• Pondělí, 26. říjen 2020
  • Svátek má Rukojmí Erik

KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Pravda, etika a propaganda
Počet návštěv: 1818

KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Pravda, etika a propaganda

- Petr Žantovský - Článek od - Petr Žantovský -

Zdánlivě spolu ty tři pojmy nemají mnoho společného. Obyčejně, setkají-li se na mediální půdě, stojí nesmiřitelně proti sobě a většinou se zcela vylučují. Co je etické, nemusí nutně obsahovat plnou pravdu, kde začíná propaganda, tam zpravidla končí pravda a nepříjemně často i etika (ač i propaganda má svou etiku, málokdy se jí řídí).

Žádný vítěz, samí poražení - tak končívá střet, v němž se utkává čtenářovo či divákovo právo na úplnou a pravdivou informaci s elementární profesní etikou žurnalisty. Standardním příkladem jsou citace „zdrojů, které si nepřejí být jmenovány". Nejčastěji to má podobu nějakého hodně burcujícího článku nebo televizní reportáže, v níž se na adresu jednoho politika, zpravidla značně nelichotivě, vyjádří „zdroj, který nechce být jmenován“. Už v tom okamžiku si můžete být jisti jedním: jde o člověka zevnitř téže strany, jejíž zástupce byl v médiu pohaněn. Nejen proto, že, jak praví staré moudro pravdivější než všechny politologické spisy světa: největšího nepřítele máte mezi svými spojenci. Ale také proto, že jádro hanobícího sdělení má zpravidla aspoň zčásti pravdivé jádro, na něž lze pak navléci nekončící šňůru polopravd, nesmyslů či vyložených lží. To původní sdělení však obyčejně zná jen insider, tedy osoba z vlastního stáda. A ta opět pravděpodobně usiluje o funkční postup z ovce obyčejné v ovci velící. Užije k tomu pak všechny prostředky, které se namanou. Jejich množství je přímo úměrné počtu kostlivců ve skříni dotyčného cíle. V každém případě je tímto okamžikem džin definitivně z láhve venku.

Do dějin žurnalistiky už před deseti lety vešel příběh Marka Felta, onoho „hlubokého hrdla“ (Deep Throat), který dodával Bernsteinovi a Woodwardovi munici pro články o aféře Watergate (1972). Felt až téměř na smrtelné  posteli přiznal, že jej k tomu vedla osobní zášť vůči prezidentovi Nixonovi, který jej odmítl jmenovat do čela FBI po odešlém Edgaru J.Hooverovi. Nejslavnější příběh světového žurnalismu byl postaven na údajích anonyma!

Jiný hezký příběh nám poskytla slovutná televize CNN, která musela z webu stáhnout nepravdivou informaci od anonymního zdroje. Podle této zprávy měl Kongres vyšetřovat existenci ruského investičního fondu s vazbami na lidi z Trumpova okolí. Konkrétně se mělo jednat o Anthonyho Scaramucciho, který se shodou okolností o měsíc později stal komunikačním šéfem Bílého domu. Jak se ukázalo, informace se nezakládala na pravdě, nebyla ověřená, pocházela jen z jediného zdroje. CNN se za nepravdivou zprávu omluvila, přiznala, že v tomto případě byla porušena redakční pravidla. (Tento případ kupodivu popsal i Milan Šmíd, mediální pedagog, který je jinak poměrně zuřivým obhájcem novinářského práva na užívání anonymních zdrojů.)

Nebo jiná: Před pár dny s odvoláním na anonymní zdroj list The Financial Times napsal (a náš server SeznamZprávy po něm poslušně papouškoval), že prý „Ivanka Trumpová by se mohla stát novou prezidentkou Světové banky“. Tož se nechme překvapit…

Korunu tomu všemu dal další věhlasný tlampač, deník New York Times, když na podzim zveřejnil, patrně vůbec poprvé v dějinách, anonymní komentář. Údajná, anonymem skrytá osoba z Bílého domu zde v článku I Am Part of the Resistance popisuje Oválnou pracovnu jako místo chaosu, kde sedí neschopný prezident, kterému se lidé z jeho okolí snaží mařit jeho úmysly, aby Americe a jejím demokratickým institucím napáchal co nejméně škod. New York Times se ani na vteřinu nepokusil tyto jednostranné „informace“ zkonfrontovat s názorem protilehlým. To jistě není selhání jednotlivce, ale podstata tam panujícího systému.

