• Sobota, 19. říjen 2019
  • Svátek má Rukojmí Michaela

Absurdní divadlo
Počet návštěv: 3086

Absurdní divadlo

- Ivan Kratochvíl - Článek od - Ivan Kratochvíl -

Ve světle současných událostí se nám jeví naše společnost, jako jedno velké absurdní divadlo. Máme již „Zlatou kapličku“, ale co jsme si postavili za pětadvacet let, to překonává veškeré představy. Celá stavba našeho společenského divadla, stojí na základních kamenech zvaných „demokracie“. Podívejme se blíže na prvotní definici tohoto pojmu.

Schůze lidového sněmu se konaly nejméně čtyřicetkrát do roka. Účast jednotlivých členů na něm byla honorována platem. Členy sněmu se mohli stát svobodní athénští občané, kteří mohli nosit zbraň a byli starší 21 let. Mezi lid se v Athénách nepočítali cizinci, ženy a otroci. Například před začátkem Peloponéské války (roku 431 př. n. l.) žilo v Attice kolem 200 000 dospělých jedinců, z toho bylo 20-25 000 občanů mužského pohlaví, 80 000 otroků a 25 000 cizinců (metoiků).

Sněm disponoval nejen zákonodárnými, ale také výkonnými a soudními pravomocemi. Mohl využít i institutu tzv. ostrakismu pro vyhnání nepopulárních politických osobností za hranice země na 10 let, což byla prevence před možným využitím jejich popularity ke svržení demokratického zřízení.

Po tisíciletí se tento pojem a systém vyvíjel. Po roce 1989 jsme natěšení na demokracii převzali model, který nesl tento skoro zbožnělý název. A tak jsme se pustili do díla. Začali jsme budovat svou „Zlatou kapličku die Nummer zwei„. Postavili jsme chalupu a nahrnuli jsme se na avízované představení. Obsazení rolí bylo impozantní. Hlavní role hráli ministři, poslanci a samotný president. A tak jsme nepochybovali o skvělém uměleckém zážitku. Ke konci třetího dějství jsme však začali střízlivět z našeho očekávaného uměleckého snu. Nestačili jsme se divit, co nám aktéři na jevišti předvádí.

Podle Williama Shakespeara se herci zabývali otázkou „být či nebýt“ a my v hledišti jsme si zas říkali, zda „bít či nebít“. Diváci se začali netrpělivě a podrážděně vrtět ve svých sedačkách a celý dav dával hlasitě najevo, že divadelní představení nestojí za nic. Bouření zapříčinilo, že se celá stavba „Kapličky“ začala hroutit na naše hlavy. Obecenstvo se rozeběhlo do svých domovů a začalo budovat záchranný systém svých životů. Ze sdělovacích prostředků se dozvídalo, že naše druhá kaplička je fuč. Prostě není. Tak se všeobecně předpokládalo, že herci předmětného představení zůstali pod troskami. Všichni se tak trochu začali cítit opuštění a bezradní. Kdo nám teď bude hrát?

Jak to tak bývá, přišel čas jara a oslav lepších časů. Lidé se začínají scházet na náměstích a vesele pokřikovat hesla, jak se po dobu léta budeme mít.

Shůry z prostoru odnikud však zaznívají fanfáry! Lidé umlkají a zprvu se domnívají, že zazněly trouby nebeské. Někteří v nadšení křičí. Zázrak! Ti unavenější z uměleckých zážitků posledních dnů zas vzdychají, konec světa. Jak to tak bývá, ti druzí mají pravdu. Branami našich měst přijíždí cirkus. Na vozech artisté a herci. Vesele mávají a provolávají: „Hurá, hurá“. Na mou duši jsou to naši herci ze zaniklé kapličky. Ano, ano, ministři, poslanci nás přišli obveselit. Mají i medvědobijce. Ten za sebou, daleko za vozem, táhne medvěda v řetězech. Černý na čestném místě pokyvuje hlavou a prstem k Nebi naznačuje, že nám poví novinu.

Však Nebe čisté, bez znamení,

zpráva asi přijde o novoluní.

Stařec na kozlíku práská bičem,

o morálce křičí, přičemž

neznaje ostudu

močí beze studu

jako náš pes na dvorku,

když čeká na čubku.

Na konci průvodu kdosi vsedu

v mercedesu se značkou EU.

(Ta zvláště nás zaujala. My, Kocourkovští máme tak maximálně na trakaři řehtačku. „No, však jsou Velikonoce“, říkáme si.)

