• Úterý, 26. září 2017
  • Svátek má Rukojmí Andrea

Konec dalšího impéria se blíží … (část druhá)
Počet návštěv: 741

Konec dalšího impéria se blíží … (část druhá)

Jaromír Bradávka Článek od Jaromír Bradávka

Mongolskou říši založil roku 1206 Temüdžin, když sjednotil rozdrobené mongolské kmeny a stal se Čingischánem ("nejvyšším vládcem"). Ihned po svém nástupu zahájil Čingischán expanzi do okolních zemí a postupně dobyl Čínu, Střední Asii, Persii, Kavkaz a východní Evropu. V roce 1241 prošla mongolská vojska z Polska přes Moravou do Uher.

Mongolové se pokusili dobýt i Indii, Japonsko, Jávu, Vietnam a Egypt, ale neúspěšně. Jejich loďstvo bylo opakovaně protivníky zničeno. Přesto se Čingischánova říše stala největším pevninským impériem všech dob – jeho rozloha činila cca 33 mil. km2 a žilo v něm kolem 100 milionů obyvatel.

Po necelých 100 letech existence se však říše v bojích o dědictví mezi Čingischánovými potomky rozpadla na čtyři samostatné říše (chanáty), které postupně také zanikly. Přičinil se o to zejména Tímúr Lenk, další středoasijský dobyvatel, ale také vzájemné boje dědiců i války s Kyjevskou Rusí. Zlatá horda, jeden z nástupnických států Čingischánovy říše, dlouhodobě svými výboji do ruských knížectví ovlivnil jejich historický a zejména ekonomický vývoj tím, že opakovaně docházelo k drancování ruských území a odvlékání jejich obyvatelstva do otroctví.

První invazi provedl Čingischán do Číny a nastolil tam mongolskou dynastii Jüan, která vládla v Číně až do r. 1368, kdy Číňané povstali, mongolskou dynastii svrhli a založili vlastní dynastii Ming. Rok 1368 je tak považován za rok definitivního zániku Mongolské říše.

Osmanská říše

Osmanskou říši založil jeden z kmenových náčelníků turkických kmenů, které přišly do malé Asie ze svých původních sídel po vyhnání mongolskými vojsky ve druhé polovině 13. století. Malá Asie a přilehlá území byly po dlouhá staletí místem střetů různých kultur, ve 12. a 13. století zejména mezi Byzancí a okolními muslimskými sultanáty. Ten náčelník se jmenoval Osman Ghází, území, jež získal za odměnu v bojích proti Byzanci, začal rychle rozšiřovat a r. 1299 se prohlásil za samostaného vládce. Během dalších desetiletí si Osmanská říše podrobila Byzanc, jejíž existence skončila definitivně r. 1453 pádem Cařihradu, a postupně většinu Balkánu. Turecká vojska pokračovala ve výbojích dále na západ a i přes porážku od Zikmunda Lucemburského pomalu ukrajovala další a další území z jeho římského císařství. Na počátku 15. století byla Osmanská říše zpustošena vojsky Tímura Lenka, ale křesťanská Evropa nevyužila této příležitosti k zastavení osmanské rozpínavosti a v polovině 15. století už byla Osmanská říše opět sjednocena a v plné síle. Do r. 1520 dobyli Osmani Egypt, Libyi, Alžírsko a pobřeží Rudého moře. Dalším významným datem byla rok 1526, kdy v bitvě u Moháče porazil turecký sultán habsburská vojska a získal dnešní Maďarsko. V této době již byla Osmanská říše největším impériem na rozhraní Evropy, Asie a Afriky a téměř kopírovala někdejší arabský chalifát. V r. 1517, po dobytí Egypta, Sýrie a Palestiny se Selim I. prohlásil Chalífou, vládcem muslimského světa. V 17. století však osmanská říše začala ekonomicky zaostávat a vnitřní rozbroje ji oslabily. Momentem zvratu se stala prohraná bitva u Vídně r. 1683, po které následovaly další vojenské porážky, úpadek se prohloubil a ani snahy některých vládců o reformy nepřinesly významné výsledky. V 18. a 19. století prošla celá oblast východního Středomoří a Blízkého východu řadou válek od Napoleonova vpádu do Egypta přes souboje Ruska, Velké Británie, Francie i Německa o vliv na jednotlivých územích, ale Turecko dále oslabovalo a postupně přicházelo o další území. Na počátku 1. světové války už drželo kromě Malé Asie jen pobřeží Rudého moře. Na konci I. světové války se Osmanská říše de facto zhroutila, Amal Ketaturk zrušil chalifát a vyhlásil republiku. Dnes je Turecko jedním z mnoha muslimských států na Blízkém východě, které mezi sebou soupeří o pozici regionální velmoci.

