• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

I v Anglii? Aneb, je to možné?
Počet návštěv: 513

I v Anglii? Aneb, je to možné?

Jiří Baťa Článek od Jiří Baťa

Nejsem jediný kdo se domnívá nebo si myslí, že nedostatek financí na zdravotnictví ve státním rozpočtu na léčení některých specifických nemocí, chorob nebo úrazů má jen česká specialita. Mám tím na mysli ty skutečnosti, že některé případy onemocnění jsou nákladné a pro řadu lidí nedostupné a proto např. pro dětské pacienty se pořádají sbírky plastových víček, pro jiné se zakládají charitativní akce, dobrovolné finanční sbírky a příspěvky od občanů atd. 

Že se v našem zdravotnictví finanční prostředky na léčení některých nemocí, chorob či úrazů peníze nedostávají, je skutečnost. Důvodů a příčin je mnoho, mj. neodpovědné hospodaření s finančními prostředky, zbytečné režijní výdaje na 7 pojišťoven a mnohé jiné nedostatky. Ale to není to podstatné, byť to (nepřímo) souvisí s dále popisovaným případem. Dovolím si zmínit krátkou zprávu, kterou zveřejnil portál Aktuálně.cz: 
 

Mistryně světa do 23 let na dvojskifu Anna Thorntonová z anglického Nottinghamu, studuje v USA zdravotnictví ve třetím ročníku na University of Washington v Seattlu. Tam také došlo k neštěstí, když nadějná veslařka spadla ze schodů, utrpěla vážná zranění a dosud je v kómatu. Rodina Thorntonové spustila crowdfundingovou kampaň, jejímž cílem je získat 80 tisíc liber (téměř 2,5 mil. korun) potřebných na převoz zraněné veslařky z USA do Velké Británie. 


Proč to zmiňuji? Protože je udivující, že mladá sportovkyně-veslařka, mj. jedna z největších britských nadějí pro olympijské hry v Tokiu 2020, která na juniorských mistrovství světa a ze šampionátu do 23 let získala celkem pět medailí, má takové problémy! K tomu se pojí otázky jako zda je možné, aby taková sportovkyně nebyla vůbec pojištěna? Je možné, aby tak vyspělý demokratický stát, jakým je Anglie, nebyl schopen zajistit, resp. uhradit náklady na přepravu tak nadějné sportovkyně? Je vůbec možné, aby převoz zraněné sportovkyně, byť se nachází v kómatu, stál 80 tis. Liber, tj. cca 2,5 milionu korun? Neméně pozoruhodná je také Thorntonovou rodinou vyhlášená crowdfundingovou kampaň, což přeloženo do češtiny, je klasická finanční sbírka na podporu nějakého podpůrného záměru či cíle, jak je také běžně praktikujeme i u nás. Pravda, neznáme důvody, proč v případě tak vážného zranění nadějné sportovkyně dochází k těmto excesům, ale otázky okolo pojištění a neskutečně vysoké náklady na přepravu a v neposlední řadě potřeba vyhlášení sbírky na její přepravu do Anglie jsou opravdu zarážející.

 

 

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

06.12.2018 20:28

U nás tyto problémy vznikly po listopadovém převratu 1989.Do té doby se stát o občany aspoň trochu staral,byť ne zcela dobře.Sebral pracujícím třetinu platu na daních a z toho rozděloval do jednotlivých kapitol státního rozpočtu.Tedy z toho platil zdravotní i sociální pojištění,financoval třeba dopravu v místech,kde se tolik vychvalovaní soukromníci nechtěli angažovat pro ekonomický neúspěch.Zrušily se vlakové i autobusové spoje,protože je nikdo nemohl ufinancovat.To dělal pouze stát.Do některých míst se nedostanete hromadnou dopravou a tak je nezbytností mít auto.Jinak by si v některých místech ani nenakoupil základní potřeby.A tak se supluje činnost státu charitativní a veřejnou činností.Ale zase je fakt,že banány nebyly po celý rok.Ono totiž na ně mnoho peněz státu nezbývalo.Zahraniční dluh byl asi 100 miliard.Za pouhé jedno období vlády ODS se prodal státní majetek za 1,7 bilionu korun a ještě se zvýšil zahraniční dluh o 400 miliard.Ale za to máme banány po celý rok.Od onoho převratu se stát řídí stejným způsobem,tj.zvyšováním zahraničního dluhu.Ani Babišovo ANO není výjimkou.Titulovaní v čele státu jsou škodná!


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy