• Sobota, 20. červenec 2019
  • Svátek má Rukojmí Ilja

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 hirošimských explozí, resp. byla 400krát silnější, než ta jedna v Hirošimě? A co havárie reaktoru TMI-2 v USA? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru RBMK v Černobylu
Počet návštěv: 4462

Toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 hirošimských explozí, resp. byla 400krát silnější, než ta jedna v Hirošimě? A co havárie reaktoru TMI-2 v USA? Dle Drábové se nelišila od rozsahu poškození reaktoru RBMK v Černobylu

- Břetislav Olšer - Článek od - Břetislav Olšer -

Takže si zopakujme fakta z titulku; toxicita radioaktivního mraku z Černobylu byla prý ekvivalentem 400 hirošimských explozí, resp. byla 400krát silnější, než ta jedna v Hirošimě. Jak se to tedy stalo...? Výbuch v Hirošimě byl rovnocenný asi 13 kilotunám TNT (54 TJ). Podle největších odhadů účinek výbuchu v Hirošimě okamžitě zabil asi 70 000 lidí. Reaktor RBMK usmrtil bezprostředně po explozi jednatřicet pracovníků obsluhy...

Odhady celkového počtu hirošímských úmrtí do konce roku 1945 v důsledku popálenin, ozáření a dalších příbuzných onemocnění a nedostatku lékařských zásob jsou v rozsahu 90 000 – 140 000. Některé odhady uvádí, že do roku 1950 zemřelo až 200 000 lidí následkem rakoviny a dalších dlouhodobých účinků. Od roku 1950 až 1990 pak umřelo zhruba dalších 9% lidí na rakovinu a leukémii v důsledku ozáření z bomb, statistický nadbytek je odhadnut na 89 úmrtí na leukémii a 339 na rakovinu.

Seriál Černobyl na HBO o tragédii v černobylské jaderné elektrárně, co byl primitivně zveličen zmíněným ekvivalentem 400 hirošimských explozí, znovu přitáhl pozornost světa k této havárii, byť ta byla jen jednou z mnoha. A jako na zavolanou, v Interwiev ČT 24 byla 14. června 2019 hostem Dana Drábová:Krajské volby 2016: Předseda hnutí STAN Petr Gazdík s kandidátkou do středočeského zastupitelstva Danou Drábovou

Dana Drábová v politice, jistě nechyběla v neděli 23. června 2019 na Letné mezi Miliony chvilek pro demokraci... Foto: Blesk...

"Dokud nevidíte příběhy lidí, máte sklony vnímat katastrofy, jako byla ta černobylská, příliš technokraticky," tvrdila totéž jako šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v pořadu SeznamZprávy - sekce Výzva, resp. v rozhovoru s osobnostmi, které mají co říct zprofanovaným žurnalistických hvězdám; viz Slonková, Kubík a dalším... Právě pro příběh oceňuje Drábová seriál z produkce HBO. Neobává se, že by zvýšil odpor lidí k jaderné energetice.

Tak začněme od začátku dávných fabulací vzdělané a inteligentní Dany Drábové; např. v příloze Pátek vydávané Lidovými novinami se jí v roce 2016 ptali jako ředitelky Státního úřadu pro jadernou energii: „Kdy a odkud jste se dozvěděla o jaderné havárii v AE Černobyl, jaká byla vaše reakce..?"

Odpověděla mj., „že už 29. dubna 1986 se ve vysílání Svobodné Evropy začaly objevovat zprávy o havárii jaderné elektrárny v tehdejším Sovětském svazu... od 30. dubna se objevovaly zvýšené hodnoty radiace měřitelné i na našem území, takže bylo jasné, že událost musí být vážná...“

Dana Drábová s vládou v Dukovanech...

Škoda, že si paní Drábová, hlavní český dráb přes atomovou energetiku, dnes předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, nevzpomněla, jak mluvila rovněž o havárii pár roků před Černobylem, která se ale udála v březnu 1979 v USA, k níž poznamenala:

"Skutečný rozsah destrukce jaderného reaktoru TMI-2 v Pensylvánii se podařilo ověřit až v roce 1982, kdy úroveň radiace poklesla natolik, aby dálkově ovládaná kamera mohla zobrazit stav reaktoru po havárii; reaktor TMI-2 se z hlediska stavu jaderného paliva a rozsahu poškození aktivní zóny příliš nelišil od původního rozsahu stejného poškození aktivní zóny reaktoru v ukrajinském Černobylu, který havaroval v dubnu 1986...“

Viz Blogrespekt.cz Miroslava Šuty z roku 2012: https://suta.blog.respekt.cz/three-mile-island-30-let-od-havarie-ktera-zmenila-ameriku/

Jsem rád, že mi paní Drábová způsobila na stará kolena radost, když ve mně evokovala po letech vzpomínku na skutečnost, že jsem v Kyjevě dostal od ministra Ščerbaka nabídku letět ve vrtulníku nad vyhořelých čtvrtým reaktorem RBMK v Černobylu...Tak si připomeňme můj nedávný komentář o těchto jaderných katastrofách; co je tedy pravda, co politické hrátky a co radiofobie?