Ruské impérium.

Rusko prošlo ve svých dějinách několika proměnami. Z původně relativně malého státu ve východní Evropě se postupně vyvinulo do největšího státu světa se silným vlivem na evropskou, asijskou i světovou politiku a ekonomiku. Jeho vývoj probíhal klasicky – postupným rozšiřováním území a vlivu, ale paradoxně velmi pomalým růstem ekonomiky i rozvojem společnosti, dušené nejprve podřízeností chanátu Zlatá horda a poté strnulým samoděržavím.

Dvě revoluce v r. 1917 znamenaly zásadní změnu ve vývoji Ruska: po občanské válce vznikl Sovětský svaz a jeho vývoj se vydal zcela jiným směrem, než bylo do té doby možné předpokládat. Ve zrychleném běhu prošel SSSR všemi fázemi vývoje impéria, aby se nakonec rozpadl. Nástupnické Rusko prošlo těžkou politickou a ekonomickou krizí, ale dnes je to opět jedno ze světových impérií, které je ve fázi rozvoje směrem k budoucímu rozkvětu, avšak jiným směrem, než bylo u impéria dosud obvyklé. Jeho současní představitelé totiž, poučeni z minulosti, odmítají klasický model rozšiřování území, podmaňování států a národů a rozvoj imperiálních znaků a krizí svého státu, ale usilují o vnitřní rozvoj společnosti a ekonomiky a o mírovou koexistenci a spolupráci se všemi státy, které o to projeví zájem.

Britské impérium.

Počátky britského impéria sahají do doby zámořských objevů na přelomu 15. a 16. století. Angličané se brzy vydali ve šlépějích Španělů a Portugalců na výzkumné výpravy a začali kolonizovat objevené oblasti. Po jednom století soupeření se Španělskem o nadvládu na světových mořích Velká Británie za vlády Alžběty I. v r. 1588 Španělsko porazila, zlomila jeho moc v Atlantiku a v Karibské oblasti a zahájila kolonizaci Nového světa. Námořní výpravy do Tichomoří a ovládnutí Indie jí přineslo ekonomický rozvoj a s ním spojenou dominanci ve světovém obchodu.

Britské impérium existovalo necelých 400 let a rozpadlo se po 2. světové válce, když většina jeho kolonií získala politickou samostatnost. I dnes je však Velká Británie silným státem, neboť zejména ekonomické vazby na bývalé kolonie stále přetrvávají.

USA – Americké impérium

Spojené státy americké vznikly ve druhé polovině 17. století odtržením zámořských území od již existujícího Britského impéria. Obyvatelé amerických kolonií si v letech 1775 – 1783 vybojovali samostatnost v přímé válce s Velkou Británií a vydali se na cestu za vlastním impériem. Necelých sto let po osamostatnění došlo pod záminkou boje za zrušení otroctví k občanské válce a následné vítězství Severu znamenalo sjednocení území obou znepřátelených stran, vznik silného státu a jeho další expanzi na území Severní Ameriky i jejího okolí. Posledními územími, která se stala oficiálními členy USA, jsou Aljaška a Havaj od r. 1959.

Od samého počátku se u nového amerického státu projevovaly silné imperiální tendence a množství válek, převratů, „revolucí“, anexí cizích území a politických a ekonomických podmanění, které za dobu své krátké existence vedly a provedly, žádný jiný novodobý stát nepřekonal. Dnes je to politicky a vojensky nejsilnější impérium v dějinách.

Jeho konec bude složitý a nebezpečný pro celý svět. Současná politická, ekonomická a sociální situace v USA , či spíše krize, je signálem, že zánik impéria se blíží. Válka s vnějším protivníkem by znamenala celosvětový jaderný konflikt a následné zničení planety Země. Jako možné vyústění krize se jeví spíše odtržení jednoho nebo několika států z Unie a následná dlouhotrvající občanská válka s více či méně zastřeným rasovým a náboženským podtextem.

