• Úterý, 26. září 2017
  • Svátek má Rukojmí Andrea

Konec dalšího impéria se blíží … (část první)
Počet návštěv: 702

Konec dalšího impéria se blíží … (část první)

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

Dějiny nás učí, že každá kultura, každý národ a každý stát projde obdobím, sjednocení, vzniku, rozkvětu, vrcholu, úpadku a většinou i zániku. Některé etapy – rozkvět a úpadek – se mohou několikrát opakovat, ale žádná netrvá věčně.

Impérium je stát, který postupem času zmohutněl více než ostatní státy v jeho sousedství, stal se dominantním a dlouhodobě přímo či nepřímo ovládal a ovlivňoval kultury a státy v širokém i vzdáleném okolí, případně většinu ve své době známého světa.. Z hlediska geografického můžeme rozlišit impéria na pevninská, ostrovní a smíšená.

K zániku impéria dojde:
a) odtržením jednoho či více dříve podrobených území s následným rozpadem na menší státy – takto se rozpadla Mongolská říše, po druhé světové válce koloniální Britské impérium a na konci 20. století Sovětský svaz a dopadne tak zřejmě i Evropská unie;
b) dobytím a podmaněním jiným impériem nebo silným státem – podmanění Egypta říší Římskou;
c) zničením ve válkách s vnějším protivníkem – zánik Kartága.
d) společensko-ekonomickým kolapsem z důvodu vyčerpání zdrojů, přílivu imigrantů a klimatických změn – zánik říše Římské;
e) kombinací více uvedených faktorů.

Impérií existovalo v lidských dějinách celá řada a většina z nich z nich už zanikla. Není tedy důvod se domnívat, že dnes nebo v budoucnosti tomu bude jinak. Připomeňme si ta nejznámější.

Egyptská říše.

Vznikla přibližně kolem r. 3150 př.n.l. sjednocením Horního a Dolního Egypta, trvala více než 3000 let, prošla obdobím Staré říše, Střední říše a Nové říše a vládlo v ní celkem třicet dynastií faraonů. Zažila několik období rozkvětu, úpadku a chaosu, několikrát byla rozdělena a znovu sjednocena a v době faraona Ramesse II. (mimochodem dožil se neuvěřitelných 90 let) dosáhla svého největšího územního rozmachu a politického vlivu na tehdejší středomořský a blízkovýchodní svět. Ramesse II. podnikl dvě výpravy proti říši Chetitů, svému největšímu konkurentovi, a v r. 1269 př.n.l. uzavřel s králem Chattušilišem mírovou smlouvu, která se dochovala až dodnes. Obě strany se v ní dohodly na neútočení, vzájemné spolupráci a pomoci při obraně, v oblasti práva a při potírání zločinnosti.
Ve 4. století př.n.l. dobyl Egypt Alexander Veliký a po jeho smrti jej ovládl jeden z jeho vojevůdců, který založil dynastii Ptolemaiovců. Ta vládla v Egyptské říši až do jejího zániku v r. 30 př.n.l., kdy ji dobyli Římané. V dobách největších územních zisků Egypt ovládal Súdán, Lybii, Malou Asii a téměř celou Mezopotámii. Po dlouhé období byl vůdčí silou na rozhraní Afriky a Asie a konkuroval říši Mezopotámské, Babylonské, Asyrské, Chetitské a dalším velkým kulturám a státům své doby.

Babylon, Asýrie, Chattuš

Tři říše na Blízkém a Středním východě z období zhruba 2000 – 700 př.n.l. Nebyly velkými impérii, i když prošly podobným, ale časově výrazně kratším vývojem než Egypt, s nímž také soupeřily, a jejich existence a odkaz znatelně ovlivnily pozdější kultury celého regionu.

Perská říše

Podobně jako Egypt prošla třemi vývojovými etapami, které se označují jako:
Achaimenovská říše (550 – 330 př. n. l.)
Parthská říše (247 př. n. l. – 224 n. l.)
Sásánovská říše (224 př. n. l. – 651), (Novoperská říše).

