• Čtvrtek, 26. listopad 2020
  • Svátek má Rukojmí Artur

Dvojitá erupce Bruselského šílenství
Počet návštěv: 1155

Dvojitá erupce Bruselského šílenství

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

Tento týden se v Bruselu opravdu činili. Poslancům Evropského parlamentu se podařilo  přijmout a schválit dvojici skutečných perel – Evropský klimatický zákon a tak zvanou Šimečkovu Zprávu o ochraně právního státu.  To první je určeno k definitivnímu zničení naší životní úrovně, to druhé pak k likvidaci našeho způsobu života.

Nejdříve k té první normě. Jádrem přijatých “Pozměňovacích návrhů k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (EU) 2018/1999 (evropský právní rámec pro klima)”, tedy zkráceně Klimatického zákona, je snížení emisí CO2 o 60% oproti úrovni roku 1990 do roku 2030. Ovšem tím ambice předkladatelů zdaleka nekončí, snižovat se bude dál, i po tomto roce. Až budou emise konečně na nule. K čemuž máme dospět roku 2050. A to závazně.

Takovým návrhům se obecně říká „ambiciózní”. I když  čeština k tomu má výstižnější slovo – furiantské. Ve smyslu praštěného, zbytečného a zjevně neuskutečnitelného návrhu, který však má potenciál nás přivést na buben. Což Klimatický zákon skutečně má. K tomu zjištění není třeba se prokousávat sáhodlouhým a evropsky nesrozumitelným textem. Postačí jen pár ukázek.

Bod 6)  Dosažení klimatické neutrality vyžaduje, aby všechna hospodářská odvětví, včetně letecké a námořní dopravy, snížila rychle své emise téměř na nulu. Bod 12a)  Každý členský stát má odpovědnost za individuální dosažení klimatické neutrality nejpozději do roku 2050.

A aby europoslanci ukázali, že si z nás v Bruselu fakt nedělají legraci, doplnili Klimatický zákon i o příslušnou hrozbičku: Bod (18a)   Dosažení klimatické neutrality je možné pouze tehdy, pokud všechny členské státy sdílejí zátěž a plně se zaváží k transformaci na klimatickou neutralitu. Každý členský stát má povinnost splnit prozatímní i konečné cíle, a pokud se Komise domnívá, že tyto povinnosti nejsou splněny, měla by být zmocněna přijímat opatření proti členským státům.

Asi stačí, že. Teď přejděme k té druhé normě. Ke Zprávě o ochraně právního státu. Přednesl ji Michal Šimečka liberální europoslanec z frakce Renew Europe, vyslaný do Brusele stranou Progresivní Slovensko. A podle toho návrh vypadá. Jeho podstatou je pozastavení přístupu k evropským fondům pro „členský stát, který nerespektuje hodnoty EU”. Což radostně přijala drtivá většina přítomných europoslanců. Pro bylo 521, proti 152 a 21 se zdrželo hlasování.

Mechanismus, jak „darebácký stát” odstřihnout od peněz je zhruba následující: Bude zaveden tak zvaný „Roční monitorovací cyklus hodnot Unie”, kde bude hodnocen stav dodržování hodnot v příslušném členském státě a následně mu předána doporučení, co a jak má zlepšit. Pochopitelně se závazným časovým harmonogramem.

Kdyby si však příslušná země postavila hlavu a neprovedla tato „doporučení”, může Komise přistoupit k sankcím, jako je například zahájení postupu podle článku 7, nebo pozastavení finančních prostředků čerpaných z EU. Mechanismus se má ještě doladit jednáním mezi europarlamentem, radou členských států a Evropskou komisí. Poslanci požadují neprodlené zahájení těchto jednání. Ještě během německého předsednictví….

A co že se má vlastně kontrolovat? Podle Šimečkova právě přijatého návrhu, se má rozsah kontroly rozšířit na všechny hodnoty, obsažené ve Smlouvě o EU, včetně lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu, dodržování lidských práv, práv menšin….

A je to tady. Jak neobyčejně trefně a pravdivě uvedl sám předkladatel návrhu, Michal Šimečka, návrh se dotýká: „samotné budoucí identity EU”. Kterou, aspoň podle hlasování europoslanců z tohoto týdne, má zjevně být chudý, promrzlý vegan z donucení, žijící v kolektivním, sdíleném bytě a přemisťující se (podle pořadníku) na obecním sdíleném kole, který závistivě vzhlíží k výšinám top star vládnoucích LGBT, na ulici líbá na potkání černým boty a těší se na slavnostní obřad obřízky své malé dcery podle „těch nových zvyků”.

Opravdu u tohohle musíme být?

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

09.10.2020 19:35

Odpovím na otázku "musíme u toho být"?Ano,musíme.protože tento národ nemá nejmenší zájem o svou budoucnost a je mu jedno,jestli bude či nebude existovat.Rozhodli o tom voliči,zpitomnělí propagandou eurohujerských idiotů.Protože čeští politici si uzurpovali moc,šlo by vystoupit pouze s jejich laskavým svolením.Např.Sobotka,co by premiér,řekl doslova,že on nedovolí žádné rozhodování o vystoupení.Stejným způsobem se prezentoval profesionální posranec Benda.Tímto dal jasně najevo,že politiky nezajímá národ,ale jimi vymyšlená debilita.Od toho se odvíjí i to ostatní!


 
Odvolací soud v Pensylvánii nařídil přezkoumat sporné hlasovací lístky zaslané poštou v rámci voleb prezidenta USA

Odvolací soud v Pensylvánii nařídil přezkoumat sporné hlasovací lístky zaslané poštou v rámci voleb prezidenta USA

Každým dnes se jeví jako pravděpodobnější, že o budoucím prezidentovi USA nakonec rozhodne Nejvyšší soud USA. Při projednávání volebních stížností a žalob na falšování voleb vyplouvají na povrch stále další skandální informace o obřím rozsahu volebního podvodu, který byl zřejmě spáchán při letošních prezidentských volbách. Je také zajímavé sledovat i rozdíly, jak o causách informují média v Evropě a v USA.

Chci žít po dny, které mě ještě čekají, jako orel

Chci žít po dny, které mě ještě čekají, jako orel

Jsem hrdý, ale nesmírně vytočený Čech. Jsem pragmatik a netvořím si vlastní názor podle mediokracie. Nehodnotím politický subjekt podle toho, jak se onálepkuje, nebo jak jej onálepkují media, ale podle programu a toho, jak jej plní. Pokud někdo fandí třeba senilnímu levičákovi Bidenovi, který si plete děti a vnoučata, mazlí se s holčičkama a ani neví, kam kandiduje a na mítingu tvrdí že do Kongresu, je to jeho věc. Nicméně, je tedy levičák, což je také jeho věc. Moje věc zase je, že si od něj nenechám kecat do života.

Poslední domácí zprávy