„Nejmenovaný zdroj“ ovšem neúřaduje jen v politickém prostředí, ale přinejmenším stejně často i v prostředí byznysovém. Tak jsme se s odvoláním na „nejmenovaný zdroj“ například nedávno dověděli, že „Čína údajně vyrobila laserovou pušku s dostřelem 800 metrů“. Nebo před pár měsíci zase, že „Apple chystá do svého iPhonu skener duhovky.“ Zdroj? Opět anonymní, jak jinak. Nebo do třetice přišla zpráva, že „Tesla by mohla postavit továrnu v Česku“. Zde je zdrojem kdosi „blízký ministerstvu průmyslu“. Je třeba dodat, že ve všech citovaných fake-news je původcem seriózní médium, třeba server VTM nebo Space Invader.

Celou věc s anonymními zdroji informací lze posuzovat různě. Publikum má svaté právo vědět, co si myslí političtí i ekonomičtí kapitáni, protože je to vede při tvorbě osobních preferencí. Je-li ovšem věta příslušného anonyma pravdivá. A to je ten problém: její věrohodnost nelze ověřit. Je-li to údaj pravdivý, napovídá o svém autorovi, že je zbabělec a nejde s kůží na trh. Není-li pravdivý, vyvolává podezření, že novinář, který je v tom případě přinejmenším spolupachatelem mystifikace, sleduje jiný cíl než po pravdě informovat. Třeba vnést neklid a podezřívavost do řad řečené strany či instituce a tím paralyzovat aktivitu napadeného subjektu výměnou za posílení subjektu jiného. A to už zase nemá nic společného s žurnalistikou, tím méně s její cechovní etikou. To už je ryzí, byť skrytá, propaganda.

Slyším teď výtky, že právo na ochranu utajeného zdroje patří k základním, nezadatelným a dlouho a pracně vybojovávaným právům novináře. Ovšem. To ale platí výlučně tehdy, kdy je identifikací ohrožena bezpečnost zdroje, především v kauzách kriminálních. Nevím o tom, že by dnes (alespoň zatím, o zítřku nikdo nic předem nemůže říci, jak moudře pravil Egypťan Sinuhet) byl někdo vysloveně kriminalizován za názor nebo poskytnutí informací. Tím méně vysoký funkcionář vlivné strany nebo manažer důležité firmy. Proto myslím, že na popsanou modelovou situaci tato výhrada nepasuje. Politik (a jak víme, politika je koncentrovaným výrazem ekonomiky, což platí, navzdory tomu, že to vyslovil Marx) má být otevřený a říkat své věty nahlas a veřejně, jinak ať mlčí. Novináři mu - tichým respektováním jeho vyžádané anonymity - de facto pomáhají, a tím se aktivně podílejí na tvorbě značně nezdravého veřejného prostoru.

Pokud ovšem - jak už bylo řečeno - ten citovaný funkcionář opravdu existuje a není jen plodem novinářovy fantasie. Pak novinář přebírá spoluodpovědnost za politické děje a přestává být novinářem. A - jen tak mimochodem - lže. Což by neměl, ani jako novinář, ani jako politik.

Petr Žantovský

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

SMĚJÍCÍ SE BESTIE 2

27.01.2019 09:08

Nejen případ Straka, svědčí o nezávislosti naší justice. Občas některým hercům, byla v případě vyhraného soudního sporu, přiznána kromě odškodného i náhrada všech výdajů. Aby si to média/pisálkové trochu pamatovali.


 
Petr Majevský

Petr Majevský

26.01.2019 19:54

Právě existence zákona,že novinář nemá povinnost jmenovat své zdroje,je důvodem vylhaných zpráv.Tak totiž rozhodl před lety český soud.Nakonec dochází ke kuriozním situacím,že se někdo z něčeho obviní a dotyčný musí svou nevinu dokazovat.Toto je běžné v anglosaském právu a v našem právu,které vychází z práva římského,je povinnost žalobce,v tomto případě novináře,aby dokázal vinu obviněného.Pro jeden příklad sáhnu do sportu.Jistý novinář obvinil Fr.Straku,že bere kokain.Dokazovat nic nemusel a Straka na své náklady obvinění vyvrátil.Přesto se mu nedostalo omluvy od prohaného novináře a ten nebyl ani trestán pro křivé svědectví.Stejné je to i v jiných oborech a neschopné novinářské krysy,zvané presstituti,tento způsob běžně používají.Díky rozhodnutí jednoho soudce,který byl zřejmě stejným způsobem ovlivňován.Novinářská etika a morálka je na tom zcela nejnižším stupni.Podle toho také prý "investigativní"novináři jednají.Ovšem ve skutečnosti jsou to tzv.paparazzi,které mají na svědomí mimom jiné i smrt princezny Diany.Zkrátka se jedná o to,že 90% novinářů jsou svině a ne zpravodajové.Nakonec jeden případ novinářského přístupu byl nedávno ve SRN.V českých presstitutech mají učenlivé následovníky.