Achaimenovská říše (550 – 330 př. n. l.), tj. původní Perská říše, byla založena Kýrem Velikým a na počátku 5. století př.n.l. byla největší říší na pomezí Evropy, Asie a Afriky, neboť sahala od Egypta a Bosporu až k hranicím Indie. R. 330 př. n.l. byla dobyta a rozvrácena Alexandrem Velikým. Po necelých sto letech chaosu, zmatků a bojů sjednotil Peršany (v Římě nazývané Parthy) skytský náčelník Arsaka I. a vybudoval novou silnou říši, která sahala od Sýrie až do Střední Asie a dnešní Saudské Arábie. Parthové po dlouhé roky ohrožovali Řím a omezovali jeho výboje na východ, přestože byli Římany několikrát poraženi. Roku 224 sesadil vládnoucí dynastii Ardašír I. z rodu Sasánovců a vybudoval novou Perskou říší, která padla r. 651 za oběť výbojům Arabů a jejich rychle rostoucímu chalífátu. Jako celek trvala Perská říše téměř 1200 let a několikrát ve své historii byla nejmocnějším státem v oblasti Středního Východu, svou silou a významem rovnocenným Egyptu a později říši Římské.

Říše Alexandra Velikého

Alexander III. Makedonský, zvaný Veliký, vstoupil do dějin jako největší vojevůdce všech dob. Za krátkou dobu své vlády (336 – 323 př.n.l.) dobyl celé východní Středomoří, Blízký a střední Východ a Střední Asii a jen předčasná smrt mu zabránila ovládnout tehdy známý svět (kromě Číny, Indie a subsaharské Afriky). Stal se vzorem pro všechny pozdější velké vojevůdce a dobyvatele, Juliem Caesarem počínaje, přes Čingischána, Napoleona až po nechvalně známého A. Hitlera. Jeho říše nebyla pravým impériem, protože se po jeho smrti rozpadla, ale následnické státy založené jeho nejvýznamnějšími veliteli existovaly po řadu století jako silné státy a zanikly až pod náporem nových impérií. Alexandrovy výpravy znamenaly expanzi helenismu, tj. řecké kultury na jím dobytá území, a jeho smísení s místními kulturami ve všech oblastech života společnosti. Dominance helenismu přetrvala dlouhá staletí a byl jím ovlivněn i nastupující Řím a pozdější arabská civilizace o tisíc let později.

Římské císařství – první impérium v Evropě

Impériem se Římská říše stala v na přelomu letopočtu, kdy k ní římský vojevůdce Julius Caesar svými výboji připojil mnoho nových území zejména na západě Evropy a první císař Octavianus Augustus zreformoval a upevnil státní moc takovým způsobem, že republikánské zřízení zaniklo. V dalších stoletích římské impérium prožilo několik krátkých období rozkvětu, stability a dokonce došlo k dalšímu rozšíření území, ale vnitřní rozpory mezi armádou a vládnoucí vrstvou, nárůst počtu původem neřímského obyvatelstva do většiny, náboženské rozpory, které skončily vítězstvím křesťanství, a útoky vnějších protivníků, zejména Germánů na severu a Parthů na východě, nakonec vedly v r. 395 k rozdělení impéria na východní a západní část. V průběhu dalších let potom západní část slábla, až v r. 476 došlo k sesazení posledního (západo)římského císaře a říše Římská zanikla. Římské impérium tedy trvalo necelých 500 let Jeho východní část se stala řadovým státem, se střídavými úspěchy bojovala o své přežití a zanikla s pádem Cařihradu v r. 1453, když jej dobyli osmanští Turci.

Arabský chalífát znamená vládu chalífy, hlavy ummy, muslimské obce. Původně to byla nejen náboženská instituce, ale i státní útvar zahrnující prakticky veškerá území ovládaná muslimy. Vznikl v r. 632, když se Abú Bakr stal prvním chalífou. Zanikl v r. 1258 dobytím Bagdádu Čingischánovými vojsky. Jako duchovní instituce byl obnoven v r. 1261 v Egyptě a zrušen 3. března 1924 v Turecku poté, co dynastie Osmanů, na kterou funkce chalífy přešla v r. 1517, ztratila svou politickou moc.

