• Čtvrtek, 22. srpen 2019
  • Svátek má Rukojmí Bohuslav

Jak jsme před Štědrým dnem v Jihoafrické republice byli lovit kapry v jezeru u Botswany pro pětadvacet českých rodin v Rustenburgu, aby nemusely kupovat kapry u německých osadníků v nedalekém Krondaalu
Počet návštěv: 1974

Jak jsme před Štědrým dnem v Jihoafrické republice lovili kapry v sladkovodním jezeru u Botswany pro čtyřiadvacet českých rodin v Rustenburgu, aby je nemusely kupovat u německých osadníků v nedalekém Krondaalu

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Není ideálnější čas na vánoční vzpomínky než právě nyní, v tyto dny, kdy se v Česku kuchtí na plné pecky, od smažení kapřích řízků, pečení lineckého a vanilkových rohlíčků, až po plnění punčových košíčků, a konče přípravou bramborového salátu či balením dárků pod stromeček.

Proto nastala i tradiční chvíle si připomenout mé první a poslední Vánoce mimo svůj domov; je to nostalgie spojená s mým Štědrým dnem v Jihoafrické republice mezi českými rodinami, které na jih černého kontinentu přivedl vítězný konkurz na horníky, chemiky a metalurgy...

"Musíme na Vánoce doplnit ledničku. Chce to půlku prasete, nějakou krůtu a kuřecí řízky. Lepší je kupovat od farmářů ve velkém, vyjde to levněji," potvrzuje mi učitelka v rustenburské mateřské škole Jiřina Beranová zkušenost, kterou jsem poznal I v dalších rodinách. "A budeme letos smažit rybí řízky z kingkiipa, nebo nalovíš kapry?"

A to je otázka do rvačky. její manžel Mirek je totiž rybářem někdy málem víc než havířem. Jeho stavovská čest by nedovolila, aby na stole při štědrovečerní večeři nevoněl kapří řízek. Ani jeho dcera a syn by mu to neodpustili. "V pátek po šichtě vyrážím," prohlašuje silácky. "Kdo chce se mnou, ať se obrní trpělivostí a namaže si svaly. Bude mít co dělat s čištěním kaprů. Nalovím jich dost pro všech čtyřiadvacet českých rodin v Rustenburgu a jeho okolí!"

Hlásím se jen já, protože Jarda Kuča musí dělat i v nepracovní sobotu v platinovém dole Frank v Rustenburgu, aby nahradil vánoční svátky. Jeho ženu Sylvu s Jiřinou zase čeká pečení. A tak vyrážíme do buše Mirkovým terénním vozem Isuzu, naloženým pivem a masem na brajování i dvěma chladícími boxy pro ulovené kapry.

Míříme do míst asi sto kilometrů od Rustenburgu nedaleko hranic se státem Botswana, kde je rozlehlé sladkovodní jezero. Skoro sto kilometrů jízdy prašnou cestou, kolem které není živáčka a jen polopoušť. Buš až za obzor, prostírající svoji vyprahlou náruč na všechny strany od jižní Angoly přes severní Namibii až do Zimbabwe a střední Mosambik. S úlovkem nám pak další den přijedou pomoci další čeští havíři v Rustenburgu...

Pro česko - moravsko - slezské nostalgiky, kteří chtějí mít o Vánocích při tropickém vedru a vzpomínce na svoji skoro deset tisíc kilometrů vzdálenou rodnou hroudu bramborový salát s kapřím řízkem, jsou na jihu černého kontinentu jen dvě možnosti - buď koupit kapra u německých osadníků v nedalekém Krondaalu nebo věřit, že se Miro Beran opět prokáže jako zkušený rybář a dodá nefalšované kapříky.

A tak jednoho dne sedím na břehu afrického jezera, obzor přede mnou se při zapadajícím slunci mění z nafialové do několika odstínů žluté až po sytě oranžovou, které se rozlije po vodní hladině jakoby den krvavě obětoval vládkyni noci. Za mnou se vypínají do výšky několika desítek metrů skaliska inselbergy, po afrikánsku koplje.

