• Pondělí, 18. leden 2021
  • Svátek má Rukojmí Vladislav

Absurdní divadlo
Počet návštěv: 3615

Absurdní divadlo

- Ivan Kratochvíl - Článek od - Ivan Kratochvíl -

Ve světle současných událostí se nám jeví naše společnost, jako jedno velké absurdní divadlo. Máme již „Zlatou kapličku“, ale co jsme si postavili za pětadvacet let, to překonává veškeré představy. Celá stavba našeho společenského divadla, stojí na základních kamenech zvaných „demokracie“. Podívejme se blíže na prvotní definici tohoto pojmu.

Schůze lidového sněmu se konaly nejméně čtyřicetkrát do roka. Účast jednotlivých členů na něm byla honorována platem. Členy sněmu se mohli stát svobodní athénští občané, kteří mohli nosit zbraň a byli starší 21 let. Mezi lid se v Athénách nepočítali cizinci, ženy a otroci. Například před začátkem Peloponéské války (roku 431 př. n. l.) žilo v Attice kolem 200 000 dospělých jedinců, z toho bylo 20-25 000 občanů mužského pohlaví, 80 000 otroků a 25 000 cizinců (metoiků).

Sněm disponoval nejen zákonodárnými, ale také výkonnými a soudními pravomocemi. Mohl využít i institutu tzv. ostrakismu pro vyhnání nepopulárních politických osobností za hranice země na 10 let, což byla prevence před možným využitím jejich popularity ke svržení demokratického zřízení.

Po tisíciletí se tento pojem a systém vyvíjel. Po roce 1989 jsme natěšení na demokracii převzali model, který nesl tento skoro zbožnělý název. A tak jsme se pustili do díla. Začali jsme budovat svou „Zlatou kapličku die Nummer zwei„. Postavili jsme chalupu a nahrnuli jsme se na avízované představení. Obsazení rolí bylo impozantní. Hlavní role hráli ministři, poslanci a samotný president. A tak jsme nepochybovali o skvělém uměleckém zážitku. Ke konci třetího dějství jsme však začali střízlivět z našeho očekávaného uměleckého snu. Nestačili jsme se divit, co nám aktéři na jevišti předvádí.

Podle Williama Shakespeara se herci zabývali otázkou „být či nebýt“ a my v hledišti jsme si zas říkali, zda „bít či nebít“. Diváci se začali netrpělivě a podrážděně vrtět ve svých sedačkách a celý dav dával hlasitě najevo, že divadelní představení nestojí za nic. Bouření zapříčinilo, že se celá stavba „Kapličky“ začala hroutit na naše hlavy. Obecenstvo se rozeběhlo do svých domovů a začalo budovat záchranný systém svých životů. Ze sdělovacích prostředků se dozvídalo, že naše druhá kaplička je fuč. Prostě není. Tak se všeobecně předpokládalo, že herci předmětného představení zůstali pod troskami. Všichni se tak trochu začali cítit opuštění a bezradní. Kdo nám teď bude hrát?

Jak to tak bývá, přišel čas jara a oslav lepších časů. Lidé se začínají scházet na náměstích a vesele pokřikovat hesla, jak se po dobu léta budeme mít.

Shůry z prostoru odnikud však zaznívají fanfáry! Lidé umlkají a zprvu se domnívají, že zazněly trouby nebeské. Někteří v nadšení křičí. Zázrak! Ti unavenější z uměleckých zážitků posledních dnů zas vzdychají, konec světa. Jak to tak bývá, ti druzí mají pravdu. Branami našich měst přijíždí cirkus. Na vozech artisté a herci. Vesele mávají a provolávají: „Hurá, hurá“. Na mou duši jsou to naši herci ze zaniklé kapličky. Ano, ano, ministři, poslanci nás přišli obveselit. Mají i medvědobijce. Ten za sebou, daleko za vozem, táhne medvěda v řetězech. Černý na čestném místě pokyvuje hlavou a prstem k Nebi naznačuje, že nám poví novinu.

Však Nebe čisté, bez znamení,

zpráva asi přijde o novoluní.

