• Neděle, 26. květen 2019
  • Svátek má Rukojmí Filip

Že by se to už sypalo ?
Počet návštěv: 773

Že by se to už sypalo ?

Lubomír Vylíčil Článek od Lubomír Vylíčil

Zajímavý akcent zazněl včera v dlouho očekávaném projevu francouzského presidenta Macrona. Zajímavý i pro nás, státy V4. Nevěříte? Není divu. Většina našich i světových medií nám z té řeči  přinesla a předložila pouze pečlivě vybrané střípky, reagující na sociální požadavky tzv. „žlutých vest”. Nižší zdanění, pozastavení některých nepopulárních opatření… 

Zkrátka takové, aby to na naše publikum zapůsobilo pozitivním dojmem. Že jako mladý, ale úžasný evropský státník vyslechl hlas svého lidu, onu „velkou národní debatu”, moudře pokýval hlavou a velkoryse daroval Francouzům vše, co bylo v rozumných možnostech jejich státu.

Některá media si k tomu neodpustila citovat i tu jeho nabubřelou chválu dosavadní politiky: „Položil jsem si otázku: Měli bychom skoncovat se vším, co bylo dosaženo v posledních dvou letech? Vydali jsme se špatným směrem? Jsem přesvědčen o opaku….” Takže, jinými slovy: jedeme dál, kočárem černým kol bílých skal… Což je vidět i z toho, že jako hlavní cíl do budoucna, pro,  „nové dějství naší republiky”, si Emanuel Macron stanovil „navrátit lidem víru v pokrok”. Asi tím myslel gender, islamizaci a ekošílenství, které ti venkovští zabedněnci se žlutými vestami stále ne a ne přijmout a ocenit.

Ale to není pro nás, středoevropany až tak důležité. To ať si s ním řeší Francouzi. Nás se týkala jeho zmínka o Shengenu. Zmínka nenápadná a většinou medií (záměrně) opomenutá. Podle listu Le Figaro prohlásil: „Musíme hluboce restrukturalizovat naši migrační politiku,” a vzápětí konkretizoval, jak by si to představoval.  Po obvyklých obecných řečech o revizi pravidel Schengenu, do toho šlápl naplno. Je prý, podle něj nutné,  redukovat počet států v Schengenu. „Už nechci státy v schengenském prostoru, které říkají „jsem tady”, pokud jde o svobodu pohybu, ale „nechci být tady”, pokud jde o sdílení břemene.” (zde azde).

Ano, chápete správně. Jde o kvóty. A o odpor států V4 k nim. Tvrdé jádro eurozóny, a zejména pak „jádro jádra”, tedy novou smlouvou provázané Německo s Francií, nic nezapomnělo, ani se nic nového nenaučilo. Výhrůžky vyhozením ze Schengenu, dříve jen naznačované, teď znovu sílí a nabývají na intenzitě. Přesto, anebo právě proto, že je před eurovolbami. A to, myslím, není úplně špatná zpráva.

Za prvé to dalším lidem otevře oči ohledně toho bruselského spolku. O čem že je ta „jejich” demokracie. A také, jak je to vlastně s tou islámskou invazí. Když „jim”, Bruselským,  stojí vnucení kvótovaných muslimů za všechny ty nevyhnutelné  politické problémy a za faktický krach jakýchkoli zbytků přitažlivosti Unie mezi obyvatelstvem střední Evropy.

Za druhé to politiky V 4 zažene do kouta, kde se budou muset zaseknout. Ve vzdoru, ať chtějí, či nechtějí. Protože volbou kvóty, nebo šup ven ze Schengenu, budou postaveni před akutní hrozbu politické sebevraždy.

Za třetí, nám to dává jakousi únikovou možnost. Částečného vypadnutí, bezbolestného oddělení od ohniska nákazy. Protože exit, jak je vidět na příkladu Británie, učinilo Bruselské politbyro natolik neschůdným, že se o to nemá cenu oficiálně pokoušet. Ovšem odchod ze Schengenu by nám vrátil možnost ochrany naší hranice a započal proces fyzického i politického oddělování od vznikajícího chalífátu. Bez oficiálního rozloučení s Bruselem. Za to zdržení dopravců a turistů na hranicích stojí. Šlo to před EU, půjde to i teď.

