• Pátek, 30. říjen 2020
  • Svátek má Rukojmí Tadeáš

Soubor hlupáků.
Počet návštěv: 5697

Soubor hlupáků.

- Karel Stýblo - Článek od - Karel Stýblo -

Jenom se těžko rozpozná, kdo je hlupák větší. Mnozí z nás právem tuší zradu. Když se před listopadem chartisté odvolávali na lidská práva a na sílu zdravého rozumu, to jsme ještě věřili, že život je založen na tradicích.

G20.

Mlácení prázdné slámy a místo odpovědí na zastydlé problémy přicházejí další otázky. Tisícileté utváření životních hodnot, které mocenská svévole může ničit? Podle mého odhadu už ani bývalí chartisté teď ničemu nevěří, protože dnešní zákony a lidská práva, určují sociální architekti globalizmu. Můj rozum pamětníka taky nemůže pochopit, jak marxistická kultura znova znásilňuje naše životy. Není divu, že bývalé i naše současné politiky, to patogenní prostředí semílá.

„Snad ať se raději nescházejí vůbec a posílají si velké myšlenky po SMS! Pokud se tito sumitáři nemohou zbavit svých nutkání, ať odjedou na nějaký pustý ostrov, postaví si tam svoje zemljanky nebo týpí a neukazují se nejen mezi slušnými lidmi, ale ani na TV obrazovkách...“  Lépe se pro Parlamentní listy Zdeněk Zbořil nemohl vyjádřit.  Když jsem hledal přesnou definici slov demokracie a svoboda, našel jsem taky zajímavé moudro: “Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude dnes k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“  (Benjamin Franklin)

Selhání zdravého úsudku.

Minulý týden se ve válečné zóně Hamburku, sešlo 19 nejvyspělejších ekonomik. V jednom pytli byly Japonsko, Indie, Mexiko … co tam dělá Saúdská Arábie? Má vůbec svou ekonomiku? Zase otázky. Ropa se tam čerpá podle cizích technologií a odborníků a její prodej s pomocí nadnárodních korporací lze těžko považovat za státní ekonomiku.  Chodníky jim tam dláždí hlavně americké petrodolary a samozřejmě jich dost zůstává i na podporu Islámského státu.

Navíc se sešlost v Hamburku trošku prodražila, protože klidně mohla být ve formátu G4. Zde šlo hlavně o Čínu, Německo, USA a Rusko. Dramatické záběry z Hamburského „ bojiště“ obletěly svět, lidé jsou v šoku z pouličních potyček a vedle rozbitých výloh budou sčítat i šrámy na duši. Budou také sčítat stovky zraněných, protože nasazení policie bylo údajně největší v poválečné historii města. A proč se situace tak vyhrotila? Asi proto, že se pravé důvody sociální nespokojenosti zatajují.

Není to jen konflikt mezi chudými a bohatými, ale mezi poníženými a těmi, kteří jim svou pýchu a nadřazenost dávají okázale najevo. Na příklad, předcházející Trumpova divadelní návštěva Polska a představa Poláků, že budou dalším hráčem na světovém kolbišti, je zcela mimo realitu. I Poláci šlapou v trendu neoliberálního marxizmu, v zásadě ani nalevo, ani napravo. Současnou sjednocující ideologii nevytváří pracující člověk ve výrobě, nýbrž podnikatel, bankéř, burzovní makléř a manažer. Ti jsou jen malým procentem obyvatel, přitom vlastní asi 90% světového bohatství.

Loutky.

Za dalších dvacet let, možná budou vlastnit všechno na zemi a politika bude pouhé loutkové divadlo. Z následníků pyšných Trumpů, Zemanů, nebo muther Merkel, se stanou marionety. Filosofická i kulturní díla velkých myslitelů, budou nahrazena Webovými stránkami Rytmus života o marketinku – jak lidem vnutit něco, co k životu vůbec nepotřebují. Dokud drancování lidských hodnot, přírodních zdrojů a božstva neohraničeného konzumu nepadnou na hubu a bankéři světových korporací „nebudou ryť rypákom v zemi,“ (Citát z filmu Major Terazky) lidé se změny nedočkají.

Jednostranný svět.

Málo kdo v médiích si dovolí nazvat hlavní světový proud slepou ulicí. Informace jsou majetkem hlavně nadnárodních korporací a dobře zaháčkovaných mediálních magnátů. Tak zprávy z různých zdrojů se podobají jako vejce vejci a stále méně si můžeme vybírat. Doporučuje se nám, jak je třeba myslet, s kým se máme kamarádit a co mluvit. Docela neomaleně se nám říká jak používat zaříkávající slovíčka politické korektnosti. Nikdo mi nevyvrátí dojem, že moje generace to dokonale poznala za komunistické totality.

