• Čtvrtek, 23. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

Rukojmí - 1
Počet návštěv: 2109

Rukojmí - 1- Demokratická výměna kus za kus

- Yekta Uzunoglu - Článek od - Yekta Uzunoglu -

Rukojmí -  institut, který patrně začal existovat společně s lidskou civilizací. Ani božské, ale ani lidské zákony nedokázaly tento institut zbavit ze života naší jinak lidské společnosti.

Přece s vývojem naší civilizace k nějakému "pokroku" došlo. Když nějaká fyzická osoba v naši  době někoho vezme jako rukojmí, tak je trestné a s vysokou sazbou.

A co když rukojmího vezme právnický subjekt jako je stát?! Stát dostane nálepku otrokáře, stát zločinu a měly by dle mezinárodních lidských zákonů vstoupit do platnosti mezinárodní sankce vůči tomuto státu.

S výjimkou, pokud stát praktikující rukojemství je členem NATO jako je Turecko.

Z dějin víme, že rukojemství bylo běžně praktikováno i v Evropě, třeba mezi Francií a Anglií, kdy třeba Angličané unesli francouzského knížete proto, aby lidé z jeho knížectví jim dali vše k záchraně svého knížete, aby dali únoscům vše, co měli.

Institut rukojemnictví si i naše generace pamatuje ještě i z doby studené války, kdy si strany vzájemně své rukojmí vyměňovali na mostech.

Po pádu totality jsme v návalu euforie a s touhou po naději, po civilizovaném soužití věřili, že přichází lepší, lidštější časy. Vytoužená touha po civilizovanějším soužití po pádu totality byla naší hloupostí nebo naivitou a možná obojí?

17. září roku 1992 uprostřed hlavního města nejmocnější země Evropy, byli zavražděni čtyři Kurdové. Kurdové, kteří tam jeli jako pozvaní hosté na sjezd sociálně demokratické strany právě Německa a jeden z nich, jejich předseda, byl shodou okolností můj přítel Dr. Sharafkandi. Šéf vrahů Kasem Darabi byl zaslán přímo z Teheránu a  byl  následně zatčen. Iránci hned přišli na to, jak ho dostat z Německa. V Teheránu působil známý německý podnikatel Helmut Hofer, o kterém se vědělo, že  má afinitu ke krásným ženám, tak muslimští činitelé poslali do jeho bytu nějakou tu svoji muslimskou krasavici – jistě s požehnáním Alláha? Následně ho zatkli a obvinili ho dle Koránu zaslaným samotným Alláhem z cizoložství, což je v  Alláhu věrným a poslušným v Iránu vysoce trestáno dle samotného Alláhového Koránu a byl umístěn do věznice známé ve světě svým nelidským zacházením, která úmyslně nese poetický název Evin, což znamená láska. 

V SRN vládla sociálnědemokraticko - zelená koalice. Předseda vlády byl Gerhard Schröder a ministrem zahraničí Joschka Fischer, ano ten Joschka Fischer, který v roce 1968 kopal jako příslušník rebelující mládeže proti bezpráví do policisty spadlého na zem. Revolucionář Fischer a demokrat Schröder a ještě k tomu sociální, dokázali jako neuvěřitelný úspěch ve svých kariérách prezentovaný v mediích demokratického světa vyměnit Hofera a za Darabiho! Ano Schröder vyměnil vraha hostů své vlastní strany! Ano, dvojice Schröder-Fischer "obchodovali" s režimem Ajatolláhů za nevinnou kurdskou krev!

A teď se držte, po příjezdu vraha Darabiho do Iránu byl tento zločinec  jmenován vedoucím úřadu pro lidská práva v Iránu!

- Yekta Uzunoglu -
MUDr. Yekta Uzunoglu (kurdským jménem Yekta Geylanî, narozen 10. května 1953 Silvan, Turecko) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny (mezi jeho předky byli turečtí Arméni, oběti Arménské genocidy na konci první světové války). Mimo svých profesí se celoživotně angažuje jako kurdský aktivista (upozorňování na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu a Iráku), spisovatel a překladatel: Je například autorem překladů částí Bible a děl Karla Čapka do kurdštiny, a naopak kurdské poezie i prózy do češtiny a němčiny. Má trvalý pobyt v ČR a od roku 1996 německé občanství.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Tušil jsem jeho přítomnost, pak jsem navíc seděl náhodně hned za ním a o přestávce jsem ho drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

Vracel se domů z první letošní čekané na divoké holuby. Vstával brzy, bylo kolem čtvrté hodiny, ale vzduch byl stále teplý; žádné ranní čerstvo, žádný svěží závan, jen teplé ovívání opocených tváří. Cítil, jak se mu pot řine podpaždím a stéká bohatým pramínkem k opasku. Těšil se na osvěžení v oderském meandru, přidal do kroku, protože ještě musel projít loukami, kde bylo téměř nedýchatelně.

Poslední domácí zprávy