Úpadek a následný zánik amerického impéria nenastane ze dne na den, bude trvat několik desetiletí, ale nakonec k němu dojde a USA, pokud zůstanou existovat, budou zcela jiné. V prvé řadě v nich budou potomci původních evopských „bílých“ přistěhovalců ve výrazné menšině oproti obyvatelstvu černošského a latinoamerického původu. Tímto faktorem bude ovlivněna i vojenská a ekonomická síla, sociální podmínky a kultura nového státu.

Změna USA se tak bude do jisté míry podobat zániku říše Římské (příliv imigrantů, vyčerpání zdrojů, zastaralá a strnulá sociálně-ekonomická struktura společnosti, vyvolávající opakované sociální nepokoje a vzpoury proti vládnoucí vrstvě), která bude mít dopad na celý svět; jen následná doba temna nebude, doufejme, trvat tři století jako kdysi v Evropě.

Evropská unie.

Evropská unie vznikla z původně obchodního sdružení „Evropské společenství uhlí a ocele“, založeného v r. 1952 na podporu obchodu s vybranými surovinami. Postupně se tyto podmínky rozšířily na další komodity a název se po podpisu Římských smluv změnil na „Evropské hospodářské společenství“. Přidávaly se další státy a společenství se proměnilo na bezcelní unii s volným pohybem zboží, kapitálu a osob. Vyvrcholením byl vznik měnové unie a přechod na společnou „evropskou“ měnu v r. 2002.

Evropská unie není pravým impériem, neboť je to sdružení stále částečně samostatných států, svázaných řadou smluv a vzájemných závazků, podle nichž předaly část svých pravomocí a kompetencí společnému centru. Jeho vliv postupně zesílil a dnes, pod tlakem nejsilnějšího člena a jeho několika spojenců, směřuje Evropská unie k federalizaci. Opačná tendence – uvolnění vazeb – zesílila po odchodu Velké Británie z EU v r. 2016.

V Evropě je současná situace kombinací kumulovaných problémů podobných jako před první světovou válkou, vyhroceného mezinárodního napětí mezi NATO a Ruskem stejně jako před německou agresí proti SSSR v r. 1941, a vnitřních politických, ekonomických a sociálních problémů podobných jako ve východní Evropě na sklonku 80. let 20. století. Čtvrtým faktorem, který výrazně komplikuje řešení probíhající krize, je příliv ilegálních migrantů z Blízkého a Středního východu a z Afriky do Evropy, jejichž počet mnohonásobně převyšuje množství lidí v pohybu při posledním velkém stěhování národů před více než 1500 lety.

Zda se EU transformuje, zmenší nebo rozpadne, bude záviset na výsledku letošních parlamentních voleb ve Franci a v Německu a v dalších zemích, ale i u nás. Musíme však být připraveni na všechny možnosti.

Poznámka: Velkoněmecká říše a Japonské císařství by se staly impérii, pokud by uskutečnily většinu svých plánů na podmanění okolního světa, ale jejich rychlá porážka ve 2. světové válce tomu zabránila.

Shrnutí:

Jak vidíme, Evropa byla za posledních cca 5.000 let „pupkem světa“ pouze dvakrát a jen po velmi krátkou dobu. Poprvé to bylo římské císařství, (trvalo necelých 500 let) a po více než tisíci letech Britské impérium a Evropská unie (trvaly dohromady cca 400 let). Po všechnu ostatní dobu určovaly směr světových dějin jiné, často mocnější a déle trvající státy a impéria. Není důvod si myslet, že v budoucnosti tomu bude jinak.

V současném světě existuje v různých fázích vývoje několik impérií a velmocí a celá řada politických, ekonomických a vojenských uskupení států, které v nich spojují stejné nebo podobné zájmy. Svět se jen za posledních sto let několikrát výrazně změnil a tyto změny nabírají stále vyšší rychlost. Můžeme pouze odhadovat, jak bude svět vypadat za dalších deset, dvacet či třicet let, ale musíme se všichni pokusit udělat vše, co je v našich silách, aby byl pro lidstvo bezpečnější a přívětivější než dnes. Pokud to necháme jen na politicích, nemáme žádnou záruku, že k tomu skutečně dojde.