Pravdou je, že černobylská elektrárna se nachází pouhých sedm kilometrů od běloruské hranice a sto km od ukrajinského hlavního města Kyjev a že byla uvedena do provozu v roce 1978, když osudový čtvrtý blok byl otevřen tři roky před havárií, v roce 1983. Pravda je rovněž, že tragédie zabila 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin na místě 31 lidí, z toho dva pracovníci elektrárny (Valerij Choděmčuk a Vladimir Šašenok, 28 poté zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo.

Mnozí z obětí byli hasiči a záchranáři snažící se dostat havárii pod kontrolu, kteří nebyli plně informováni, jak nebezpečné je ozáření... Vládní komisař určený k vyšetření havárie přijel do Černobylu ráno 26. dubna. V noci z 26. na 27. dubna – více než 24 hodin po explozi – komisař, konfrontovaný s dostatečnými důkazy o vysoké úrovni radiace a s množstvím případů ozáření, přiznal zničení reaktoru RBMK a přikázal evakuaci blízkého města Pripjať...

O Černobylské havárii už postupně vyšla série českých havloidních článků v bulváru o černobylské havárii, také hraný seriál Černobyl na HBO, ale nikde ani slovo o stejné katastrofě, která se odehrála v USA na ostrově Three Mile Island; roztavil se tam reaktor TMI-2.

Samá lež, ale prý svět bez obalu: https://www.televizeseznam.cz/video/svet-bez-obalu/400-hirosim-toxicita-cernobylskeho-mraku-byla-desiva-podivejte-se-na-animaci-63928997?dop_ab=15&dop_source_zone_id=1&dop_req_id=w8eQsV386Wi-201906141912&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=boxik&utm_campaing=_var

Prezident James Carter při návštěvě havarované elektrárny Three Mile Island

Prezident James Carter při návštěvě havarované elektrárny Three Mile Island... Foto: Reuters...

Tragická havárie na ostrově Three Mile Island ale nepřinesla jen značnou ekonomickou škodu pro firmu GPU – reaktor byl nenávratně zničen po pouhých 3 měsících provozu a značné byly i výdaje na jeho následnou dekontaminaci. Krátce po havárii ve Three Mile Island zřídil americký prezident Carter speciální vyšetřovací komisi. Ta ve své zprávě za příčinu havárie označila závadu na bezpečnostním ventilu, ale upozornila i na chyby obsluhy a na její nepřipravenost pro zvládnutí krizových situací.

Už během dokončování bylo zaznamenáno několik závad, společnost Metropolitan Edison Company, která elektrárnu provozovala, však měla naspěch. Díky spuštění reaktoru na sklonku roku ušetřila 100 milionů dolarů na daních. A právě ve druhém bloku o pár měsíců později došlo k havárii. Byla výrazně zpřísněna bezpečnostní a provozní opatření v jaderných elektrárnách a klesla též jejich popularita. Přitom právě v 70. letech, i v důsledku ropné krize, zažívala jaderná energie rozkvět.Související obrázek

Část dekontaminace havarované elektrárny Three Mile Island...

"Případ Harrisburg" však zasel nedůvěru a povzbudil protijaderné aktivisty. Likvidace škod po havárii trvala až do roku 1993 a vyšla na miliardu dolarů. U některých lidí však byly zaznamenány vyšší hodnoty bílých krvinek či chronické záněty. A diskutovalo se také o dopadu na přírodu a život divokých zvířat v okolí.

Co ještě dodat ke katastrofě elektrárny Three Mile Island;  provozovatel elektrárny MetEd (Teaching and Training Resources for the Geoscience Community) nechal reaktor zkolaudovat už po třech měsících zkušebního provozu, přestože se během něho objevilo několik závad. Hlavní bylo ušetřit na daních přes sto milionů dolarů.

„Tak se přihodilo, že se zablokoval pojistný ventil, přestaly fungovat chladící čerpadla a reaktor se roztavil. Poté se ucpaly filtry ve větracích komínech a k nebi nekontrolovatelně unikaly radioaktivní plyny. A jelikož se společnosti MetEd „záhadně ztratily“ záznamy z měřících zařízení o průběhu havárie, nelze dodnes přesně vyhodnotit, kolik radioaktivních látek uniklo,“ tvrdí Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě.

