• Čtvrtek, 23. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

Úžasný český úspěch: Telička se stal jedním ze 14 místopředsedů Evropského parlamentu
Počet návštěv: 1996

Úžasný český úspěch: Telička se stal jedním ze 14 místopředsedů Evropského parlamentu

Josef Nožička Článek od Josef Nožička

Jak jste možná již zaregistrovali z dnešních zpráv, český europoslanec Pavel Telička byl dnes zvolen jedním ze 14 místopředsedů Evropského parlamentu.  

Když jsem dnes tuto zprávu v médiích zaregistroval, tak mě zarazila především jedna věc: na co vrcholný orgán Evropské unie potřebuje těch místopředsedů 14? Jak jsem se dočetl ve zprávě zde, místopředsedové řídí v případě nepřítomnosti předsedy EP plenární zasedání a předseda na ně může delegovat také jiné povinnosti, úkoly nebo pravomoci. To zní vcelku logicky, ale pořád nerozumím tomu, proč jich musí být tak moc? Nepřipadá mi totiž, že by parlament v Bruselu či Štrasburku zasedal až tak často, aby všech 14 přímých zástupců jeho předsedy (tím byl mimochodem včera zvolen Ital Antonio Tajani) mohlo být smysluplně využito.
Tento nesmyslně vysoký počet místopředsedů mě spíše utvrzuje v tom, že mají pravdu ti, kteří říkají, že vrcholné orgány Evropské unie jsou byrokraticky a neefektivně řízené molochy, jejichž hlavním smyslem zřejmě je poskytnout teplé a velmi dobře placené místečko co nejvyššímu počtu osob ze všech 28 členských zemí EU. Někteří čeští politici pravda okomentovali dnešní Teličkovo zvolení jakožto dobrou zprávu z hlediska prosazování českých zájmů v Bruselu. Je však zrovna v případě pana Teličky takový optimismus na místě?
Zkusím zde nyní stručně připomenout podstatné body z života Pavla Teličky. Pan Telička byl před rokem 1989 členem KSČ, ke konci 90. let se stal náměstkem ministra zahraničí a státním tajemníkem ČR pro evropské záležitosti. Díky tomu se v roce 2004 také stal prvním českým eurokomisařem. Tím byl sice jen krátkou dobu, zato však za Českou republiku vyjednával vstupní podmínky našeho členství v EU (v čemž zrovna dvakrát úspěšný nebyl). Po odchodu z křesla eurokomisaře na konci roku 2004 založil lobbistickou firmu, která nakonec skončila v likvidaci.
Politickou „recyklaci“ pak zažil v roce 2014, kdy se stal hlavním lídrem hnutí ANO pro volby do Evropského parlamentu. Babišovo ANO tyto volby tenkrát těsně vyhrálo a Telička, který byl lídrem jejich kandidátky, se stal europoslancem. Jeho politické ambice však byly nepochybně vyšší: ANO s tímto poněkud kontroverzním politikem původně počítalo na post eurokomisaře, kvůli odporu koaličních partnerů však nakonec, jak známo, dostala přednost bývalá ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová.
Pan Telička na mě proto působí především jako kariérista a „eurohujer“, který Evropskou unii obvykle srdnatě hájí a podivuje se nad tím, co ti Češi proti ní vlastně mají. Zvolení takového politika do předsednictva jednoho z vrcholných orgánů Evropské unie proto jako žádné vítězství pro Českou republiku nevidím...

 

Josef Nožička
Rád se podělím o své názory s ostatními. Dělám to i tehdy, kdy jdu vědomě "proti proudu".

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

19.01.2017 20:49

Telička byl vždy kariérista.Nikdy však nepřesvědčil o nějakých kvalitách své osoby.Jako vyjednavač přijetí do EU vyjednal ty nejhorší podmínky vstupu ze všech kandidátských zemí.To si slovenský podnikatel vybral toho pravého.On si vůbec dovede vybrat.Jako třeba Stropnického.


 
„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Tušil jsem jeho přítomnost, pak jsem navíc seděl náhodně hned za ním a o přestávce jsem ho drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

Vracel se domů z první letošní čekané na divoké holuby. Vstával brzy, bylo kolem čtvrté hodiny, ale vzduch byl stále teplý; žádné ranní čerstvo, žádný svěží závan, jen teplé ovívání opocených tváří. Cítil, jak se mu pot řine podpaždím a stéká bohatým pramínkem k opasku. Těšil se na osvěžení v oderském meandru, přidal do kroku, protože ještě musel projít loukami, kde bylo téměř nedýchatelně.

Poslední domácí zprávy