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jaromír Bradávka

Jaromír Bradávka

10.06.2017 10:05

Chtěl jsem jen na příkladech z historie ukázat, že žádný strom neroste do nebe, ani ten americký. Navíc čas existence impérií se postupně zkracuje a ani Čína nepřežije v současné podobě víc jak jedno, max. dvě století. Už dnes se u ní začínají objevovat stejné problémy, jako v USA. Co přijde potom? V prvé řadě klimatická změna ( a nebude to oteplování ), další sociální otřesy z důvodu přelidnění planety, atd. K tomu další vědecký a technologický pokrok. A co bude za 500 let? Nechme se překvapit...


 
Josh Ommi

Josh Ommi

10.06.2017 09:22

Jednou z facet hlavniho problemu jest "globalizace". Jak to ma probihat jest uvedeno ve knize Thomase Barnetta -The Pentagons Ne w Map. z 2004. Hlavni 4 body globalizace jsou: 1)Neomezený proud imigrantu za ucelem rozpadu usazených narodu i jejich kultur. zadny narod nesmi branit prilivu uprchliku; zdesetinasobit priliv uprchliku do Evropy; neprátelsti politici k teto strategie musi byt umlceni a musí zmizet z politicke sceny; 2)Neomezeny tok plynu, ropy a jinych surovin zadny narod nesmi disponovat nerostnym bohatstvim; urychlene prijeti smluv TTIP, CETA, TISA, EGA atd.; smlouva NAFTA - svazat Mexiko a Kanadu; 3)Neomezene toky financi do USA; zadna vlada nesmi branit svobodnemu pohybu kapitalu; staty se musi dostat do vzajemne zavislosti, nesmi fungovat samy o sobe; vlady ve statech - tzv. loutkovy rezim 4). Zadny stat se nesmi postavit proti mirovemu nasazení US Army; na regionalni trhy nastoupi US soukrome militaristicke agentury; trvale pusobit na podvedomi lidi dle hesla - „To sell the American people the long hand ahead in this global on terorrism war...“ (Tedy, strasit lidi terorem a bojovat proti nemu)


 
Josh Ommi

Josh Ommi

10.06.2017 08:06

Ach pane Bradávka, pane Majevský, samozrejme, mate pravdu. Dle meho si ale nechavate odvest pozornost od podstatneho. Dle Warrena Buffette, miliardare, je nejdulezitejsim konfliktem sveta:"...a to by mel vedet kazdy, je konflikt mezi bohatimi a chudimi. Ma trida (bohatich) tento konflikt zacala a taky ho vyhraje!...". Kdyz to rika Warren Buffett, tak to bude pravda. Nenechejte se rozptylit jinymi problemy. Vsechny ostatni problemy jsou jenom facetami tohoto jedineho a hlavniho!!! Dulezite je jenom soustredit sve sily na hlavni problem....


 
Ani Třískův tolik milovaný Shakespeare by nevymyslel tak fatální tragédii; objímat z lásky sochy dávných Čechů, říkat, jak se mu tam líbí a pak spadnout do své i Smetanovy Vltavy…

Ani Třískův tolik milovaný Shakespeare by nevymyslel tak fatální tragédii; objímat z lásky sochy dávných Čechů, říkat, jak se mu tam líbí a pak spadnout do své i Smetanovy Vltavy…

Zemřel herec Jan Tříska, bylo mu 80 let. Podlehl následkům pádu z Karlova mostu. Režisér Mádl k tomu dodal: "Několikrát mi říkal, že vždycky před natáčením chodí čerpat sílu a prosit o štěstí na Karlův most, kde sahá na sochy. Podle všeho se tam stalo něco nešťastného…"

Fejeton: Letiště Ruzyně...

Fejeton: Letiště Ruzyně...

Dne 5. října uplyne 5 let od úředního přejmenování mezinárodního letiště Praha-Ruzyně na Letiště Václava Havla Praha. Uplyne tedy 5 let od okamžiku, kdy bylo na základě rozhodnutí vlády vypuštěno z názvu naší brány do světa starodávné označení  místa, na němž se letiště nachází.

Poslední domácí zprávy