Ti v průvodu jsou jinčí páni,

mají značku na zadání.

Kejklířský proviant vezou

v řebřiňácích plných.

Hlavou nám tím vším matou

„Plníme přání mnohých“.

Však k našemu poznání místo slámy

trčí hlavně pušek útočných.

To není pravda, to jsou fámy,

tvrdí misionáři mezi námi.

Za zlaťáky za městem domy staví,

Mít z neziskovky zisk, to vadí?

Tu odměnu zaslouženou dětem,

co ukazovali světu cestu. Fetem.

V tu chvíli odněkud horda dědků s lampasy přehrazuje vpád.

Zde v předměstí budete hrát!

Křičí: Naše domovy náš hrad.

A stalo se. Ne-u-vě-ři-tel-né.

V nových šatech nám začínají herci oznamovat nové  motto staré hry. Už to není William a jeho „být či nebýt“, ale „byli jsme, jsme a budeme.

Co myslíte, bude to představení k pláči či k pobavení?

Ještě, že tu jsou dědci s lampasy.

 

S přáním všeho nejlepšího ve dnech příštích,

přeje velení „Vojáků v záloze za mír“.

Však jsou dny z mrtvých vstání.

 

V Praze dne 26. března 2016

- Ivan Kratochvíl -
Je absolventem Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši v oboru Speciální technika protivzdušné obrany státu a Vojenské akademie Brno obor Řízení obrany státu, pplk. v záloze, absolvent mnoha dalších škol a muž mnoha profesí s velmi dobrým analytickým myšlením a odolností vůči stresu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Kdoví, jak by dnes vzpomínaly na Dubčeka, který zemřel 7. 11. 1992, Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa?

Kdoví, jak by dnes vzpomínaly na Dubčeka, který zemřel 7. 11. 1992, Kubišová a Janžurová, nebo již zesnulá antikomunistka Čáslavská, přestože to byl první tajemník ÚV KSČ, resp. právem nejmocnější komunista Československa?

Automobilová nehoda 1. září 1992 na dálnici u Humpolce ukončila 7. listopadu 1992 politickou i životní cestu Alexandera Dubčeka. Řidič luxusního BMW dostal v dešti na problematickém úseku 88. kilometru smyk, nezvládl řízení a proletěl svodidly.

Halík obdržel kříž za zásluhy o česko-německé smíření, Herman na sjezdu landsmašaftu oslovil německy potomky henleinovců: “Milí přátelé“; jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet..

Halík obdržel kříž za zásluhy o česko-německé smíření, Herman na sjezdu landsmašaftu oslovil německy potomky henleinovců: “Milí přátelé“; jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet..

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier udělil českému katolickému knězi a teologovi Tomáši Halíkovi státní vyznamenání - Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo. Halík kříž obdržel za zásluhy o česko-německé smíření a angažovanost za spravedlivou občanskou společnost i dialog mezi národy a náboženstvími.

Prvenství Rusů: Gagarin - první člověk obletěl Zemi- Leonov první ve volném prostoru; Ruští vědci se též potopili na dno jezera Bajkal s více než 1700 druhů rostlin a živočichů; hloubkou 1 637 metrů vytvořili sladkovodní světový rekord…

Prvenství Rusů: Gagarin - první člověk obletěl Zemi- Leonov první ve volném prostoru; Ruští vědci se též potopili na dno jezera Bajkal s více než 1700 druhů rostlin a živočichů; hloubkou 1 637 metrů vytvořili sladkovodní světový rekord…

Ve věku 85 let zemřel 11, října 2019 bývalý sovětský kosmonaut Alexej Leonov, který 18. března 1965 jako první člověk vystoupil do otevřeného kosmu. Informovala o tom ruská média s odvoláním na páteční oznámení Leonovovy spolupracovnice Natalije Filimonovové.

Po 9 letech Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vynesl rozsudek; norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte Bude to precedent v kauze Evy Michalákové, které  tak byly odebráni její dva syny v roce 2011?

Po 9 letech Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vynesl rozsudek; norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte Bude to precedent v kauze Evy Michalákové, které tak byly odebráni její dva syny v roce 2011?

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku konečně vynesl v říjnu 2019 rozsudek, podle nějž norská sociální služba Barnevernet porušila práva matky a dítěte, když jí ho odebrala a proti její vůli dala k adopci. Znamená to pro Norsko nějaké změny, nebo se přístup Barnevernetu měnit nebude?

Poslední domácí zprávy