Obří hranaté balvany granitu; kusy žuly, kdysi vychrlené z nitra Afriky, teď rozházené po poušti a chaoticky na sebe navršené. Jakoby vypadly z děravého pytle, přehozeného přes rameno statného obra na útěku. Pískem ošlehané balvany snad mají jediný užitek - slouží tlupám paviánů jako úkryt.

Postavil jsem si stan, když předtím mi Mirek prohlédl písčitou zem, jestli v ní nehnízdí třeba jedovatý slíďák, obří pavouk k nerozlišení od tarantule. Stejně obezřetně si pak sedám na břeh jezera a s melancholií v duši romantika čekám, až se na obloze objeví Jižní kříž. Pozoruji opičí samce, jak mazaně nadzvedávají kameny na břehu tiše svými vlnkami vzdychající vodní plochy, aby vybírali šťavnaté kořínky, k nimž se během dne nedostalo vše kolem vysoušející slunce.

Každé sousto si pavián důkladně otře o srst a teprve potom ho začne žvýkat. Na hladinou se mihne lovec rybařík, kousek dál se předvádějí volavky bílé. Stojí ve vodě jako zkamenělé a jen čekají, až kolem popluje nějaká rybka pro jejich večeři. Ostnák africký je čilejší, brouzdá v nízké vodě a svými prsty, které jsou delší než jeho nohy, plaší veškeré živočichy a nahání si je do zobáku.

Na ním krouží marabu, další africký hygienik a snad jediný čáp, živící se mršinami. Jakoby čekal jestli na něho něco z Mirkových úlovků zbude. V tom se odněkud poplašeně zvedne hejno ptáčků s dlouhými špičatými zobáčky nad chomáčkem červeného peří, se zelenými křídly, modrým peřím na zádech a podobně zbarvenými ocásky. Jako ohnivý gejzír vyprsknou a zmizí v buši.

Dusný prosincový podvečer afrického léta najednou osvěžil prudký závan větru. Byl osvěžující jen chvíli, protože za ním se z rozpálené buše přihnalo boží dopuštění. Málem jsem v tom chvatu a náhlé tmě zašlápl dva hovnivály se svojí kuličkou...

Mířím reflektorem ve směru, odkud se smršť žene. Mám před sebou varovný úkaz. A najednou, kde se vzal, tu se vzal, se zrodil větrný vír. Jako by vysával z buše písek, neviditelným mixérem ho roztočil a následně jako divoce rotující káču vystřelil přímo k nám. Tak nějak začíná tajfun. V našem případě je to však jen jeho zmenšenina, ovšem i tak plná zničující energie.

A po břehu si to válí svoji kuličku hovniválové pryč od blížícího se vichru......

Sotva vbíhám do stanu, který jsem předtím dokola narychlo zatížil ještě sluncem rozpálenými balvany, opřel se do mého vetchého obydlí větrný poryv, tvořený suchými větvemi, vytrhanými travinami a nejmíň metrákem bodavých zrníček písku. Ten teď valchuje stěny mého stanu s divokostí vydrážděných hrochů, které jsem viděl válet se v bahně po průtrži mračen nad buší a pak vztekle pelášících proti svému soku, za kterého měli naše auto.

V pětadvacet stupňů Celsia horké noci kolem nás řádí písečná bouře, jejíž temná mlhovina zakryla oblohu, milióny ostrých křemenných zrníček pronikají škvírami v celtovině až do mého spacáku, do očí i vousů, aby zlověstně skřípaly mezi zuby. Naštěstí už mám fotoaparát zabalený v igelitu v brašně, která je ještě přikrytá tričkem. Kolem zní strašidelné burácení písečného víru, svištění větru, který šílí radostí, že se má do čeho v jinak rovné planině opřít.

A ještě polohluchý z toho přírodního dovádění rozeznávám vrzání větví stromů a plechové řinčení našeho kotlíku a "brajovacího" roštu, jemuž jsme nestačili poskytnout bezpečnější azyl. Prásk. Něco ruplo přímo nad mojí hlavou. To vzala za své jedna z výztuží stanu, který měl vydržet i nápor himalájských mrazivých vichrů. Mám zlé tušení, že si brzy vzduch ve stanu vydýchám a nebudu mít kde do plic nový nasát.

