonitě musí zdevastovat!


 
Putin a náš svět…

Putin a náš svět…

Zatímco USA den po dni prohlubují svůj rozval, zatímco EU, kromě sankcí proti Rusku nezvládla ve své "vyspělé" západní části koronavirus a lidé umírali po desetitisících, Rusko ukázalo světu jak je semknuté, jak si drží tolik potřebné tradiční hodnoty.

Nechci zpoplatnit Sněžku. Bude to pro bohaté

Nechci zpoplatnit Sněžku. Bude to pro bohaté

Cestou z Velehradu hlásili v rádiu, že se uvažuje zavést poplatek za to, že půjdete v Krkonoších na Sněžku. Ač obyvatel obce (Pec pod Sněžkou), chodím nahoru jen tak 2x za rok. Při Svatovavřinecké pouti 10. srpna jdeme většinou celá rodina a pak obvykle ještě jednou nějací známí, co na Sněžce ještě nebyli, nebo tak něco. Takže by mne to finančně nezruinovalo. Ale věc má širší rozměr než peněžní.

Poslední domácí zprávy