„Lidé byli vystaveni mnohem vyšším dávkám, než je oficiálně uváděno,“ říká Dr. Bernd Franke, ředitel Institutu pro výzkum energie a životního prostředí, který prováděl rekonstrukci úniku radioizotopů. „Teprve po dvou dnech mohly vládní úřady nařídit evakuaci tisíců těhotných žen a dětí. Spolu s nimi opustilo svá obydlí dalších 200 000 lidí, v té době však již byla největší část uniklé radioaktivity rozptýlena daleko za hranicemi evakuované oblasti. Podle našich studií zde počet úmrtí na rakovinu stoupl mnohonásobně proti federálnímu průměru…“

V roce 1985 se podařilo expertům dopravit dálkově ovládanou kameru až na dno reaktoru, kde objevila zatuhlou změť roztavených částí reaktoru a uranového paliva, která konzistencí připomínala ztuhlou sopečnou lávu. Koncem 80. let konečně mohly být zahájeny práce na dekontaminaci zamořeného areálu, které skončily v srpnu 1993…

Napadá mě, proč novináři jezdí jen do Černobylu a ne též na břehy řeky Susquehanna u Harrisbergu, aby se zeptali potomků desítek farmářů, kteří zemřeli na leukémii či rakovinu ze zánětu štítné žlázy, jaké to tenkrát bylo, když umírali lidé a hynula stohlavá stáda dobytka. Aby si zjistili, kolik Pensylvánců trpí příčinami selhání Three Mile Island. Proč česká média tradičně připomínají jen Černobyl? Asi že je za humny na rozdíl od Pensylvánie...?

Před několika roky jsem napsal reportáž o černobylské havárii a není od věci, si jí znovu připomenout. Měla jasné motto: Co je tedy pravda, co politické hrátky a co radiofobie? Pravdou je, že černobylská elektrárna se nachází pouhých sedm kilometrů od běloruské hranice a sto km od ukrajinského hlavního města Kyjev a že byla uvedena do provozu v roce 1978, když osudový čtvrtý blok byl otevřen tři roky před havárií, v roce 1983.

Pravda též je, že z okruhu „zóny smrti“ – asi 30 kilometrů kolem Černobylu – bylo během následujícího dne evakuováno přes 120 tisíc obyvatel, z nichž mnozí zemřeli v průběhu příštích let na následky radioaktivního ozáření. Hlavní inženýr Fomin a jeho zástupce Djatlov byli za nedodržení bezpečnostních předpisů odsouzeni k deseti letům vězení; došlo pod jejich vedením k selhání lidského faktoru, stejně tak se stalo na výše zmíněném ostrově Three Mile Island.

V roce 1992 bylo pro ukrajinské „zelené“ hlavním tématem uzavření AE Černobyl. Zúčastnil jsem se jejich demonstrace, jedním z protestujících byl také doktor matematických věd Vladimír Tichij z kyjevského Institutu jaderné fyziky, který mi dal k dispozici vzpomínky 34letého inženýra elektrotechniky Jurije Jurjeviče Badajeva. Před lety měl 26. dubna 1986 službu v černobylském velínu Skala: „Byl to mozek, zrak a sluch celé elektrárny. Počítač, který sám vykonával všechny nezbytné operace a propočty, jež dodával do řídícího centra. Když Skala vypadla, byl celý velín jen houfem slepých koťat…“

Dne 29. listopadu 2018 byl zasunut nový sarkofág nad reaktor č. 4 v AE Černobyl, přičemž byly uváděny tisíce obětí radiace, byť za tři měsíce po katastrofě ve Fukušimě bylo do Ticho oceánu vyvržených tolik radioaktivních látek, že převýšily černobylskou katastrofu. Navíc množství radiace udávané Japonci je ve skutečnosti ještě vyšší; stačilo pouhých za pět let a radioaktivní je celý Tichý oceán...

Poté se udála v roce 2011 jaderná katastrofa jménem Fukušima, která vyvolala "zemětřesení" a děsivé tsunami, přesto dál pokračovalo s vypouštěním do Tichého oceánu děsivých 300 tun radioaktivního odpadu každý den. Zamořování oceánu tak trvalo neomezeně dlouho, netěsnost totiž nešla odstranit.  Z důvodu extrémně vysokých teplot se do AE nedostali lidé, ani roboti.  V západní Kanadě vědci zaznamenali v té době nárůst hodnoty záření o 300 procent.

