• Čtvrtek, 20. červen 2019
  • Svátek má Rukojmí Květa

Oni mohou, protože chtějí. My snad nechceme?
Počet návštěv: 794

Oni mohou, protože chtějí. My snad nechceme?

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Protestní akce především proti vysokým cenám pohonných hmot, ale i kvůli dalším kupícím se potížím ochromily více než tři desítky měst po celém Bulharsku, včetně metropole Sofie. Tolik úvodní zpráva z denního tisku (Haló noviny, pondělí 12.11.2018). Není tom jediný případ, kdy se občané některého evropského státu postaví proti nepříznivému stavu a situaci, které významně ovlivňují jejich životní existenci, jako např. ve Španělsku, Itálii, Portugalsku a dalších. Nemyslím, že by důvody byly o mnoho jiné, než které máme i my, občané ČR, přesto u nás podobné aktivity občanů neuvidíme. 

Pravda, na Václaváku se pod koněm občas sejde pár křiklounů, ale to není vyjádření spontánní nevole občanů se stavem a situací v naší společnosti, ale jen výkřiky několika exhibujících lidí, zpravidla za nějakou bezvýznamnou pitomost. 

Nicméně není pochyb o tom, že bychom neměli důvody vyjít také do ulic nebo na náměstí podobně, jako to dělají v Bulharsku. Rozhodně jako občané nejsme a ani bychom neměli být spokojeni např. s cenou PHM, tedy benzinu , nafty, zdražováním energií, bydlením resp. s cenami bytů, mzdovou politikou, personální politikou na úseku policie, hasičů a bezpečnostních sborů, s vysíláním, či spíše (tragickými) následky vojenských misí cestou NATO v zahraničí, konkrétně v Afghánistánu, s některými vlastnickými vztahy s přírodními zdroji, stavem vody, vodních zdrojů a celou řadu dalších důvodů. 

Je také evidentní, že občané jsou s mnohým tu méně, tu více, ale často i s některými zásadními problémy a nedostatky do značné míry nespokojeni, přesto se nenajde síla, která by vyvolala potřebu sjednotit občany a projevit veřejný nesouhlas a nespokojenost se stavem některých věcí. Zde se nabízí primární či zásadní otázka, proč napříč občanskou společností nejsme schopni se sjednotit, vyvolat aktivitu mezi občany do té míry, že budou ochotni, či ještě lépe odhodlání svou nespokojenost veřejně projevit na demonstracích, manifestacích, případně, budou-li k tomu důvody i stávkách. Nelze říct, že by nebyli mezi námi aktivní lidé, kteří v souladu z Listinou lidských práv iniciují různé veřejné aktivity, bohužel vždy se žalostným výsledkem. Občané nejsou ochotni práva, za které jiní položili své životy, oprávněně a legálně využít. Zda je to pohodlnost, nezájem nebo pocit beznaděje a marnosti, je otázka. Myslím, že od každého něco. Lze to sice, při dobré vůli, do jisté míry chápat, ale pak je pokrytecké naříkat „nad rozlitým mlékem“ alias problémy a nedostatky, když bylo známo, že se ucho může utrhnout, aby se také utrhlo. 

Na otázku v nadpisu článku, zda chceme či nechceme svou osobní aktivitou vyjádřit jistou společenskou nespokojenost nebo nějaký nesouhlas podobně jako lidé v Bulharsku si můžeme odpovědět: chceme, ale kdyby to tak někdo udělal za nás! Možná se v tomto názoru mýlím, ale všechno nasvědčuje tomu, že zatím není nic, co by nás občany „vytočilo“ a přimělo k jednání natolik, že se vzepřeme všem neochotám a do ulic přece jen jako uvědomělí občané vyjdeme. Bulhaři vyjít do ulic mohou, protože chtějí, my chceme, ale na rozdíl od nich pro svou neomluvitelnou, nebetyčnou pochybovačnost a pohodlnost nemůžeme! Nebo snad nechceme? Konstatuji to dost nerad, ale jsme prostě národ srabů.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

15.11.2018 20:23

Češi dovedou jenom žvanit u piva,nebo na netu.Nějaká akce je absolutně nezajímá.Co kdyby je někdo poznal?Z anonymity se nadává lépe a bez nebezpečí.Češi dovedou jenom brblat a nic nedělat.


 
Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu?  Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Je Británie výkladní skříní demokracie, či jen chaosem populismu? Proč? Jelikož místo premiérky Mayové, co hlasovala proti brexitu, nastoupí do čela vlády asi šašek Boris Johnson, co veřejně lhal

Kdepak asi skončí Velká Británie, dnes varovný příklad světové demokracie? Podle  ankety z 12. června 2019 by konzervativci s ohledem na jednokolový volební systém, ve kterém vítěz „bere vše“, obsadili v parlamentu 395 mandátů. Labouristé by byli druzí se 151 poslanci. Liberálové by skončili až čtvrtí s 26 křesly a Faragova strana by jako v minulosti „ostrouhala“. Třetí by byla Skotská národní strana s 59 zástupci v dolní komoře britského parlamentu.

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. A co havárie reaktoru TMI-2 ? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru v Černobylu

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 explozí, ke kterým došlo v Hirošimě. Jak to tedy bylo? Výbuch v Hirošimě byl rovnocenný asi 13 kilotunám TNT (54 TJ). Podle největších odhadů účinek výbuchu v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 000 lidí.

Trump „honí několik zajíců“; na Floridě zahájil volební kampaň za své druhé zvolení, poslal tisíce vojáků na Blízký východ proti Íránu a souhlasil, že hranici s Mexikem bude chránit jen ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD ale trvá

Trump „honí několik zajíců“; na Floridě zahájil volební kampaň za své druhé zvolení, poslal tisíce vojáků na Blízký východ proti Íránu a souhlasil, že hranici s Mexikem bude chránit jen ocelová bariéra. Na sumě 5,7 miliardy USD ale trvá

Donald Trump si vzal velké sousto; „honí několik zajíců“ najednou; na Floridě zahájil kampaň za své druhé zvolení do Bílého domu. Navíc poslal tisíce vojáků na Blízký východ v kampani proti Íránu a „na žádost demokratů“ souhlasil v Kongresu, že hranici s Mexikem bude chránit jen ocelová bariéra. Na 5,7 miliardách USD (cca 127 miliard Kč) šéf Bílého domu trvá.

Místo epilogu - DOPIS MATCE VŠECH

Místo epilogu - DOPIS MATCE VŠECH

Milá Přírodo, už tomu bude třiasedmdesát let, co jsi dovolila, abych přišel na tento svět. V té době ještě zuřila druhá světová válka a moje rodička musela prchat se mnou v kočárku před nálety bombardérů do úkrytu na břehu řeky Odry. Tam jsem coby půldruha roku starý klučina spal při zurčení vody na brodech;, baldachýn hustých pobřežních houštin mě skrýval před pálícím sluncem, ale už jsem vnímal pískot komárů a trylky zpěvného ptactva. Když válka končila, louky voněly a kvetly kopretiny, zvonky, vlčí máky, pryskyřníky, kohoutci, chrpy, pomněnky, lilie zlatohlavé… Nejrannější mládí jsem doslova prožil v čase Tvého rozkvětu. 

Poslední domácí zprávy