Stařec na kozlíku práská bičem,

o morálce křičí, přičemž

neznaje ostudu

močí beze studu

jako náš pes na dvorku,

když čeká na čubku.

Na konci průvodu kdosi vsedu

v mercedesu se značkou EU.

(Ta zvláště nás zaujala. My, Kocourkovští máme tak maximálně na trakaři řehtačku. „No, však jsou Velikonoce“, říkáme si.)

Ti v průvodu jsou jinčí páni,

mají značku na zadání.

Kejklířský proviant vezou

v řebřiňácích plných.

Hlavou nám tím vším matou

„Plníme přání mnohých“.

Však k našemu poznání místo slámy

trčí hlavně pušek útočných.

To není pravda, to jsou fámy,

tvrdí misionáři mezi námi.

Za zlaťáky za městem domy staví,

Mít z neziskovky zisk, to vadí?

Tu odměnu zaslouženou dětem,

co ukazovali světu cestu. Fetem.

V tu chvíli odněkud horda dědků s lampasy přehrazuje vpád.

Zde v předměstí budete hrát!

Křičí: Naše domovy náš hrad.

A stalo se. Ne-u-vě-ři-tel-né.

V nových šatech nám začínají herci oznamovat nové  motto staré hry. Už to není William a jeho „být či nebýt“, ale „byli jsme, jsme a budeme.

Co myslíte, bude to představení k pláči či k pobavení?

Ještě, že tu jsou dědci s lampasy.

 

S přáním všeho nejlepšího ve dnech příštích,

přeje velení „Vojáků v záloze za mír“.

Však jsou dny z mrtvých vstání.

 

V Praze dne 26. března 2016

- Ivan Kratochvíl -
Je absolventem Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši v oboru Speciální technika protivzdušné obrany státu a Vojenské akademie Brno obor Řízení obrany státu, pplk. v záloze, absolvent mnoha dalších škol a muž mnoha profesí s velmi dobrým analytickým myšlením a odolností vůči stresu.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Svoboda slova zemřela v USA...

Svoboda slova zemřela v USA...

Cituji z Echo24.cz: “John Matze, ředitel a spoluzakladatel sociální sítě Parler, musel kvůli výhrůžkám smrtí a obavám o bezpečnost opustit i s rodinou svůj domov. Informovala o tom televize Fox News. Že obavy Matze jsou oprávněné, dokazuje i zájem skupiny hackerů, která zveřejnila na internetu jeho adresu a další osobní údaje. Po nátlaku velkých technologických společností, které defacto Parler, který odmítal cenzuru, zrušily, mají čelit výhrůžkám i další jeho zaměstnanci.”

 

Boyd Cathey: Svět i mnoho Američanů si neuvědomuje, že USA jsou dnes bezkulturním totalitním státem, ve kterém se praktickým plněním prvního dodatku Ústavy stal domácí terorizmus. Vítejte v Gulagu r. 2021.

Boyd Cathey: Svět i mnoho Američanů si neuvědomuje, že USA jsou dnes bezkulturním totalitním státem, ve kterém se praktickým plněním prvního dodatku Ústavy stal domácí terorizmus. Vítejte v Gulagu r. 2021.

Mediální prostor je plný pověstí o „povstání“ Trumpových příznivců, tzv. „ubožáků (deplorables)“, 6. ledna t.r. před Kapitolem. Od toho dne všechna média establishmentu vyřvávají do světa, že země stála toho dne okraji propasti, že šlo o „zradu“ a „povstání“, a vyslovují absolutní a neodvolatelný požadavek „potlačit“ a „zničit“ každého, kdo by se proti této jejich likvidační touze postavil. A cílem útoku nejsou jen „ubožáci“, ale kdokoli, kdo by se odvážil toto pomstychtivé myšlenkové schéma jakýmkoli způsobem zpochybnit.

Poslední domácí zprávy

Amerika v nahotě

Amerika v nahotě

Ten večer Tříkrálový mně zůstane dlouho v paměti. Česká televize nedávala nějaký válečný film z Hollywoodu, v televizi nebyly ani záběry z...