Tsunami ve Fukušimě rok poté: http://www.lidovky.cz/ln-infografika.asp?grafika=tsunami-rok-pote

Podle jejich údajů, úroveň radiace v Tichém oceánu roste každým rokem. Proč mlčí hlavní média? Možná, že důvod spočívá v tom, že USA a Kanadské úřady zakázaly svým občanům mluvit o Fukušima, aby "lidé, nepropadli panice?" V americkém státě Oregon začaly mořské hvězdice ztrácet nohy a pak se zcela rozpadat, když i tuto oblast v roce 2013 dosáhlo záření. Nyní hvězdice umírají v rekordních objemech, čímž ohrožují celý oceánský ekosystém regionu, ryby v Kanadě začaly krvácet ze žáber, úst a očí. V roce 2014 radiace na plážích Kalifornie vzrostla o 500 procent.

Která z jaderných katastrof je nejnebezpečnější v dějinách lidstva? Většina lidí bude díl tvrdit lež zvanou "Černobyl", přitom v roce 2011 "zemětřesení" vyvolalo tsunami, které způsobilo zhroucení reaktorů v jaderné elektrárně společnost TEPCO v japonském městě Fukušima. Roztavily se tři reaktory firmy TEPCO, následkem čehož nastal únik radiace do vody, největší v historii lidstva. Pouze za tři měsíce po katastrofě do Ticho oceánu bylo vyvržených tolik radioaktivních a chemických látek, že převýšily objem emisí během černobylské katastrofy.

 Mapa zatížení radioaktivním zářením z AE Fukušima

Nicméně reálné údaje mohou být mnohem vyšší, protože několik vědců za poslední roky dokázalo, že množství udávané Japonci neodpovídá skutečnosti. Je zajímavé, že TEPCO je dceřinou společností General Electric (GE) - jedna z největších společností na světě, která má významnou kontrolu nad médii i nad politikou. Mohlo by to vysvětlit nedostatek informací o katastrofě v Fukušimě, které jsme svědky v posledních pěti letech?

Radioaktivita desetimilionkrát překračuje normy: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/radioaktivita-ve-fukusime-desetimilionkrat-prekracuje normy–870314

Hledal jsem na tyto otázky odpovědi a byl pro ně několikrát v Kyjevě i černobylské „zóně smrti“, hovořil jsem s lidmi z okolí Černobylu, s expertem Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni ing. Jiřím Beránkem, jenž vedl v běloruském Gomelu odborníky zkoumající vliv této atomové katastrofy na životní prostředí, přijal mě ministr životního prostředí Ukrajiny Jurij Ščerbak. Byl to rozšafný brýlatý sympaťák, který mi hned kromě rozhovoru nabídl za sedmdesát dolarů přelet vrtulníkem nad “kukaččím hnízdem” sarkofágu na černobylském reaktoru č. 4.

“Kdysi jsem byl odhodlaným aktivistou Strany zelených a bojoval za zrušení Černobylu. Byl jsem dokonce jako lékař při zásahu přímo v elektrárně po havárii 26. dubna 1986. No a pak jsem se stal ministrem a brzy mi došlo, že být aktivistou je jedna věc a být ministrem věc druhá,” smál se ten bodrý chlapík, co napsal knihu Černobyl.

„Jaderná energetika by měla tvořit skoro polovinu celkové energetické produkce Ukrajiny. Země chystá zprovoznit čtyři jaderné elektrárny s patnácti reaktory. V počtu reaktorů tak budeme na desátém místě na světě a pátí v Evropě…“ řekl pesimisticky. načež to v ukrajinské vládě brzy prozíravě vzdal a stal se velvyslancem v Izraeli.

Než nastal výbuch reaktoru RBMK, byl Jurij na svém stanovišti asi třicet metrů od bloku č. 4. Pak se objevilo na počítači, že starší inženýr u řídícího panelu stiskl tlačítko úplné odstávky reaktoru. Za pár vteřin se ozvala jedna exploze, za ní druhá a s ní rachot. Zhaslo světlo, pak se zase rozsvítilo z náhradního zdroje. Počítač fungoval, ale museli ho zakrýt plachtami, protože se na něj ze stropu valila voda.

„Když jsme otevřeli dveře vedoucí k reaktoru, neviděli jsme nic, jen spoustu páry, dýmu a prachu. Hnal jsem se obvyklou cestou, ale výtah byl v troskách, na schodišti se válely kusy železobetonových nosníků a popraskané nádrže, Ale hlavně tam nebylo světlo. Z devátého patra tryskala spousta vody. Zakrývali jsme počítač… A viděli jsme, jak už vynášejí na nosítkách jednoho z kamarádů…“

Zeptal se ho též, jestli se daly okamžitě po explozi přehlédnout desítky houkajících požárních vozů z celé Ukrajiny, když všichni hovoří o tom, že havárie byla komunisty dlouho tajena...?