V polovině 8. století, kdy dosáhl svého největšího územního rozmachu, sahal chalífát od Pyrenejského poloostrova přes severní Afriku a Blízký východ až k řece Indu. Už v prvních letech své existence dokázal zcela dobýt Sasánovskou říši v Persii a Byzantskou říši připravil o většinu jejích území v Africe a Asii. Zanikl v r. 1517, kdy jej dobyli osmanští Turci.

Čínské císařství

Území Číny je jedním z nejdéle nepřetržitě osídlených území v Asii i na celém světě. Nejstarší doklady o zemědělské kultuře Pchej-li-kang v povodí řeky Luo pocházejí z doby 7000–5000 př. n. l. z dnešní provincie Che-nan.

Prvním státem objevujícím se ve starověkých čínských kronikách je stát dynastie Sia, který existoval v letech přibližně 2200 – 1600 př.n.l. Čínští archeologové jej spojují s kulturou Er-li-tchou doby bronzové, doloženou nálezy z let 1900–1500 př. n. l.¨Stát Šang (Jin) vznikl koncem 17. století př. n. l. na středním toku řeky Chuang-che a byl prvním kulturním vrcholem v rozvoji čínské civilazace. Šangové disponovali silným vojskem, znali kalendář, písmo, používali bronzové nástroje a zbraně a dál rozvíjeli zemědělskou výrobu i obchod..
V 11. století př. n. l. po dobytí státu Šang státem Čou nastalo období válek rozdrobených území, které trvalo až do konce 3. století př.n.l. V této době došlo ke vzniku konfucianismu a taoismu; tato učení se spolu s buddhismem rozhodující měrou podílela na dalším směřování a vývoji čínské civilizace.

V r. 202 př.n.l. došlo k definitivnímu sjednocení všech království, jeden z vojevůdců – Liou Pang se prohlásil císařem a založil dynastii Chan, která vládla až do r. 220 n.l. Období říše Chan se nazývá zlatým věkem čínské civilizace a Čínská říše v té době dosáhla dalšího z vrcholů svého rozkvětu. Dodnes si většina Číňanů říká Chanové – potomci říše Chan. Nejznámější památkou z tohoto období jsou zbytky první Velké čínské zdi.V té době už měla Čína více než 50 mil obyvatel a jejich počet, navzdory pozdějším válkám, dál pomalu narůstal.

V letech 220 – 618 byla Čína znovu rozdělena na několik navzájem soupeřících států. Toto období ukončil generál Li Jüan vzpourou proti říši Suej. Vznikla velká říše Tchang, která přetrvala téměř tři sta let.

Říše Tchang je považována za jednu z nejúspěšnějších říší čínské historie, která se v rozkvětu civilizace i vojenských úspěších vyrovnala starověké říši Chan. Tchangská éra byla obdobím pokroku a stability a velikost populace v 10. století je odhadována na 80 milionů obyvatel. Vláda disponovala statisícovou armádou, která bojovala s kočovnickými říšemi ve vnitřní Asii a pomáhala upevnit vliv říše Tchang v širokém okolí, zejména v Koreji, Japonsku a Vietnamu. Čínská kultura v 7.–9. století vzkvétala a tchangská éra je považována za vrcholné období čínského umění, zejména poezie a malířství. Z této doby pochází také vynález knihtisku a z něho plynoucí rozvoj vzdělanosti.

Na počátku 10. století došlo znovu k válkám generálů a a rodových klanů a novému rozdrobení Číny. Po zhruba padesátiletém období nestability se říše opět sjednotila a pod názvem Sung pokračovala v dalším rozvoji. Byla prvním státem světa, který tiskl papírové peníze a prvním čínským státem, který vybudoval stálé námořnictvo. Armáda používala střelné zbraně a námořníci se orientovali podle kompasu.

Ve 13. století postupně Čínu dobyli a následně ovládli Mongolové. Čingischánův vnuk Kublaj se r. 1271 prohlásil císařem a založil dynastii Jüan, která v Číně vládla až do r. 1368, kdy ji svrhlo povstání. Nový císař Chung-wu založil dynastii Ming, která vládla Číně až do r. 1662. Její vláda byla dosud největším a nejúspěšnějším obdobím rozkvětu čínské říše, která se na několik století stala nejlidnatějším a nejvyspělejším státem světa.

