• Čtvrtek, 23. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Vladimír

Francouzští Socani III. část
Počet návštěv: 1129

Francouzští Socani III. část

- Yekta Uzunoglu - Článek od - Yekta Uzunoglu -

Mitterrand poté, co Komunistickou stranu v očích svých vlastních voličů odrovnal a jeho fronta ve volbách prohrála, každý mohl očekávat, že jako prezident Mitterrand podá demisi. Ale to ještě neznali Mitterranda. Pokračoval ve funkci klidně s pravicovou vládou vedenou Jacques Chiracem jako s předsedou vlády. Ale k odvolání slibu zestátnění podniků či bank a reforem slíbených před rokem 1981 došlo daleko dříve.

Vyšlo najevo, že Mitterrand měl založenou "protiteroristickou celu" která spadala přímo pod něj, nebyla ani součástí ministerstva obrany, ale ani policie či Jandarmeri. Ano, přímo patřila pod jeho povel! Zda tato jednotka měla legislativní oporu, to nevíme, ale víme jedno: že v roce 1985 Greenpeace vehementně protestovala proti francouzským jaderným testům v Mururoa, a že právě francouzská tajná služba chtěla jejich loď „Rainbow Warrior' potopit bombovým útokem, a víme, že tato akce byla financována z účtu,  který disponoval jen prezident, tedy Mitterrand! Při této akci byl na Novém Zélandu zabit novinář Fernando Pereira. Ale ani odhalení těchto skutečností nestačilo, aby Mitterrand odstoupil, přece to dělal pro stát, že! 

Kolik osob se za jeho působení stalo terčem bombových útoků včetně jeho choti Daniel Mitterrandové a kolik ministrů či vysokých státních činitelů za jeho působení spáchalo sebevraždu? Jich asi nebylo málo a to včetně světoznámé zpěvačky Dalidy, se kterou měl Mitterrand vztah plný lásky......

Mitterrand sloužil výlučně zájmům svého státu jako žádný jiný prezident Francie, odstranil vnitřního "nepřítele", společné s SRN vytvořil Evropskou unii, kde vládne a z Francie učinil daleko větší jadernou velmoc. Seznam jeho zásluh státu je dost dlouhý, ale zásluhy pro spravedlnější Francii, sliby pro spravedlnější řád pro občany, tak ty zůstaly jen na  předvolebních plakátech....

Po Mitterrandovi přišel na jeho místo nejdřív Jacques Chirac a následně Nicolas Sarkosy. Nicolas Sarkosy nechal za sebou takový stát, který bylo nutné nějak restaurovat, stát si myslel, že by to mohl být François Hollande opět z francouzské socialistické strany, stát doufal, že v něm najdou  kus Mitterranda, doufali marně. Jediné, to co ti dva měli společného, byla svérázná polygamie. Tak byl objeven Emmanuel Macron. Jeho stát už nepotřeboval socialisty, ale ani jinak ideově zabarvenou politickou stranu.
 
Tak nastal konec Socanů ve Francii jako už nepotřebného koně podobně jako v dalších částech Evropy. Elementární rozdíl mezi Francií a zbytkem Evropy byl v tom, že ve Francii Socany potřeboval především stát, kdežto jinde především kapitál jako záložního koně, a nyní je nepotřebují ani jedni, ani ti druzí, a je konec socanismu v Evropě!
- Yekta Uzunoglu -
MUDr. Yekta Uzunoglu (kurdským jménem Yekta Geylanî, narozen 10. května 1953 Silvan, Turecko) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny (mezi jeho předky byli turečtí Arméni, oběti Arménské genocidy na konci první světové války). Mimo svých profesí se celoživotně angažuje jako kurdský aktivista (upozorňování na potlačování kurdské menšiny v Turecku, Íránu a Iráku), spisovatel a překladatel: Je například autorem překladů částí Bible a děl Karla Čapka do kurdštiny, a naopak kurdské poezie i prózy do češtiny a němčiny. Má trvalý pobyt v ČR a od roku 1996 německé občanství.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 

Žadný rukojmí ještě nediskutoval

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem ten ztřeštěný plán, už když jsem vyrazil na Pražské jaro na koncert skvělé české harfenistky Kateřiny Englichové, s níž je ženatý Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Tušil jsem jeho přítomnost, pak jsem navíc seděl náhodně hned za ním a o přestávce jsem ho drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

ZAPOMENUTÁ STUDÁNKA

Vracel se domů z první letošní čekané na divoké holuby. Vstával brzy, bylo kolem čtvrté hodiny, ale vzduch byl stále teplý; žádné ranní čerstvo, žádný svěží závan, jen teplé ovívání opocených tváří. Cítil, jak se mu pot řine podpaždím a stéká bohatým pramínkem k opasku. Těšil se na osvěžení v oderském meandru, přidal do kroku, protože ještě musel projít loukami, kde bylo téměř nedýchatelně.

Poslední domácí zprávy