„Okamžitě po výbuchu se k elektrárně začaly sjíždět požární sbory z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK. Pravdou je, že se Moskva v prvních dnech snažila hrozivé údaje utajit, nicméně stejně se chovali i Američané v případu Three Mile Island. Informovali o výbuchu až za dva dny, kdy teprve vláda nařídila evakuaci více než 200 tisíc obyvatel,“ potvrdil mi Jurij Ščerbak.

Tedy žádné trestuhodné zanedbání v informovanosti obyvatel Kyjeva, potažmo Ukrajiny. „O havárii v AE Černobyl se dnes ví každá podrobnost, o příčinách roztavení reaktoru na ostrově Three Mile Island a následném úniku radiace najdeme jen málo autentických záznamů,“ zněla odpověď.Související obrázek

Jak to opravdu bylo se zamlčováním černobylské havárie? Kdo o ní věděl a kdo ne? Pripjať, ve tři hodiny ráno, 26. dubna 1986; vypráví Ljubov Kovalevská: “Už jsme spali, když k nám vtrhla dívenka od sousedů – Teto Ljubo, všechny vzbuď, začíná evakuace. Rozsvítila jsem a už jsem slyšela kolem sebe dupot, někdo pláče, všichni jsou na nohou. Pak jsme se přesunuli na nádraží Janov, kde staví vlak na Černigov… Nakonec nás dali do autobusu do Poleského, pak dorazili dozimetristé a hlásili – botičky – zamořeno, kalhotky zamořeno, vlasy – zamořeno… Ulevilo se mi, když jsem maminku s dětmi vypravila na Sibiř…”

Kyjev se ihned, doslova pár hodin po havárii, změnil k nepoznání. Všem bylo jasné, co se děje. Ulice byly čisté jako nikdy, vymyté kropícími vozy, u vchodů do paneláků, úřadů a kostelů ležely mokré hadry, každý si poctivě čistil podrážky bot. A nikde žádné děti. Rodiče je odvezli mimo město, k příbuzným, do pionýrských táborů. Rostly fronty u Aeroflotu, na nádraží.

Deseti rublová jízdenka do Moskvy stála na černém trhu desetkrát víc a v jednom kupé pro čtyři se tísnilo deset pasažérů. Už nešly na dračku finské pánské obleky a jugoslávské kožíšky, ale kufry, batohy a tašky, byl přísný zákaz prodeje mléka a mléčných výrobků, šťovíku, špenátu a salátu, kontrolou dozimetrů procházely mrkve, ředkvičky a brambory. To vše ze strachu z ozáření, i když radiace v Kyjevě nikdy nepřesáhla přípustnou normu.

V Gomelu jsem měl možnost hovořit s ing. Jiřím Beránkem z Mezinárodní agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni (MAAE), (předseda Českého jaderného fóra, který byl v roce 2005 po odstoupení Eduarda Gonzalese jednomyslně zvolen v elektronickém hlasování členů prezidentem FORATOMU), jenž nazval psychózu kolem černobylského neštěstí radiofobií.
O havárii v AE Černobyl se dnes ví každá podrobnost, o příčinách roztavení reaktoru na ostrově Three Mile Island a následném úniku radiace najdeme jen málo autentických záznamů. A jak černobylská tragédie zasáhla Moravu a Slezsko…?

“Na Ostravsku je radiace dlouhodobě dokonce vyšší, než třeba v okolí Temelína a Dukovan, ne však kvůli Černobylu, ale ze zdejší průmyslové a těžební činnosti,” potvrdili mi ostravští znalci, kteří mají na starost zabezpečovací zařízení v našich atomových elektrárnách. “Na nemoci z kouření zemřou ve světě v průměru dva tisíce lidí na jeden milión obyvatel za rok, radiace z atomových elektráren usmrtí za toto období v průměru jen desetinu člověka na milión obyvatel. Výroba elektrické energie z atomu patří k nejbezpečnějším činnostem…Takže ČT uváděných 125 tisíc mrtvých následkem havárie v Černobylu jsou velmi zavádějící informace…“

Řada „znalců“ příčin katastrofy AEČ je ve svém posuzování krajně neobjektivní. Jejich slova o dlouhém a záměrném tajení havárie sovětským režimem jsou tragikomická. Jak by asi bylo možné zatajit výbuch sopky uprostřed aglomerace, jakou byla černobylská oblast? Bylo snad možné přehlédnout, že den po explozi odjížděly z Kyjeva do Černobylu skoro všechny autobusy městské hromadné dopravy, aby pomohly při evakuaci obyvatel městečka Pripjať a dalších míst?