Děsím se okamžiku, kdy smršť vytrhne můj stan, chatrně zakolíkovaný do písčité půdy, mrskne ho někam do jezera a já se ocitnu tváří v tvář zlověstné bouři, v níž není jak popadnout dech. Jakýpak dech, když se není ani čeho nadechnout. Pokud by ale zrníčka písku na sebe nezačala zázrakem vázat kyslík.

"Žiješ?", slyším hlas Mirka Berana, když se skučení přírodního živlu utišilo a tím potvrdilo rčení o tichu před bouří. "To je harmatan, pouštní vítr. Fučí tady vždycky na začátku suchého období."

"Zatím ano, ale mám pocit, že mě to brzy odnese až na hranice Mosambiku a já nemám u sebe pas!" pokouším se o žert. "Dobře sis vybral hotel!" dodávám, protože Mirek zvolil za svoji postel zadní část svého terénního vozidla.

Vánoce v platinovém dole v JAR…

Málokdo by výše uvedený popis přírodního rozmaru spojil s Vánocemi. Pro mne však tento prožitek zůstane navždy vepsán do mysli jako předvánoční. Bouře utichla stejně rázně jako zničehož nic začala. Ráno je opět jako vymalované. Mé rozechvění podporuje i fakt, že po zítřku bude Štědrý den. Je nádherně a tuto pravdu nezvrátí ani pohled na můj zdemolovaný a téměř pískem zavátý stan.

Rozházené ohniště trochu opožďuje naši snídani, která je rychlá vaječinová, přisolená pískovými zrníčky. V povětří vládne předstartovní nervozita a před Mirkem naplnění slibu, který dal všem českým hospodyňkám, že budou mít v rustenburské platinové pánvi pravé české Vánoce také zásluhou jeho kaprů na své pánvi teflonové. A když pak náš rybář rozbalí s něhou milence svlékajícího sličnou dívku své rybářské nádobíčko a hlavně dlouhatánský prut, dá se předpokládat, že budu svědkem předvádění skvělé vrhací techniky rybáře - profesionála.

"Búrové jedí pouze mořské ryby, takže kapry z vody sladké a navíc stojaté, tedy podle nich nezdravé, odmítají. Tvrdí, že v bahně jezer je spousta nečistot. Tyto ryby proto nejsou k dostání ani v afrických obchodech," vysvětlil mi Mirek diskutovaný problém.

Přiznám se, že ostražitost Búrů dost dobře nechápu. V okruhu asi šedesáti kilometrů není žádný tovární komín, buš ani vodní zdroje v ní nevědí, co jsou to exhaláty či jedovaté výfukové plyny. Kdyby měli tito vybíraví Jihoafričané jíst kapry z českých rybníků, plných kyselých deštů, olova a pesticidů, to bych se jim nedivil. Dobře jim ale tak, alespoň zbude víc řízků pro nás.

Mirek napřed ve vodě rozpustí speciální brčálově zelené barvivo, prý upoutá pozornost kaprů. Pak v kbelíku promíchá rybí baštu, na níž má vlastní a přísně střežený recept, aby ji vzápětí rozházel po jezeru. A když mrskne olůvkem a háčkem, navázaným na rybářském vlasci a dlouhatánském prutu, kolem stovky metrů na vodní plochu, brzy má na udici prvního z kapřích mlsounů.

Je to nahazovací rybářský koncert. Záklon, prudký pohyb paže a vlasec už sviští tropickým vzduchem, až hejno opodál zevlujících paviánů zbystřilo pozornost a přestalo si vybírat ze svých kožíšků blešky. Na břehu přichystané dva mrazicí boxy se začínají plnit. Výpravu k poledni doplňuje i rodina báňského inženýra Vaška Nového z Prahy, jehož syn dělá v jednom z platinových dolů v Rustenburgu technika.

Přijeli s ním strávit v Africe Vánoce, takže maminka Nová má habaděj práce s porcováním kapříků, jichž neustále přibývá. Když je jich kolem čtyř desítek, jsou oba boxy plné...

S hrdým pocitem sebeuspokojení s dobrého úlovku se jdu rozloučit s romantickým jezerem. Sedám si pod mladým eukalyptem a pozoruji snaživé žluté ptáčky snovače, jak stéblo po stéblu splétají své hnízdo, které v konečné fázi jejich snažení visí z větve se vstupním otvorem v jeho spodní části. Připomíná mi mikulášskou punčochu plnou sladkostí.

A kousek dál se na zemi rýsuje podivná pitoreskní kupole. Ani v ní se nezahálí. To se zase činí termiti, kteří slepují své budoucí obydlí ve tvaru kostrbatých kuželů, jež se svým množstvím děr jakoby někdo postavil z šedého či cihlově červeného ementálského sýru. Jejich termití sousedé si práci ulehčují a jako oporu své pyramidy zvolili suchý kmen stromu duma. Někde poblíž bude mít asi hnízdo čejka běločelá, protože útočí na paviání požírače svých vajíček a její pisklavý pokřik protíná klid dne, v němž se v opětovném dusnu už zase nepohne ani lístek.

Je čas vyrazit zpět k mému dočasnému domovu v Rustenburgu. Za pár dnů bude Štědrý den a je třeba po afrikánsku nazdobit vánoční stromeček. V mysli jsem rázem tisíce kilometrů severně ve středu Evropy a před očima mám své syny, kteří zdobí ten náš vánoční stromek.

Inu, zaháním dojetí a ještě se otáčím na místo, kde zbyl jen pískem nezavátý flek na zemi, na níž v noci sídlil můj nezničitelný stan. S povzdechem konstatuji, že to byl patrně nejvíc romantický a nejdobrodružnější 22. prosinec mého života. Předčil zřejmě i můj dosavadní zážitek z 22. prosince jiného roku, v němž jsem si na rozloučenou s Vietnamem šel zaplavat v Dračí zátoce nedaleko čínských hranic...

Snímky Břetislav Olšer

Když nad Betlémem nezazářila hvězda, ale letoun F-15: http://www.rukojmi.cz/clanky/765-nad-betlemem-vysla-hvezda-nebyla-to-vsak-kometa-nybrz-izraelsky-letoun-f-15

Podle kalvinistů či luteránů se Ježíšek narodil až 25. prosince…?

Štědrý den v bazénu při čtyřiceti ve stínu…

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

24.12.2018 15:39

Doufám, že ten, kdo mi dává mínusy, je neocon, který má vždy pravdu, nic jiného od něho nečekám. Soudruhu neocone, dávám ruce nad hlavu, protože nic jiného ode mne neočekáváš. : Musíš alespoň počítat s tím, že tebou pohrdám. Utop se ve své žluči! ...JP.


 
Jiří Přibyl

Jiří Přibyl

24.12.2018 10:36

Vzpomínky by neměly být, protože je může mít pouze pamětník. Kdepak je čas malin nezralých...? Nakonec dopadneme jako babička Boženy Němcové. Jistě víme, jak dopadla. ...Jako hudebník jsem strávil více Vánočních svátků mimo domov. Hudbymilovní Němci nás nechali vydechnout pouze o Štědrý den, který jsme strávili na hotelu. Večer se odbýval formou banketu. Byla předtím nanošena hromada dobrot, řada salátů a specialit. Kapra jsme nikdy neměli. Cpal jsem se tedy krevetami, delikátním masíčkem z langust a filety z různých druhů masa. Samozřejmě, že jsme přitom hráli a zpívali a nechyběla nostalgie po domově. Rozloučili jsme se hymnou a rozešli do pokujů. Následující den nás čekala "Mehrzweghalle" nebo koncertní sál, divadlo a jelo se dál. V zájezdovém autokaru jsme stříhali metr. Bylo tam napsáno: "Nezoufej, ještě 56 dnů a jede se domů". metr se postupně zkracoval a pak se jelo domů za všeobecného veselí. Také se mi stalo, že jsem vzal dva "kšefty", které se zčásti časově kryly. Musel jsem dát nohu z plynu. Potom jsem si jen vybíral. Zvyknul jsem si na non-stop provoz. Dodnes pracuji. Spíše jsem zavalen prací. Někdy si říkám "mám toho zapotřebí"?.... Velice toužím po míru. Život v míru má hlubokýi duchovní smysl, rozměr. Přidal jsem se k téměř denním apetům na logiku. Vím, že nejvíc se lísá k člověku ten, který ho chce o něco připravit, který ho chce poškodit. Nedejme na lísání neoconů. Přeju si, aby kůzlátka neotvírala vrátka když slyší mámivý hlásek. Věřím, že soustavným vysvětlováním, upozorňováním a apelováním na logiku se dosáhne změny společenského myšlení ve prospěch těch, kdo ve výsledku nebudou reagovat na líbivý hlas. Pokud otevřeme vrátka vlku s vtíravým hlasem, zničí nás to.....Krásné Vánoční svátky, dárky pod stromeček a rozum do hrsti přeje všem lidem dobré vůle jeden z vás. Ať nás ochraňuje pan ježíš Kristus. ......Mějte se hezky.