 

26.01.2019 19:54

Mediální mašinérie...propaganda jako trestný čin. .....Kauza "Čapí hnizdo" a realita.....Aby byl schválen a postaven jakýkoliv objekt, musí proběhnout ze zákona následující úkony: Pokud se pustíme do výstavby domu, je k tomu třeba řada povolení, abychom mohli stavbu realizovat. Na budoucím majiteli nemovitosti je zadání této stavby některé ze stavebních firem. Developer převezme veškerou trestně-právní odpovědnost za realizaci projektu. Budoucí majetel se tak stane zákazníkem, který pouze dozoruje zdárný průběh výstavby. Odpovědná instituce přebírá na sebe veškeré trestně-právní závazky při všech (právních) úkonech realizace od stavebního povolení , až po dokončení stavby v lokalitě, kde nevzniká střet zájmů. Je odkoupen stavební pozemek. Veškerý průběh stavebních prací, ale i právního krytí, je na firmě,která má předat finální orodukt zadavateli. Není proto možně, je vyloučené, aby se majitel později zpovídal z právních selhání a navíc byl obviněn z trestné činnosti, když veškerou odpovědnost přebírají ti, kteří v procesu výstavby měli, jako profesionálové, na starosti veškeré právní a realizační úkony se stavbou související. Majitel se tak v žádném případě nemůže stát obětí čachrů z obou stran. Ze strany realizátorů stavby i mediálních výkřiků na "pachatele", který spáchal pouze to, že zadal stavební projekt specializované firmě. Majitel svým podpisem stvrzuje, že dává svolení k výstavbě a poté přebírá zrealizovaný projekt s tím, že veškeré právní náležitosti jsou vyřízeny v průběho schvalovacích procesů, řízení umožňujících předání stavby na klíč. Protože projekt "Čapí hnízdo" nemá sloužit jako užitková stavba k nastěhování a ubytování, ale jako architekticky významná budova, která nemá na světě alternativu. Je určena k volnočasovéým aktivitám veřejnosti, spojeným s prohlídkou tohoto pozoruhodného díla. Bylo proto zažádáno udělení dotací této pozoruhodnosti. Na tom se opět pan premiér Babiš nepodílel. Bylo mu to navrženo specializovanou firmou, která se dotacemi dodnes zabývá. Veškeré úkony s tím spojené pan Babiš neovlivňoval, ani ovlivňovat nemohl, protože je to právně vyloučené. Návrh na dotaci prošel schvalovacím procesem - ROP severozápad a poté byl předložen evropské schvalovací komisi, jenž je složena ze zkušených právníků, kteří přísně hodnotí, posuzují její opodstatnění. Tohle je realita bez novinářských pohádek o zlém Babiši, který si sám "hnízdo" navrhl, a stavbu načerno realizoval a ještě osobně vodil schvalovací komise při výběrovém řízení za nos. Ti skutečně méněcenní z nás těmto báchorkám věří. Je zřejmé, že určitou prostoduchost využívají i ty (vnější) síly, které by se velice rády zbavily jak našeho plebiscitem zvoleného prezidenta, tak řádně zvoleného premiéra Babiše. O tom ale příště. .......Mějte se hezky.


 
Klečíme před revolučními marxisty?

Klečíme před revolučními marxisty?

Český fotbal se otřásá kauzou Berbr a spol. a zdá se, že by v jeho vedení neměl zůstat kámen na kameni. Teď se ve všech pádech skloňuje slovo korupce, už tolikrát falešně rozehrané, a proto značně zprofanované. Do jaké míry prostoupila všemi patry českého fotbalu, to se teprve ukáže, bude-li vůle vše zjistit.

Nejsme jako oni…

Nejsme jako oni…

Za několik týdnu bude výročí, ze kterého si pamětníci vzpomínají na hesla: „NEJSME JAKO ONI“ a „MÁME HOLÉ RUCE“. Byli jsme to my, naše děti, kteří se vzpouzeli na prvních demonstracích v Praze systému. Tehdy jsme byli označování hanlivě vládnoucími strukturami. Psal se rok 1989 a nepamatuji si, že by na nás byla nasazena tak brutální technika, jako tomu bylo na Staroměstském náměstí minulý týden. 

Poslední domácí zprávy

Nejsme jako oni…

Nejsme jako oni…

Za několik týdnu bude výročí, ze kterého si pamětníci vzpomínají na hesla: „NEJSME JAKO ONI“ a „MÁME HOLÉ RUCE“. Byli jsme to my, naše...