MUDr. Jurij Ščerbak mi zprostředkoval vyjádření, které řekl Nikolaj Andrejevič Volkozub, (54), starší letecký inspektor, pilot Kyjevského vojenského okruhu, vzdušný ostřelovač, plukovník Sovětské armády a mistr sportu ve vrtulníkovém létání. Popisuje to, co se stalo před čtvrt stoletím v Černobylu, popisuje situaci zapojení vrtulníků MI-8: …

„Pripjať byla 27. dubna 1986 už úplně prázdná. Zvláštní pohled. Rozběhl jsem se na štáb, za generálmajorem Antoškinem. Další dva vrtulníky už shazovaly na reaktor pytle plné písku, dolomitického vápence, olova a oxidu bornatého… Když se doletělo nad reaktor, otevřely se dveře a pytle se prostě vystrčily ven. Vyhazovali jsme je až do tmy, Ohlásili jsme shození asi osmdesáti pytlů. Předseda komise Ščerbin řekl, že je to jako plivnutí do moře…

"Potřebných bylo přes čtyři tisíce tun… Celou noc ze sedmadvacátého na osmadvacátý jsme si s tím lámali hlavu. Už proto, že MI-8 dokáže na venkovních závěsech uzvednout až dva a půl tuny nákladu. Když jsme propracovali metodiku „náletů“, vyšlo najevo, že posádka musí držet mašinu nejméně dvě stě metrů nad zemí. Níž se rozhodně nedalo, za prvé kvůli radiaci a za druhé tam byl ventilační stopadesátimetrový komín. Takže těch 200 metrů bylo jako o fous. Ale ten komín se nám dobře hodil jako orientační bod…“ dodává Ščerbin.

„Shazovali jsme na explodovaný reaktor RBMK pytle s pískem a oxidem bornatým. Pytle se do vrtulníků MI-8 nakládaly vedle říčního přístavu. Náklad jsme umísťovali přímo do vrtulníků a nad reaktorem jsme jen otevřeli dveře a pytle prostě vystrčili. Celkem jsme tak denně shodili asi 80 pytlů. Bylo to ale moc málo, bylo třeba desítky tun písku s oxidem bornatým. Kvůli radiaci jsme nemohli s vrtulníkem níže než nad 200 metrů. Aerodynamické vlastnosti vrtulníku jsou takové, že viset na místě může buď ve výšce do deseti metrů, nebo nad 200 metrů. Když motory vysadí do výšky 200 metrů, nedá se stroj posadit. Rotor se nestihne dostat do režimu autorotace…,“ vysvětluje.

„To ovšem platí pouze při stání ve vzduchu, ne při horizontálním letu. Autorotace nastává jedině při havarijním klesání z výšky nad půl kilometru. Ohrožovalo nás navíc teplo a radiace z reaktoru. V horkém vzduchu výkon motorů ostře klesal. Museli jsme vědět hodnotu teploty těsně nad reaktorem. Bylo třeba ponořit těsně k reaktoru termočidlo, trubku upevněnou na třistametrovém laně. Viseli jsme s vrtulníkem ve výšce 350 metrů a pode mnou se prudce houpalo třistametrové kyvadlo. Tak jsme na lano přivěsili olověné prstence. Nepomohlo to. Museli jsme závaží připevnit v pravidelných vzdálenostech po celém lanu…“

Posádka ještě vyrobila z olověných plátů ochranu proti radiaci uvnitř vrtulníku. Hlavně na sedadlech a na podlaze. Jen u pedálů muselo být volno. K tomu každý dostal olověnou vestu. Pomáhal jim vrtulník MI-26. Celkově stáli ve vzduchu nad reaktorem 380 sekund. Celkem to bylo v dosahu radiace 19 minut a 40 vteřin.

Aby se zabránilo úniku radioaktivních zplodin, musel být reaktor číslo čtyři zasypán pískem, hlínou, množstvím boru, dolomitického vápence a olova. Celkem to bylo více než 4000 tun těchto materiálů, než došlo k zastavení procesu hoření reaktorového grafitu. „Při přibližovacím manévru je třeba dodržovat konstantní rychlost 80 km/hod. Vyhazovali jsme i olověné ingoty na padácích, které se jinak používají při shazování bojové techniky. Večer 7. května 1986 jsme zasypávání reaktoru skončili…“