Znova opakuji! Na příklad současná Evropská hospodářská Unie, je hodně příbuzná a blíží se RVHP. Její ideologie se více než podobá marxizmu, který se v současnosti tváří jenom o něco lidštěji. Na západ od nás, už v šedesátých létech „Květinové děti“ započaly kulturní revoluci. Evropské hospodářské společenství začalo podléhat, protože neomarxizmus byl menší zlo, než komunizmus na východě. Dlužno dodat, že v té době jsme u nás zaváděli socializmus s lidskou tváří. Škoda, že se nám to nepovedlo, náš neomarxismus by možná hrál vedoucí úlohu ve světě.

Věděli bychom dříve, že neomarxismus není přímý potomek učení Karla Marxe, ale západními levičáky a v šedesátém osmém roce námi vyšlechtěný hybrid. Již dříve bychom věděli, co jsou neziskovky, rasizmus, multikulturalizmus, genderizmus, juvenilní justice a celá paleta sluníčkářských pokrokových směrů.  Že původní Evropan se doma stane černou ovcí. Že doma bude mít jenom omezená práva, protože nese jakousi kolektivní vinu v otevřené multikulturní společnosti.

Všechno se opakuje, když se úsudek ztratí.

Nevěřím v žádné přelomy sami od sebe. To, čemu jsme začali říkat hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku toho omylu. V postavení v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující. (Tomáš Baťa, 1932)

Asi se většinou shodneme, že tenhle Baťův názor starý 85 let, platí i dnes, protože vyšel z demokratického podhoubí Československa. V té době nám svět záviděl průmyslové úspěchy i nově vytvořenou demokracii. Jen těžko si dnes představit větší katastrofu a větší diktaturu, jenž předcházela II. světové válce. Tehdy se také rozhodovalo o budoucnosti planety těmi z nejmocnějších, bez ohledu na lidi, kterých se jejich rozhodnutí nejvíc dotýkalo.

- Karel Stýblo -
Muzikant. Psaní a dopisování do novin a šuplíku. Sběratelství užitkových předmětů, pivní lahve apod. Laicky filosofie, k tomu nadprůměrně zvýšené sociální cítění.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

12.07.2017 21:20

Pan Stýblo má v podstatě pravdu.Přesto bych s ním polemizoval o pár věcech.V první řadě nelze srovnávat EU a RVHP.V RVHP se rozdělovala výroba do různých států v domění,že se bude lépe dařit všem státům, které se tohoto experimentu zapojily,tj.celý východní blok.V EU si SRN a Francie nárokují vůdcovství a z původně ekonomické spolupráce se stal politický projekt.A to během asi pěti let.Můžeme být samozřejmě naštvaní,že nám sebral třeba výrobu autobusů RTO a dali to do Polska. Takových věcí bylo víc.Ale nikdy nevznikla podmínka zrušení zemědělství, požadované EU před vstupem.Pokud na takovou podmínku někdo kývl, měl by být potrestán pro ohrožení výživy národa.Ve Varšavské smlouvě jsme byli několik desetiletí a za celou dobu jsme nebyli účastníkem vojenské operace na cizím území.Po převratu jsme se zúčastnili tažení v Kosovu,Mali a posléze v Iráku a Afghanistanu.Stali jsme se okupanty přesto,že jsme okupaci zažili dvakrát.1939-1945 a 1968-1992.A je to našimi politiky vykládáno jako demokracie.To všechno je důsledek členství v EU


 
Živoření politické diskuze u nás

Živoření politické diskuze u nás

Máme za sebou připomenutí našeho 28. října 1918, bohatě doprovázené fotografiemi či kresbami tváře T.G.Masaryka a jeho soch, jako kdybychom byli pevně rozhodnuti žít podle jeho odkazu, charakterizovaného především jeho známým výrokem o tom, že demokracie je diskuze.
"Vy jeden každý musíte vždy snést mínění druhého. V demokracii je svoboda, volnost. Demokracie, bylo řečeno, znamená diskusi, tj. nesmí se nikomu překážet, kdo má jiné a opačné mínění. Musíte přes rozdíly politické žít kamarádsky. Naučit se respektovat cizí mínění, vyslechnout důvody. Vy se můžete mezi sebou pohádat, ale vždy jako kamarádi, kterým jde o věc“, řekl Masaryk v roce 1919 skupině vojáků tehdy vzniklého Československa.

 

Poslední domácí zprávy

Covid  a věznice

Covid a věznice

Média na nás chrlí záplavu deprimujících čísel o řádění coronaviru, část z nich  se spornou vypovídací hodnotou. Zastrašují a...