Za vlády dynastie Ming byly postaveny dnešní Velká čínská zeď, Zakázané město v Pekingu, námořní loďstvo podniklo řadu dalekých výprav, včetně dosažení Afriky, ale zejména došlo k rozvinutí obchodních vztahů s tehdejšími evropskými námořními velmocemi – Portugalskem, Španělskem a Holandskem.

Na konci 16. století však v důsledku vymizení státní půdy, klimatických změn, přírodních katastrof a epidemií došlo k úbytku obyvatelstva a tím k celkovému oslabení říše.
Této slabosti využil stát Mandžuů na východě dnešní Číny k útoku na říši Ming. Mandžuové postupně dobyli a ovládli většinu mingského území, ale zahájili tím dlouhé období nestability, válek a povstání. Mandžuové také dobyli další území ve vnitřní Asii, ale správa země ustrnula a hospodářství víceméně stagnovalo. Nestability říše postupně využily evropské země, s nimiž Čína obchodovala, a začaly získávat jednostranné obchodní výhody i jistý politický vliv na dění v zemi. Po několika válkách a povstáních došlo k poklesu počtu obyvatelstva, ztrátě některých území a v 19. století se Čína zmítala v chaosu a úpadku, který vyvrcholil v r. 1912 rezignací císaře a vyhlášením republiky. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z tehdy jednotného hnutí Kuomintang, ale brzy byl bývalým generálem dynastie Čching Jüan Š'-kchajem donucen k odstoupení. Po jeho smrti generál Čankajšek znovu sjednotil Kuomintang i celou Čínu.

V r. 1927 se od Kuomintangu odtrhli komunisté pod vedením Mao Ce-tunga, kteří v r. 1949 zvítězili v občanské válce, definitivně ovládli celou pevninskou Čínu a začali v zemi budovat socialismus s čínskými specifiky. Čankajšek se stáhl na ostrov Tchaj-wan, který dodnes existuje jako samostatná Čínská republika.

Čínská lidová republika prošla v 60. letech 20. století obdobím „velkého skoku“ a kulturní revoluce, přičemž tyto experimenty znamenaly miliony ztracených životů a velké ekonomické problémy. Teng Siao-pchingovy reformy, zahájené po Maově smrti, přinesly v 80. letech obrat v čínské politice a zejména ekonomice a Čína zahájila další etapu svého rozvoje.

Od přelomu tisíciletí Čína vykazuje permanentní ekonomický růst, v letech 2010-2015 ve většině ukazatelů předhonila nejvyspělejší země světa a stala se světovou ekonomickou velmocí č. 1. Nastartování projektu Nové hedvábné stezky znamená další posilování Číny a jejich partnerů na úkor bývalých západních velmocí v čele s USA, jejichž politický a ekonomický význam od té doby stále klesá.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

Ani Třískův tolik milovaný Shakespeare by nevymyslel tak fatální tragédii; objímat z lásky sochy dávných Čechů, říkat, jak se mu tam líbí a pak spadnout do své i Smetanovy Vltavy…

Ani Třískův tolik milovaný Shakespeare by nevymyslel tak fatální tragédii; objímat z lásky sochy dávných Čechů, říkat, jak se mu tam líbí a pak spadnout do své i Smetanovy Vltavy…

Zemřel herec Jan Tříska, bylo mu 80 let. Podlehl následkům pádu z Karlova mostu. Režisér Mádl k tomu dodal: "Několikrát mi říkal, že vždycky před natáčením chodí čerpat sílu a prosit o štěstí na Karlův most, kde sahá na sochy. Podle všeho se tam stalo něco nešťastného…"

Fejeton: Letiště Ruzyně...

Fejeton: Letiště Ruzyně...

Dne 5. října uplyne 5 let od úředního přejmenování mezinárodního letiště Praha-Ruzyně na Letiště Václava Havla Praha. Uplyne tedy 5 let od okamžiku, kdy bylo na základě rozhodnutí vlády vypuštěno z názvu naší brány do světa starodávné označení  místa, na němž se letiště nachází.

Poslední domácí zprávy