• Čtvrtek, 21. březen 2019
  • Svátek má Rukojmí Radek

Žluté vesty proti sorosovcům...
Počet návštěv: 953

Žluté vesty proti sorosovcům...

Jiří Vyvadil Článek od Jiří Vyvadil

Ulice evropských měst zaplavili demonstranti a leckdy i novináři si pletou, kdo je kdo. Zaznamenal jsem kupříkladu v deníku Dnes, že jeden novinář vzpouru kolem maďarské televize označoval za pokračování hnutí žlutých vest.

Nuže rozhodující není prvotní záminka často sociálně – ekonomická, kterou vidíme jak ve Francii v podobě zdražování životních nákladů či v Maďarsku v podobě odporu proti novému zákoníku práce, který dramaticky navyšuje možnost nařízení přesčasů. Rozhodující je, proti komu jsou nepokoje namířeny a koho chtějí odstranit, zda toho, kdo podporuje další imigraci a integraci v rámci EU (tam působí hnutí žlutých hvězd) či naopak horuje pro národní stát a imigrace pro něj naprosto nepřijatelná (tam působí sorosovci).

Nuže žluté vesty zaplavily ulice Paříže Emanuela Macrona coby symbolu probruselské politiky a vítání migrantů, následně Brusel se sídlem EU a doslova zjančeným promigračním premiérem Charlesem Michelem, který nás, tj. země V4 chce vyrazit ze Schenghenského prostoru a raději nechává ztratit pro svou vládu většinu v parlamentu, přelévají se do zemí, kde vládnou premiéři s podobným viděním světa (Holandsko, Švédsko).

Naopak v Budapešti, ve Vídni zaplavili ulice demonstranti bojující za přijímání nových migrantů a chtěli by svrhnout vládu kancléře Kurze s rakouskými Svobodnými, odmítají národní stát a volají po globalizaci. A totéž platí v Bělehradu, kde proti prezidentu Aleksandarovi Vučićovi, jenž kategoricky odmítá vstup do NATO a nesmírně si cení Putina jistě nestávkují žluté vesty, a stejně tak proti nové gruzínské prezidence Salome Zurabišviliové stávkují stoupenci bývalého prezidenta Saakašviliho - čili sorosovci.

I u nás je to jasné jako facka: Chvilky pro milióny se rozhodně nemohou ztotožnit se stále rostoucím protibruselským, protiglobalizačním, promigračním a pronárodním charakterem hnutí žlutých vest, zatímco voliči Miloše Zemana a Andreje Babiše jsou zpravidla přehlížení obyčejní lidé, zesměšňovaní různými komentátory a politology, které nebaví diskutovat o liberální demokracii a vlastně je tento pojem ani nezajímá. Ve Francii by byli typickými stoupenci právě hnutí žlutých vest. Chtějí se po letech vlád Topolánka – Kalouska – Nečase mít trochu lépe a žít jako lidi.

Z toho ovšem i vyplývá, že demonstrace ať toho či onoho typu se budou opakovat. Ale úspěšnou revoluci už těžko sorosovci uspořádají. Svrhnout toho či ty, proti kterým jsou namířeny, budou moci totiž jen tam, kdy podpora jejich protivníka je ve společnosti slabá. Těžko proto mohou sorosovci zvítězit v Maďarsku, kde má Orbánův Fidesz 58 %, ale ani u nás, kde Babišovo hnutí má už po několika letech trvale kolem 30 % a podle situace se může opřít ať již o poslance KSČM, SPD či ČSSD navíc s bonusem spolupráce přímo voleného prezidenta Miloše Zemana, který stále osciluje kolem 50 %. Jsou neškodní a nemá moc smysl se jimi zabývat.

Zcela jiná je ovšem situace ve Francii…

Tam Macronovo hnutí En Marche má v současné době tragickou podporu pouhých 18 % a Macronův obraz taje jako sníh…

Mimochodem, pokud by skutečně padl, ne jen vyměnil například premiéra, v současné rozkolísané situaci zřejmě padne i nynější model EU i Evropy…

Tož uvidíme…

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

19.12.2018 19:42

Někde jsem četl,že hledali ruskou stopu v této šlamastice.Chtěli ji od novinářů na slavném západě.Tím dokázali,že jsou to diletanti.Měli se obrátit na novináře české.Ti by tu ruskou stopu objevili a ani by nemuseli opustit Prahu.Tady je vidět,jací jsou na tom západě debilové.Zřejmě neznají české přísloví "proč se obracet na kováříčka,když se můžeme obrátit na kováře.Čeští novináři by se měli ozvat proti takovému podceňování.svých schopností.


 
Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Zničit v My - Lai „vše co chodí, plazí se anebo roste“; mise “Search and Destroy” (vyhledej a znič). Zabito 534 starců, žen a dětí; poručík Calley byl odsouzen na doživotí, poté ho Nixon omilostnil

Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My -Lai. Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My – Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celé Ostravě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

V USA získal Tomáš Etzler Cenu Emmy, zatímco jeho matku s Alzheimerovu chorobou, jež bývala sboristkou Státní opery v Ostravě, museli hledat po celém městě; napsal mě: „Prekrocil jste hranici Olsere. Jste dobytek. A snad Vas potkam…“

Přišel mi v prosinci 2011 pozdrav z Číny. Nic divného, právě jsme se z Číny vrátili, a abychom měli památku, poslali jsme si z Říše středu pohled sami sobě. Nepřišel však onen pohled s Bitvou od Lipan od Marolda, ale e-mail...

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

BAJKA O BOŽÍM SOUDU

 Když hříchy Člověka dospěly k vrcholu, předstoupila před Boha Matka Země. Předala vládci Všehomíra soupis všech činů, kterými Člověk ohrozil její samotnou existenci. Jména vymizelých druhů rostlin, zvířat, ptáků byla zapsána černě. Stejně tak byla černí zamazána veškerá vodstva, pramínky počínaje a oceány konče.

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Jan Padych: Nikomu to neříkej!

Každý člověk, kterého jsme kdy znali, se nám s odstupem času jeví jako příběh, ať si to připouštíme, nebo ne. Vždy podle toho, co všechno o něm víme. Ten Zdeňkův příběh je pro mě spojený s vlaky. Jiný ani nemůže být. Zdeňka jsem znal od malička. Vyrůstali jsme spolu v Havířově, chodili jsme do stejné třídy základní školy a pak jsme se potkali na vojně a nakonec na chodníku v centru Ostravy. To naše poslední setkání proběhlo v roce, kdy jsme oba slavili padesátku, já o něco dřív, na konci zimy, on uprostřed léta. Ale raději začnu od samého začátku.

Poslední domácí zprávy