„Fakt, že radiace nemá ani barvu, ani vůni, ani chuť, otupoval zpočátku pocit nebezpečí. Lidé ji prostě nebrali na vědomí, nevšímali si prachu, větru, prostě ničeho. Jen dřeli ze všech sil. Respirátory měli všichni, jen celé vojenské jednotky, všichni chlapci v nich, kteří nakládali písek do pytlů, měli respirátory posunuté na čele jako motoristické brýle…“ dodává Nikolaj Andrejevič Volkozub

article_photo

Demonstrace v Kyjevě proti Černobylu... Snímek Břetislav Olšer

Pár let poté jsem se ocitl v místech, kde radiace ještě dosahovala hodnotu 100 miliroentgenů za hodinu, takže jsem byl ozářen stejnou dávkou gama záření, jako pasažér letadla při letu z Kyjeva do Paříže. Tak jsem si alespoň mohl uvědomit fakta, která mi sdělil ing. Jiří Beránek. Tedy, že Uran 238 má poločas rozpadu 4,468 miliard roků, Plutonium 239 24 110 roků, Radium “jen” 1622 roků, Cesium 137 zmíněných třicet roků a Radon necelé čtyři dny…

Starý sarkofág byla  časovaná bomba. Uvnitř sarkofágu zbyl podivný sloup, vytvořený jaderným palivem, jež se v průběhu tragické havárie protavilo skrz několik podlaží budovy. Těžko kontrolovatelná masa se ale začala rozpadat a vytvářela jemný prach. Z obav, že by toto vysoce radioaktivní prašné skupenství mohlo unikat skulinami ven, začali Ukrajinci sarkofág zevnitř kropit vodou. Ta však urychlila korozi, která hrozila zhroucením celé konstrukce. Do rozpadajícího se sarkofágu navíc pronikaly myši, ptáci i déšť a sníh, takže se uvnitř tvořily i sněhové závěje…

Proto zástupci Ukrajiny a francouzského sdružení Novarka v roce 2007 podepsali v Kyjevě smlouvu o stavbě nového sarkofágu nad havarovaným reaktorem, který nyní bude zakrývat plášť z oceli. Peníze poskytli dárci a Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj. Jde o společný projekt Evropské unie, USA a Ukrajiny, který má za úkol “stabilizovat radiační situaci v okolí Černobylu na následujících 100 let”. Nejvíc peněz pochází od EU (zatím se počítá s částkou 110 milionů eur), kromě USA ale přispějí i Kanada, Japonsko a další země.

Starý sarkofág již zcela splnil význam, pro který byl postaven. Posloužil jako velmi dobrá bariéra mezi budovou plnou radioaktivity a jejím okolím. Jeho životnost je však už u konce. Nový kryt je velmi moderní technologický komplex, který by nám měl získat dostatek času pro bezpečné zajištění situace uvnitř. Jakmile bude schválený a nasunutý na čtvrtý blok, začneme s rozmontováváním toho starého, abychom se vyhnuli riziku jeho kolapsu… Na stavbě krytu se pracuje nějakých 180 metrů od čtvrtého bloku elektrárny a po dostavění bude příští rok na místo nasunut po speciálních kolejnicích, což bude prý velmi složitý proces. Celková hmotnost sarkofágu bude totiž činit přes 30 000 tun; pracovalo na něm až 1200 lidí z 27 zemí světa.

Nový sarkofág Černobylu... Foto: Reuters

V Černobylu, resp. přilehlém městě Pripjať dnes žijí asi tři tisícovky zaměstnanců elektrárny, kteří se starají o místo výbuchu, odstavenou elektrárnu a podílejí se na stavbě sarkofágu. Kromě nich se do svých starých domů vrátili i někteří někdejší obyvatelé. Je jich několik stovek, podle odhadů snad 500 a úřady je tolerují. Přírodě ovšem vyhlášení třicetikilometrové zakázané zóny prospělo.

Nejnovější příbytky zdejší fauny v oblasti totiž nasvědčují, že v zóně totiž doslova bují život; zejména velkým savcům se v divoké přírodě téměř bez lidí velmi daří, protože v okolí elektrárny mnoho lidí nežije a lov zvířat se kvůli záření nedoporučuje. Fotopasti zachytily obrovské losy, velké smečky vlků či rysí rodinku, kterým jaderná katastrofa evidentně spíše prospěla než uškodila...

Inu, devět dnů po černobylské havárii, přičemž se všichni v Česku třásli o své životy ohrožené radiací, ale družstvo českých cyklistů jelo v tomto radioaktivním ohnisku Prolog Závodu míru bez jakýchkoli potíží na svém zdraví, když Regecovo onemocnění, nezaviněné radiací, má u nás dlouhodobě na tři procenta občanů již před rokem 1986...