Za čtvrté pak, by vyhození V 4 ze Schengenu mohlo být, a patrně i bylo, počátkem další destrukce molochu EU. Akce vedou k protiakcím, nátlak ke vzdoru, hrozby k neposlušnosti … To, co si někteří politici představují jako vícerychlostní Evropu by vést k rozpadu a postupnému přechodu na bilaterální model spolupráce mezi zeměmi. Jako kdysi.

Díky, Emane. Díky za upřímnost, otevřenost. A za další hřebík do rakve té slavné Únie.

Lubomír Vylíčil
Farmaceut, ročník 1959, nekonvenčně uvažující amatérský pilot a přírodozpytec se silným vztahem k tradici. Miluje přírodu, létání, turistické i akrobatické; na úrovni zapáleného amatéra se věnuje terénní ornitologii a paleontologii na střední Moravě. Zajímá se o historii i současné dění. Patriot s pozitivním vztah ke katolicismu. Pocity, které mu už léta způsobuje politická scéna u nás i ve světě ho vedou k tomu, že občas něco napíše.

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Petr Majevský

Petr Majevský

29.04.2019 19:20

Macron je poněkud mdlého rozumu.V podstatě vybízí k likvidaci celé EU a ponechat jenom výhody pro sebe.My jsme ,na rozdíl od Francie,žádné kolonie,které bychom vykrádaly,nikdy neměli.Měli je Belgie,Holandsko Francie,Itálie,Británie a částečně i Německo.S nikým se o vydrancované bohatství nedělili,ale o nepříjemné následky bychom se podělit měli.Ten člověk spadl z jahody na znak,nebo snad vyjel z mámy na koloběžce.Ale odchod států by už neunesl.A vyloučení ze Schengenu je ten první krok k odchodu z neobolševické EU.Já jsem Čech,Čechem zůstanu a nikdo nikdy ze mne neudělá evropana.Evropa je kontinent,což asi dotyční neví.


 
Prázdné heslo: Zabraňte globálnímu oteplování! Byť za něho lidé mohou jen 10%, když účinky přírody jsou mnohokrát větší vlivem vypařováním moří a oceánů vydechující největší skleníkový plyn - vodní páry…

Prázdné heslo: Zabraňte globálnímu oteplování! Přitom za něho lidé mohou jen cca 5%, když účinky přírody jsou mnohokrát větší vlivem vypařováním moří a oceánů, vydechujících největší skleníkový plyn - vodní páry…

Čeští studenti se přesto připojili k celosvětové protestní akci, která chce přimět politiky k důslednější ochraně klimatu a snižování emisí. Nechce se ti do školy, přijď mezi nás a protestuj; v rámci iniciativy Fridays for Future se tak účastní mladí lidé z více než stovky zemí světa.

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

„S proruskými maniaky nechci mít nic společného,“ rozzuřil se Václav Bartuška a z mého rozhovoru pro Rukojmi.cz nebylo nic. Přes mé ujišťování, že by šlo o férové interwiev „padni komu padni“ a objasnění slov „proruský“ a „protiruský“

Měl jsem zase jeden utkvělý a notně ztřeštěný plán; udělat pro internetové noviny Rukojmi.cz rozhovor, jehož hlavním protagonistou měl být Václav Bartuška, velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost. A ten by byl, resp. měl být mým novinářským sólokaprem. Pak jsem ho náhodně potkal v Praze a drze oslovil se svojí utajenou strategií; připadal jsem si jako směšný konspirátor.

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

STÍN „SOUDKYNĚ OLO“ NA OBNOVENÉM PROCESU

Od 6. června 2018 jsem se na svém bloggu opakovaně věnoval svéráznému postupu „soudkyně OLO“, tedy paní Ivety Šperlichové, soudkyně zlínské pobočky Krajského soudu v Brně, v řízení proti údajným pachatelům krácení spotřební daně z tabáku, který dovedla k odsuzujícímu rozsudku z 22.června 2018. V r.2019 ji ale uznal Ústavní soud za podjatou a následně jí Vrchní soud v Olomouci případ odebral a rozsudek zrušil.

Poslední domácí zprávy