 
Nový ministr kultury Zaorálek blábolil ještě jako volební lídr ČSSD a šéf české diplomacie v červnu 2017:

Nový ministr kultury Zaorálek blábolil ještě jako volební lídr ČSSD a šéf české diplomacie v červnu 2017: "Mám vysoké ambice - vyhrát volby. Nikoho nenechám si do toho mluvit; přejímám celou zodpovědnost na sebe

Copak tedy víme o Lubomíru Zaorálkovi, tomto užvaněném a nyní i pátém náhradníkovi na post ministra kultury Česka? Není to tak dávno, co se stal hvězdou sjezdu ČSSD ve dnech 10. až 12. března 2017. Při svém projevu živě a sebevědomě gestikuloval, žertoval, až se konečně dostavilo to, po čem vždycky tento varietní všeuměl prahl; když odcházel od řečnického pultíku, dostalo se mu potlesku ve stoje.

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Poznal jsem operního pěvce Plácida Dominga osobně v Římě, pomluvy pro údajné anonymní obvinění ze sexuálních obtěžování pěveckých hvězdiček v 80. letech jsou výmysly; Havel tak činil se svými milenkami legálně

Legendární operní zpěvák a dirigent Plácido Domingo čelí obvinění, že řadu žen nutil k sexuálním stykům. Údajně jim nabízel práci a trestal je, když jeho návrhy odmítly. Informovala o tom v úterý agentura AP. Osmasedmdesátiletý Domingo tato obvinění označil za „hluboce znepokojivá a tak, jak byla představena, za nepřesná“. Dodal, že se domníval, že veškeré jeho chování a vztahy byly přijímány kladně a se souhlasem.

Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí, prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo. A než se jeho manželka vzpamatovala, „náhodou“ vyhořel jejich dům v Černošicích

Radovan Krejčíř a jeho rodina si mohou být jisti, že v naší péči je v bezpečí, prohlásil mluvčí jihoafrické vězeňské správy Singabakho Nxumalo. A než se jeho manželka vzpamatovala, „náhodou“ vyhořel jejich dům v Černošicích

Život Radovana Krejčíře v johannesburgské věznici Leeuwkop s maximální mírou ostrahy, kde si Čech odpykává pětatřicetiletý trest, není ohrožen, ujistila právě jihoafrická vězeňská správa podle místních médií. Reagovala tak na tvrzení Krejčířových příbuzných, kteří si v tisku stěžovali, že Čech bude brzy zavražděn, pokud nebude z Leeuwkopu přeložen do jiného zařízení.

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Exministryně obrany Parkanová pro Bushe s kreslířem Výčítalem bryskně, jako kdysi Gustav Brom bleskem sepsal píseň pro Gagarina, stvořila a nazpívala na stejnou melodii kukaččí hit: “Dobrý den, prapore hvězd a pruhů! Vítej, radare…”

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář 13. srpna 2019 u soudu z pozice svědka hájil pořízení letounů CASA pro českou armádu. Uvedl, že stroje se stoprocentně osvědčily doma i na zahraničních misích, a zmínil se též, že si nevzpomíná, že by při dojednávání nákupu zaznamenal výhrady, například k ceně.

Poslední domácí zprávy

ČSSD: Nejsou lidi

ČSSD: Nejsou lidi

Lubomír Zaorálek, jedna z nejchmurnějších postav ČSSD, kterého v době jeho ministrování zahraničních věcí nazval lid oranžovým...