PS: Resumé: Jak mi řekl ing. Beránek, pokud se výrazně zvýšil počet vážných onemocnění, bylo to víc ze stresu, než z ozáření. Šlo o nemoci vysokého tlaku a infarkty. Nejhorší chorobou z radiace je leukémie, jejíž výskyt se povážlivě rozšířil. Také záněty štítné žlázy ovlivnil černobylský únik radioaktivních izotopů, hlavně jódu. Mnozí pacienti však trpěli těmito příznaky už před havárií, po ní se jejich stav sice zhoršil, ne však vlivem zamoření, ale proto, že dřív jezdili do lázní každý rok, nyní jednou za pět let…

Útok atomovými bombami na Hirošimu a Nagasaki nepřežilo 200 tisíc lidí, další statisíce lidí zemřely postupně zasažením radiací, další milion nese následky podnes.  http://www.rukojmi.cz/clanky/264-kopilot-robert-lewis-kolik-lidi-jsme-jen-ted-zabili-proboha-co-jsme-to-udelali-aneb-svetovy-mir-dle-usa

Zakryje Fukušimu stejný sarkofág jako v Černobylu…?

Jak zničit tři Los Angeles naráz aneb Raketa RS-24 Jars je jako 67 atomových bomb z Hirošimy

Před pětašedesáti roky bylo spáleno Nagasaki a sto tisíc Japonců…

http://www.youtube.com/watch?v=8b7L5dwGKuc

Proč dnes Asiaté vládnou světu, aneb Šumná Hirošima, děsivý Detroit

Diskuze

Váš komentář

Přihlásit se

Přihlásit se nebo registrujte pro přídávání příspěvků

 
Maličký Kamínek

Maličký Kamínek

27.06.2019 21:17

Pane Olšere, velmi zajímavé čtení, smekám... :-)


 
Čeněk Urbanec

Čeněk Urbanec

25.06.2019 08:46

Anglosasům nedělají false flag ops žádné problémy, a seriál Černobyl je jen jeden z důkazů... Proč nemluvím o News ale o Ops, je to jednoduché - celá zelená energie dojde, při dostatečné míře debility účastníků, do stadia, kdy chcípne na úbytě ( "...sorry, ale nějak jsme se nedopočítali, že je málo loučí..."), a pak bude každý megawat z atomky vyvažován zlatem. Ale, protože bez energie atomku nepostavíš, budou dobré ty, které stojí, a to negramotní blbečci z parasitogenních fakult nevědí, protože oni jsou proti každé energii, která funguje.
Takže je třeba využít té hysterie, vyrobené PROTI RUSKÉ, ČÍNSKÉ stavbě ( do roka čekám seriál o řetězovém výbuchu deseti čínských atomek, které zabijí celou Asii, a jen díky hrdinnému inženýrovi "Generálovi "Electricovi" z firmy Eastern Homes se povede radioaktivní mrak rozfoukat...
Trochu mě mrzí, že se naše sedmá derivace Sněhurky dala na propagandu, doteď jsem ji považoval za příčetnou, ale je to o důvod více, začít obnovu Dukovan a dostavění, či rozšíření Temelína nejméně v původním rozsahu...


 
Čtení na prázdniny: Podivné setkání

Čtení na prázdniny: Podivné setkání

Na louce u lesa si hrály děti. Některé si hrály na honěnou, jiné si prohlížely pestrobarevné květy a další se vzrušeně o čemsi dohadovaly u malého mraveniště.

Pojďte sem,děti, posaďte se a já vám budu vyprávět pohádku,“ svolal je k sobě učitel.

 
SMŮLA NA PATÁCH

SMŮLA NA PATÁCH

Web Česká justice přinesl dne 17. července 2019 zprávu o „spícím soudci“ u Městského soudu v Praze. Za postoj ke zmíněné nepřístojnosti jsem 17. července 2019 zkritizoval paní ministryni Marii Benešovou v článku Nesnesitelná lehkost vládnutí II.

 

(Ne)milý Jane Hrušínský,

(Ne)milý Jane Hrušínský,

sice jste nás občany láskyplně oslovil slovy „Milí voliči Miloše a Andreje, milí odpůrci eura. Milí největší odpůrci eura v Evropě!“, ale ve mně se v ten moment vybavil jistý vlastizrádný představitel KDU-ČSL, který na sjezdu bavorského Landsmančaftu oslovil přítomné německé delegáty slovy: „Milí krajané“! Je to náhoda, nebo záměr, pane Hrušínský? Proto také to „(ne)milý“ v oslovení. Ostatně, pro mne (a nejen pro mne mě) nebudete nikdy milý, i kdybyste se o to snažil sebevíc, což je vám jistě zcela lhostejné, protože Vy máte svůj okruh „přátel“, které milujete a oni milují Vás. Tak si to užijte! Ale k věci.

Poslední domácí zprávy

SMŮLA NA PATÁCH

SMŮLA NA PATÁCH

Web Česká justice přinesl dne 17. července 2019 zprávu o „spícím soudci“ u Městského soudu v Praze. Za postoj ke zmíněné nepřístojnosti...